Marie Curie se narodila jako Maria Salomea Skłodowska v Polsku v roce 1867 a vyrostla v jednu z nejpozoruhodnějších vědkyň všech dob. Dlouhý seznam jejích ocenění je důkazem jejího dalekosáhlého vlivu, ale ne každý krok, který učinila v oblasti chemie, fyziky a medicíny, byl oceněn nějakou cenou. Zde je několik faktů, které jste o této ikonické vědkyni možná nevěděli.

Rodiče Marie Curie byli učitelé.

Maria Skłodowska byla pátým a nejmladším dítětem dvou polských pedagogů. Její rodiče kladli velký důraz na učení a trvali na tom, aby všechny jejich děti – včetně dcery – získaly kvalitní vzdělání doma i ve škole. Maria získala od svého otce dodatečné přírodovědné vzdělání, a když v patnácti letech maturovala na střední škole, byla první ve třídě.

Marie Curie musela hledat alternativní vzdělávání pro ženy.

Po získání maturitního vysvědčení Maria doufala, že bude studovat na Varšavské univerzitě spolu se svou sestrou Broňou. Protože škola nepřijímala ženy, sourozenci se místo toho zapsali na Létající univerzitu, polskou vysokou školu, která přijímala studentky. V té době bylo vysokoškolské vzdělání pro ženy stále nezákonné, takže instituce neustále měnila místa, aby ji úřady neodhalily. V roce 1891 se Maria přestěhovala za sestrou do Paříže, kde se zapsala na Sorbonnu, aby pokračovala ve vzdělávání.

Marie Curie je jedinou osobou, která získala Nobelovu cenu ve dvou různých vědách.

V roce 1903 se Marie Curieová zapsala do historie, když spolu se svým manželem Pierrem a fyzikem Henri Becquerelem získala Nobelovu cenu za fyziku za práci o radioaktivitě a stala se tak první ženou, které se tohoto ocenění dostalo. Druhá Nobelova cena, kterou získala v roce 1911, byla ještě historičtější: Tímto vítězstvím v kategorii chemie se stala první osobou, která získala toto ocenění dvakrát. A zůstává jedinou osobou, která kdy obdržela Nobelovu cenu za dvě různé vědy.

Marie Curie přidala do periodické tabulky dva prvky.

Druhou Nobelovou cenou, kterou Marie Curie obdržela, byl oceněn její objev a výzkum dvou prvků: radia a polonia. První prvek byl pojmenován podle latinského slova pro paprsek a druhý byl poklonou její rodné zemi, Polsku.

Získání Nobelovy ceny se v rodině Marie Curie dědilo.

Když Marie Curie a její manžel Pierre získali v roce 1903 Nobelovu cenu, bylo jejich dceři Irène teprve šest let. Když vyrostla, šla ve stopách svých rodičů a v roce 1935 společně se svým manželem Frédéricem Joliotem-Curiem získala Nobelovu cenu za chemii. Byli oceněni za objev „umělé“ radioaktivity, což byl průlomový objev, který o několik let dříve umožnili rodiče Irène. Další zeť Marie a Pierra, Henry Labouisse, který se oženil s jejich mladší dcerou Ève Curie, převzal v roce 1965 Nobelovu cenu za mír jménem UNICEF, jehož byl výkonným ředitelem. Tím se počet rodinných cen zvýšil na pět.

Marie Curieová vykonala svou nejdůležitější práci v kůlně.

Výzkum, za který Marie Curieová získala svou první Nobelovu cenu, vyžadoval hodiny fyzické práce. Aby dokázali, že objevili nové prvky, museli s manželem vyrobit jejich četné exempláře rozkladem rudy na chemické složky. Jejich běžné laboratoře nebyly pro tento proces dost velké, a tak svou práci přesunuli do staré kůlny za školou, kde pracoval Pierre. Podle Curieových slov byl tento prostor v létě pařeništěm a v zimě průvanem se skleněnou střechou, která je plně nechránila před deštěm. Poté, co slavný německý chemik Wilhelm Ostwald navštívil kůlnu Curieových, aby si prohlédl místo, kde bylo objeveno radium, popsal ji jako „něco mezi stájí a kůlnou na brambory, a kdybych neviděl pracovní stůl a předměty chemické aparatury, myslel bych si, že si ze mě někdo vystřelil.“

Zápisky Marie Curie jsou dodnes radioaktivní.

Když Marie Curie na počátku 20. století prováděla svůj nejdůležitější výzkum záření, netušila, jaké účinky bude mít na její zdraví. Nebylo neobvyklé, že chodila po své laboratoři s lahvičkami polonia a radia v kapsách. Ve své autobiografii dokonce popsala skladování radioaktivního materiálu pod širým nebem. „Jednou z našich radostí bylo chodit v noci do naší pracovny; ze všech stran jsme pak vnímali slabě svítící siluety lahviček s kapslemi obsahujícími naše produkty Svítící trubičky vypadaly jako slabá, pohádková světýlka.“

Není tedy divu, že Marie Curie zemřela v roce 1934 na aplastickou anémii, pravděpodobně způsobenou dlouhodobým vystavením záření. I její zápisníky jsou ještě po sto letech radioaktivní. Dnes jsou uloženy v olověných krabicích a pravděpodobně zůstanou radioaktivní dalších 1500 let.

Marie Curie nabídla, že své medaile věnuje na válečné účely.

Marie Curie byla dvojnásobnou laureátkou Nobelovy ceny jen několik let, když uvažovala o rozloučení se svými medailemi. Na začátku první světové války vyhlásila Francie výzvu k odběru zlata na financování válečného úsilí, a tak Curieová nabídla, že své dvě medaile nechá roztavit. Když je bankovní úředníci odmítli přijmout, spokojila se s tím, že peníze z ceny věnuje na nákup válečných dluhopisů.

Marie Curie vyvinula přenosný rentgen k léčbě vojáků.

Mariina touha pomoci své adoptivní zemi v nové válce tím neskončila. Po poskytnutí daru se začala zajímat o rentgenové záření – což nebyl velký skok od její předchozí práce s radiem – a netrvalo dlouho, než si uvědomila, že nově vznikající technologie by mohla být využita na pomoc vojákům na bojišti. Curieová přesvědčila francouzskou vládu, aby ji jmenovala ředitelkou radiologické služby Červeného kříže, a přesvědčila své bohaté přátele, aby financovali její nápad na mobilní rentgenový přístroj. Sama se naučila vozidlo řídit a obsluhovat a ošetřovala zraněné vojáky v bitvě na Marně, přičemž ignorovala protesty skeptických vojenských lékařů. Její vynález se ukázal jako účinný při záchraně životů a nakonec bylo pro válku postaveno 20 „petite Curie“, jak se rentgenovým přístrojům říkalo.

Marie Curie založila centra pro lékařský výzkum.

Po první světové válce se Marie Curie vydala na jinou misi získávání finančních prostředků, tentokrát s cílem podpořit svá výzkumná centra v Paříži a Varšavě. V Curieových radiových ústavech probíhaly významné práce, například Marguerite Pereyová objevila nový prvek, francium, a Irène a Frederic Joliot-Curieovi vyvinuli umělou radioaktivitu. Tato centra, dnes známá jako Institut Curie, jsou dodnes využívána jako prostory pro zásadní výzkum léčby rakoviny.