Postýlka pro mé dítě byla jedním z velkých nákupů, u kterých jsem nebyla ochotná dělat kompromisy. Protože jsem věděla, jak často jsou stahovány z trhu, a protože nesprávnou montáží (nebo opětovnou montáží) může dojít k poškození dílů, nebylo pochyb o tom, že koupím novou postýlku. Všechny postýlky musí splňovat přísné normy, mimo jiné musí mít lamely vzdálené od sebe maximálně 2-3/8 palce. To zajišťuje, že hlava nebo tělo dítěte nemůže projít skrz lamely. Pro naše dítě jsme zakoupili zcela novou, vysoce kvalitní postýlku a nikdy jsme s ní neměli žádné bezpečnostní problémy – až do dnešního dne.
Přinesla jsem své dítě nahoru, abych ho položila do postýlky, zatímco jsem si odskočila na záchod. Chodí a já bych ráda věděla, že je v naprostém bezpečí, když ho nemůžu hlídat. Netrvalo dlouho a uslyšela jsem ho křičet. Byl to ten typ křiku, který znamenal, že ho něco bolí – ten typ křiku, který na pár vteřin utichne, dokud ze sebe nevydá zvuk, při kterém ještě víc teče krev než předtím. Nedokázala jsem si představit, jak si proboha mohl v postýlce tak ošklivě ublížit. Ještě víc mě zmátlo, když jsem vešla do jeho pokoje a našla ho ležet na zádech. Myslela jsem si, že se třeba uhodil do hlavy nebo se mu podařilo skřípnout si prst, ale po takových zraněních nebylo ani stopy. Nakonec jsem si všimla, že má pravé stehno zaseknuté mezi dvěma lamelami! A co hůř, začalo mu otékat a noha se nechtěla pohnout.
V životě jsem se necítil tak bezmocný. Opakovaně jsem se pokoušel jeho nohu uvolnit, ale marně. Moje dítě bylo tak rozrušené, že škytalo a po tváři se mu kutálely slzy. Sama jsem se chtěla rozplakat, když ke mně natahoval své malé ručičky a já ho nemohla zvednout a pomazlit se s ním. Kdybych měla rozum, použila bych dětský olejíček nebo mýdlo nebo něco, čím bych mu namazala nožičku, ale místo toho jsem poněkud zpanikařila a nechtěla jsem své dítě nechat samotné, bylo tak rozrušené. Snažila jsem se lamely alespoň trochu ohnout, ale protože to byla kvalitní postýlka, nechtěly se podvolit. Už jsem chtěla zavolat hasiče, když jsem se rozhodla, že se na situaci ještě naposledy podívám, jestli se s tím dá něco dělat. Syn ležel rovnoběžně s bokem postýlky a noha mu trčela pod úhlem. Polechtal jsem ho na noze, abych se ujistil, že má v noze stále cit. Myslela jsem si, že když ho opatrně přemístím, aby se mu noha narovnala, mohlo by to pomoci. Zpočátku se stále nechtěla uvolnit, ale s trochou přemlouvání se mi podařilo vyprostit ho ze svízelné situace a dát mu pohlazení, které potřeboval. Ještě mnoho minut poté, co byl v bezpečí, škytal, jak byl rozrušený. Lamely mu zanechaly na noze červené stopy a trochu mu otekla, ale dokázal po ní v pohodě chodit.
Vím, že nejnovější bezpečnostní požadavky na dětské postýlky zabránily mnoha úmrtím, ale zdá se, že by se nad konstrukcí tohoto důležitého nábytku mělo více přemýšlet. Dětem se často zachytávají končetiny mezi laťky, a i když jsem si myslela, že to nemůže být velký problém, teď už chápu, jak moc to může být zlé! Kdyby můj syn spadl právě tím „správným“ způsobem, mohl si snadno zlomit nohu nebo vážně poranit koleno. Postýlka mého syna má lamely vzdálené od sebe 2-1/8 palce, což je méně, než je požadováno. Předpisy povolená čtvrtina palce navíc možná zabránila této konkrétní nehodě, ale o něco větší dítě by se přesto mohlo zaseknout. Opravdu nechci zpochybňovat rozměr 2-3/8 palce nebo to, zda by byly přijatelné o něco větší rozestupy. Nejsem obeznámen s výzkumem. Ale myslím, že je načase, aby někdo opravdu přemýšlel jinak a vymyslel zcela nový typ postýlky, zcela bez lamel! Přiznejme si, že stejně trochu připomínají vězeňské mříže.
(Poznámka: Než na mě začnete křičet a/nebo dostanete mrtvici, výše uvedený obrázek postýlky mého syna byl pořízen, když byl ještě nepohyblivé miminko. Matrace byla od té doby snížena a nárazník odstraněn)
Jennifer Roberts
.