Živočišné buňky

Stejně jako všechny pozemské organismy jsou i živočichové tvořeni mikroskopickými strukturami zvanými buňky. Buňky jsou základní jednotkou života a tyto mikroskopické struktury spolupracují a vykonávají všechny nezbytné funkce, které udržují živočicha při životě. Existuje obrovská škála živočišných buněk. Každá z nich je uzpůsobena k plnění specifických funkcí, jako je přenášení kyslíku, stahování svalů, vylučování hlenu nebo ochrana orgánů.

Buňky živočichů jsou vyspělé a složité. Spolu s rostlinami a houbami jsou buňky živočichů eukaryotické. Eukaryotické buňky jsou poměrně velké buňky s jádrem a specializovanými strukturami zvanými organely.

Ačkoli se živočišné buňky mohou v závislosti na svém účelu značně lišit, existují některé obecné vlastnosti, které jsou všem buňkám společné. Patří k nim struktury jako plazmatická membrána, cytoplazma, jádro, mitochondrie a ribozomy.

Zdarma informační list o živočišných buňkách

Zadejte své údaje a získejte náš informační list o živočišných buňkách

Obecná stavba živočišné buňky

Živočišné buňky mají řadu organel a struktur, které pro buňku plní specifické funkce. Obrovské množství buněk, které se vyvinuly k různým účelům, nemá vždy všechny organely nebo struktury stejné, ale obecně lze říci, že v živočišných buňkách lze očekávat tyto struktury:

Plasmatická membrána

Plasmatická membrána je porézní membrána, která obklopuje živočišnou buňku. Je zodpovědná za regulaci toho, co se pohybuje dovnitř a ven z buňky. Plazmatická membrána je tvořena dvojitou vrstvou lipidů. Do lipidové membrány jsou zabudovány další sloučeniny, jako jsou bílkoviny a sacharidy, které plní úlohy, jako je příjem buněčných signálů a vytváření kanálů skrz membránu.

Jádro

Buňky živočichů a rostlin mají téměř vždy „pravé“ jádro. Jádro se skládá z jaderného obalu, chromatinu a jádra.

Jaderný obal je tvořen dvěma membránami a uzavírá obsah jádra. Dvojitá membrána má četné póry, které umožňují pohyb látek dovnitř a ven z jádra.

Vnitř jaderného obalu je většina jádra vyplněna chromatinem. Chromatin obsahuje většinu DNA buňky a při dělení buňky kondenzuje do chromozomů. Jádro je centrální jádro jádra a vytváří organely zvané ribosomy.

Cytoplazma

Cytoplazma je vnitřní prostor živočišné buňky, který není obsazen organelou nebo jádrem. Skládá se z rosolovité látky zvané „cytosol“ a umožňuje organelám a buněčným látkám pohybovat se po buňce podle potřeby.

Endoplazmatické retikulum (ER)

Endoplazmatické retikulum je síť membrán, která se nachází téměř ve všech eukaryotických buňkách. Membrány jsou spojeny s membránou buněčného jádra a jsou důležité pro mnoho buněčných procesů, jako je tvorba bílkovin a metabolismus lipidů a sacharidů.

Endoplazmatické retikulum zahrnuje jak hladké ER, tak drsné ER. Hladké ER je hladká membrána a nemá ribozomy, zatímco drsné ER má ribozomy, které se používají k výrobě bílkovin.

Mitochondrie

Mitochondrie jsou jednou z nejdůležitějších organel. Jsou místem buněčného dýchání – procesu, při kterém se štěpí cukry a další sloučeniny na buněčnou energii. Právě v mitochondriích se využívá kyslík a jako vedlejší produkt dýchání vzniká CO₂.

Golgiho aparát

Golgiho aparát (nebo Golgiho tělísko) je další soubor membrán, který se nachází uvnitř buňky, ale není připojen k jádru buňky. Plní mnoho důležitých funkcí včetně úpravy bílkovin a lipidů a transportu buněčných látek ven z buňky.

Ribosomy

Ribosomy se podílejí na procesu tvorby bílkovin. Mohou být buď připojeny k endoplazmatickému retikulu, nebo volně plovoucí v cytoplazmě buňky.

Peroxisomy

Tyto malé organely plní řadu funkcí týkajících se trávení sloučenin, jako jsou tuky, aminokyseliny a cukry. Produkují také peroxid vodíku a přeměňují ho na vodu.

Lysozomy

Lysozom je jednotka pro likvidaci odpadu v buňce. Jsou další malou organelou a obsahují řadu enzymů, které jim umožňují trávit molekuly, jako jsou lipidy, sacharidy a bílkoviny.

Centrozomy

Centrozomy se podílejí na dělení buňky a tvorbě bičíků a řasinek. Skládají se ze dvou centriol, které jsou hlavním uzlem pro mikrotubuly buňky. Když se během buněčného dělení rozpadá jaderný obal, mikrotubuly interagují s chromozomy buňky a připravují je na buněčné dělení.

Villi

Villi jsou jehlicovité výrůstky, které vystupují z plazmatické membrány buňky. Pro některé buňky, například buňky podél stěny střeva, je důležité, aby byly schopny rychlé výměny látek s okolním prostředím. Villy zvyšují rychlost výměny látek mezi buňkami a jejich okolím tím, že zvětšují povrch plazmatické membrány. Tím se zvětšuje prostor, který je k dispozici pro pohyb materiálu dovnitř a ven z buňky.

Flagella

Pohyb je zvláště důležitý pro některé živočišné buňky. Například spermatické buňky žijí pouze za účelem cesty k vajíčku a jeho oplodnění. Bičíky (množné číslo slova flagellum) zajišťují mechanickou schopnost buněk pohybovat se vlastní silou. Bičík je dlouhé, tenké prodloužení plazmatické membrány a je poháněn buněčným motorem z bílkovin.

