Není možné slézt dolů, kde voda padá do tůně. Stezka je přehrazena ocelovým plotem od roku 2006, kdy dvě ženy spadly z neoficiální, ale dobře propagované kamenité cesty k tůni. Dva další turisté našli jejich těla 35 stop (11 m) od tůňky. V době, kdy ze stezky spadly, už stát v čele stezky umístil ceduli s nápisem „Nebezpečí, držte se stranou – nebezpečné podmínky“. To znamená, že v současné době není možné se k horní ani dolní části vodopádu dostat pěšky. Neoficiálně však k oběma místům vedou stezky, takzvané „tajné stezky“, které kolují prostřednictvím průvodců, internetových stránek a ústním podáním. „Je jasné, že cokoli, co může vypadat jako stezka v okolí ʻpaekaʻa, není státem schválená stezka,“ řekl vedoucí oficiálního systému stezek na ostrově. Zástupci státního parku dali jasně najevo, že stezka nikdy nebyla součástí oficiálního systému stezek v parku a že ocelová zábrana na stezce zůstane v dohledné budoucnosti na svém místě. Porušení blokády je považováno za přestupek s možným trestem pokuty až 1 000 dolarů a až 30 dnů vězení.

Uzavření těchto „neoficiálních“ stezek je velmi kontroverzní a mnoho turistů si myslí, že by lidé měli mít možnost riskovat. Mají pocit, že výstražná cedule a další státní opatření jsou jen snahou státu vyhnout se soudním sporům.

Povídá se, že ke dnu vede neudržovaná 0,6 míle (0,97 km) dlouhá lovecká stezka, po které je přístup do velké hluboké tůně na dně vodopádu. Mnozí existenci stezky popírají kvůli nebezpečí, které při sledování těchto cest hrozí.