Druhá světová válka začala v roce 1939 a pro ženy změnila vše. Byl to však případ dvou kroků vpřed, jednoho kroku zpět. Až na výjimky zůstávaly ženy na domácí frontě.

V roce 1941 navrhl Ernest Bevin brannou povinnost pro ženy od 18 do 50 let, které neměly děti mladší 14 let. Měly vykonávat práce celostátního významu – například vstoupit do Women’s Royal Naval Service, Women’s Auxiliary Air Force, Women’s Auxiliary Territorial Service, Land Army nebo do pečovatelských služeb. Jinak byla rozhodující práce v továrnách nebo v dopravě.

Na začátku byla branná povinnost kontroverzní, ale vcelku ji všichni přijali s dobrou vůlí. Po cestě však docházelo k překvapením. Například ženy v uniformě byly považovány za sexuálně „snadné“, protože nosily kalhoty a na ulici vykonávaly práci, kterou tradičně vykonávali muži.

Zkušenost mé matky Oliviery Bellové byla naprosto typická a její příběh byl odvážný a dojemný. Nyní je jí 101 let a začínala jako protiletecká hlídka, chodila po Islingtonu v severním Londýně, nosila plechovou čepici a říkala lidem, aby zalezli do svých krytů. Později získala práci v obrazové redakci ministerstva informací. Po celou dobu byla zamilovaná do ženatého muže z RAF. V roce 1943 zahynul při cvičném letu a jí se zhroutil svět. Myslím, že se s tím nikdy nevyrovnala, ale jak říkala, „člověk prostě musel přežít“.

Britské ženy za války získaly nový pocit moci. Byly tu ženy, které dokázaly přemlouvat posádky letadel, lámat kódy, sledovat bitevní lodě, řídit desetitunové náklaďáky a zachraňovat životy. Nebyl však učiněn žádný ústupek tomu, že ženy musely pokračovat ve vedení domácnosti. Po desetihodinovém dni v továrně na výrobu leteckých křídel musela žena ještě nakupovat, uklízet, živit rodinu z přídělů a „zařizovat a spravovat“. Po válce se od nich očekávalo, že se vrátí do domácnosti.

V roce 1945 skupina pravicových žen založila na protest proti přídělovému systému Britskou ligu žen v domácnosti; na svém vrcholu měla 100 000 členek.

V roce 1947 byl na trh uveden New Look od Christiana Diora – nostalgická, Mills &Boonova vize dam v obrovských šatech s malým pasem, pevným vyztuženým poprsím a vysokými podpatky. Některé ženy viděly v těchto šatech návrat k emancipaci, ale New Look byl symbolem toho, co britské ženy chtěly, a líbil se jim.

Hluboce zakořeněný konsenzus, že správným údělem žen je manželství a mateřství, nadále blokoval cestu vpřed. Požadavky na zajištění jeslí se setkávaly jen s malým pochopením a Churchillova koalice se stavěla proti všem pokusům pracujících žen dosáhnout rovného odměňování. Některé liberálně smýšlející ženy se sice spojily a snažily se prosadit rovnostářskou společnost, ale jejich argumenty byly příliš zakořeněné ve statu quo, než aby dokázaly prolomit kruh diskriminace.

Po válce prudce vzrostla rozvodovost, a to z mnoha důvodů, jedním z nich byl nový pocit mnoha žen, že by jim mělo být umožněno rozhodovat o svém osudu. Stará sexuální smlouva byla nabourána. V hloubi duše ženy věděly, že mýtus o nerovnosti explodoval, ale v praxi byly zdrcené a vyčerpané. Mnohé z nich chtěly být opět ženami, vychovávat své děti a znovu rozdělat domácí oheň.

Virginia Nicholsonová je autorkou knihy Millions Like Us – Women’s Lives During the Second World War

{{#ticker}}

{{{topLeft}}

{{{bottomLeft}}

.

{{topRight}}

{{bottomRight}}

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{{/cta}}

Připomeňte mi to v květnu

Budeme v kontaktu, abychom vám připomněli, že máte přispět. Zprávu ve své e-mailové schránce očekávejte v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

• Sdílet na Facebooku
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterestu
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger

.