Zázraky a divy (neboli „rány“) popsané v Parašat Vaera musely být nesmírně děsivé jak pro Egypťany, kteří trpěli, tak pro Izraelity, kteří byli poprvé svědky Boží moci. Kabalisté třináctého století věřili, že když děti Izraele statečně prožívaly muka otroctví a deset projevů Boží moci, které zničily Egypt, nečinily tak samy. Izraelité spíše věděli, že Šechina, přední ženský aspekt Boha, přebývá v Egyptě spolu s nimi. Středověcí kabalisté často zobrazovali ženskou Šechinu jako milující matku, která trpí spolu se svými dětmi Izraele ve vyhnanství. Pracuje se svými dětmi, když jsou otroky v Egyptě, a chrání je na poušti poté, co jsou osvobozeny.

Toto spojení mezi Šechinou, nadpozemskou matkou, a lidskými matkami dostává biologický rozměr v Zoharu, nejpopulárnějším díle středověké kabaly. Zohar chápe Boha jako sílu, která je zcela transcendentní a zároveň – zcela imanentní v našem světě. Božství se skládá z Ein Sof („Bez konce“), který leží mimo oblast lidského poznání, a z deseti nižších sefirot (aspektů), které vyzařují do říše bytí. Kabalisté věřili, že vše na zemi odráží tuto božskou říši.

Zohar představuje říši sefirot nesčetnými různými způsoby. Často přirovnává sefirot k obrácenému stromu nebo ke dnům v týdnu.

Snad nejoblíbenějším symbolem je však gufa (tělo). V Genesis 1,26 se uvádí, že Bůh stvořil člověka k Božímu obrazu a podle Boží podoby. Kabalisté tento verš chápali doslova. Jestliže lidé mají podobu anthropos (lidského těla) a jestliže lidé byli stvořeni k obrazu a podobě Boží, pak i Bůh musí být anthropos. Lidská anatomie a fyziologie odráží tuto božskou skutečnost. Proto se ženy a muži oddávají pohlavnímu styku, protože dvě sefiry – Tiferet (šestá sefira, symbolicky chápaná jako král a ženich) a Šechina (desátá sefira, symbolicky chápaná jako královna a nevěsta) – touží po harmonii a spojení. Ženy počínají a rodí, protože Šechina přijímá výtoky nebo emanační síly vyšších sefir. A ženy mají měsíční tok, protože Šechina menstruuje, když se dostane pod vliv démonické „druhé strany“ (sitra achra).

Kabalistická nidda

Středověká halacha (židovské právo) vyžadovala, aby se ženy každý měsíc oddělily od svých manželů na 12 až 14 dní: pěti až sedmidenní období menstruace plus dalších sedm „čistých“ dní. Zohar odvozuje zdroj této halachy od mýtu o Šechině. Zohar považuje Egypt za konečný symbol sitra achra. Když Šechina přebývá se syny Izraele v Gošenu, dostane se pod vliv „druhé strany“ a začne menstruovat. Proto se musí oddělit od svého manžela Tiftreta po dobu, kdy jí teče krev; v důsledku toho je vyhnána nebo vykázána (doslova nidda) ze sil Svatých. Ačkoli její tok končí, jakmile děti Izraele uprchnou z Egypta, Šechina ještě není rituálně čistá. V souladu s příkazy halachy se musí od svého muže odloučit na dalších sedm čistých dní. Zohar chápe těchto sedm „dnů“ jako sedm týdnů – sedm týdnů počítání omeru mezi Pesachem a Šavuotem.

ČTĚTE TAKÉ: Proč některé židovské ženy chodí každý měsíc do mikve

Po čtyřiceti devíti dnech putování spočine Šechina se svými dětmi na úpatí hory Sinaj, kde konečně podstoupí poslední očistný rituál: ponoření do nadpozemské mikve (bazénu). Jako čerstvě ozdobená nevěsta se rituálně čistá Šechina setkává se svým manželem Tiferetem na hřebeni hory Sinaj. V předvečer svátku Šavuot spolu uzavírají božský svazek. V den Šavuot Šechina porodí dvě desky Smlouvy. Jako vždy oddaná matka dává Šechina tyto desky Mojžíšovi pro své děti Izrael (Zohar 3,96b).

Feministické čtení Zoharu

Šechina hraje v celém Zoharu významnou roli. V důsledku toho mnozí Židé chápou kabalu jako jediné útočiště rovnosti pohlaví v rabínském judaismu. Bohužel tomu tak není. Bylo by skutečně mimořádné, kdyby tomu tak bylo. Zohar je produktem světonázoru 13. století. Jeho autor, Mojžíš de León, a jeho okolí žili ve světě, v němž byla fyzická a intelektuální podřízenost žen považována za vědecky prokázanou. Bylo by pro ně nemyslitelné vytvořit mytologii Šechiny, která by se vymykala společenským normám. Proto je Šechina nejčastěji zobrazována jako pasivní nádoba, která „nemá nic svého“. Když jedná spravedlivě, někdy mění pohlaví a stává se mužem; když se dostane pod vliv sitra achra, zůstává vždy ženou.

Existují však pasáže, které můžeme číst jako sympatičtější feministickým názorům. Když čteme Zohar prizmatem historie, můžeme rozlišovat mezi různými odstíny předsudků a vytvářet tak nový význam. Příkladem je kabalistický příběh o exodu Šechiny z Egypta. V této pasáži je mnoho znepokojivých pojmů – spojení menstruace s démonickou posedlostí je jedním z nejhorších. Přesto jsou v tomto příběhu obsaženy cenné poznatky, které mohou posílit naši spiritualitu. Šechina jako pečující matka, založení omeru na ženské biologické funkci a pojetí darování Tóry (matan Tóra) jako zrození jsou pojmy, které můžeme znovu přijmout a učinit je vlastními. Představa, že Šechina porodila desky Tóry, dává pojmu „Tóra ze Sinaje“ zcela nový význam. Skutečně se domnívám, že zvyk jíst mléčné výrobky na svátek Šavuot lze vysledovat právě z tohoto mýtu. Vždyť mléčné potraviny symbolizují kojící Šechinu, která Tórou živí své děti Izrael.

.