Různé typy živočišných buněk

Existují hromady různých typů živočišných buněk a toto je jen několik z běžných tkání, jako je kůže, sval a krev.

Kožní buňky

Kožní buňky živočichů se většinou skládají z keratinocytů a melanocytů – „cyte“ znamená buňka. Keratinocyty tvoří asi 90 % všech kožních buněk a produkují bílkovinu zvanou „keratin“. Keratin v kožních buňkách pomáhá vytvářet účinnou ochrannou vrstvu kůže. Keratin také vytváří vlasy a nehty.

Melanocyty jsou druhým hlavním typem kožních buněk. Produkují sloučeninu zvanou „melanin“, která dodává kůži barvu. Melanocyty se nacházejí pod keratinocyty ve spodní vrstvě kožních buněk a melanin, který produkují, je transportován do povrchových vrstev buněk. Čím více melanocytů máte v kůži, tím tmavší je vaše kůže.

Svalové buňky

Myocyty, svalová vlákna nebo svalové buňky jsou dlouhé trubicovité buňky zodpovědné za pohyb končetin a orgánů organismu. Svalové buňky mohou být buď kosterní svalové buňky, srdeční svalové buňky nebo hladké svalové buňky

Kosterní svalové buňky jsou nejběžnějším typem svalových buněk a jsou zodpovědné za provádění celkových, vědomých pohybů těla. Srdeční svalové buňky řídí stahy srdce generováním elektrických impulsů a hladké svalové buňky řídí podvědomé pohyby tkání, jako jsou cévy, děloha a žaludek.

Krevní buňky

Krevní buňky lze rozdělit na červené a bílé krvinky. Červené krvinky tvoří přibližně 99,9 % všech krvinek a jsou zodpovědné za přenos kyslíku z plic do zbytku těla. Červené krvinky jsou jediné živočišné buňky, které nemají jádro. Bílé krvinky jsou důležitou součástí imunitního systému zvířete a pomáhají bojovat s infekcemi tím, že ničí škodlivé bakterie a jiné sloučeniny.

Nervové buňky

Nervové buňky, nazývané také neurony, jsou hlavními buňkami nervového systému. Jen lidský mozek má přibližně 100 miliard nervových buněk. Jsou nositeli zpráv živočišných buněk a pomocí dendritů a axonů předávají a přijímají signály. Dendrity a axony jsou výběžky z buňky, které přijímají a vyvážejí signály do buňky, resp. z buňky.

Tukové buňky

Tukové buňky, známé také jako adipocyty nebo lipocyty, slouží k ukládání tuků a dalších lipidů jako zásoby energie. U živočichů existují dva běžné typy tukových buněk – bílé tukové buňky a hnědé tukové buňky. Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma typy buněk spočívá ve způsobu ukládání lipidů. Bílé tukové buňky mají jednu velkou kapičku lipidů, zatímco v hnědých tukových buňkách je více menších kapiček lipidů rozprostřených po buňce.

Rozdíly mezi rostlinnými, houbovými a živočišnými buňkami

Živočišné buňky se mírně liší od eukaryotických buněk rostlin a hub. Zřetelnými rozdíly jsou absence buněčných stěn, chloroplastů a vakuol a přítomnost bičíků, lysozomů a centrozomů u živočišných buněk.

Buňky rostlin a hub mají buněčné stěny. Buněčná stěna je vnější struktura, která obklopuje plazmatickou membránu a poskytuje ochranu a strukturální podporu. Rostlinné buňky mají také chloroplasty a vakuoly. Chloroplasty jsou místem fotosyntézy a vakuoly jsou velké váčkovité organely sloužící ke skladování látek.

Rostlinným buňkám chybí bičíky, lysozomy a centrozomy. Houbové buňky mají obvykle lysozomy a centrozomy, ale jen velmi málo druhů má bičíky. Hlavním rozdílem mezi houbovými a živočišnými buňkami je přítomnost buněčné stěny v houbových buňkách.

Souhrn

Živočišné buňky jsou obvykle velké, specializované eukaryotické buňky – obsahují jádro a četné organely
Živočišnou buňku obklopuje plazmatická membrána
Téměř veškerá DNA buňky je uložena uvnitř jejího jádra
Endoplazmatické retikulum (ER) je síť membrán připojených k jádrem – zahrnuje hladké ER a drsné ER
Buněčné dýchání probíhá v mitochondriích
Ribosomy produkují bílkoviny – mohou se nacházet v endoplazmatickém retikulu nebo volně plovoucí
Živočišné buňky mají lysosomy pro trávení, centrozomy pro pomoc při dělení buněk a někdy bičíky pro pomoc při pohybu – žádná z těchto tří organel se nenachází v rostlinných buňkách
Buňky živočichů postrádají buněčné stěny, chloroplasty a vakuoly, které se všechny nacházejí v rostlinných buňkách
Různé typy specializovaných buněk se nacházejí v různých tkáních a mají vlastnosti vzhledem ke své funkci, např.Např. nervové buňky mají axony a dendrity, které slouží k vysílání a přijímání zpráv.

Posledy upraveno: Chceš se dozvědět víc?

CAMPBELL BIOLOGY

Jedná se o světovou učebnici číslo 1 pro začínající biology, která pro mě byla v průběhu let nesmírně cenná. Je to zdroj, který doporučuji začínajícím biologům nade vše ostatní.

Šestitýdenní kurz ZDARMA

Zadejte své údaje a získejte přístup k našemu šestitýdennímu e-mailovému kurzu Úvod do biologie ZDARMA.

Poznejte živočichy, rostliny, evoluci, strom života, ekologii, buňky, genetiku, obory biologie a mnoho dalšího

Great Journey