Robert De Niro si myslel, že Taxikář z roku 1976 má potenciál stát se filmem, o kterém se bude mluvit i po 50 letech. Ještě pár let nám chybí, abychom to věděli jistě, ale dá se předpokládat, že měl pravdu. Druhá hercova spolupráce s režisérem Martinem Scorsesem – která byla uvedena do kin před 45 lety – pozvedla kariéru obou a hlavně přinesla znepokojivé mistrovské dílo kinematografie 70. let. Zde je pár zajímavostí, které jste o filmu možná nevěděli. Pokud jste fanoušky tohoto kultovního filmu, pak ano: mluvíme k vám.

Slavná hláška Taxikáře „You talkin‘ to me?“ pochází od Bruce Springsteena.

Robert De Niro celý ten paranoidní monolog improvizoval, včetně toho, co se stane nejslavnější hláškou filmu. (Scénárista filmu Paul Schrader později řekl: „Je to nejlepší věc ve filmu, a to jsem ji nenapsal.“). De Niro dostal tuto hlášku od Bruce Springsteena, kterého viděl hrát v Greenwich Village jen o několik dní dříve na jednom z řady koncertů, které předcházely uvedení filmu Born to Run. Když publikum vyvolalo jeho jméno, The Boss předvedl kousek, při kterém předstíral pokoru a řekl: „Mluvíte se mnou?“. Zřejmě to De Nirovi utkvělo v paměti.

Scénárista filmu Taxikář Paul Schrader viděl svůj první film až v 17 letech.

Paul Schrader byl vychováván přísnými kalvinistickými rodiči, takže filmy byly v jeho domácnosti v dětství zakázány. Schrader později uvedl, že první film, který kdy viděl, byl Roztržitý profesor z roku 1961, který pravděpodobně nebyl inspirací pro Taxikáře. K tomu, co si myslel o Disneyho snímku, se Schrader přiznal: “

Ačkoli jí v době natáčení filmu bylo pouhých 12 let, Fosterová patřila k nejzkušenějším hercům v obsazení, protože se objevila v desítkách televizních pořadů a několika filmech (včetně Scorseseho Alice už tady nežije). Nicméně u tak drsného materiálu, jako je Taxikář, její mládí převážilo nad zkušenostmi a producenti ji nechali sejít s někým z kalifornského oddělení péče o děti, aby se ujistili, že je na to dostatečně zralá. Na její scény dohlížel pracovník sociálky a Fosterové starší sestra Connie byla najata jako její dvojnice pro některé erotičtější a/nebo násilnější záběry. Fosterová uvedla, že pracovnice sociální péče „denně viděla náběhy všech mých scén a dohlížela na to, abych nebyla na place, když Robert De Niro řekne sprosté slovo.“

Paul Schrader přepsal postavu Jodie Fosterové ve filmu Taxikář poté, co se v New Yorku setkal s nezletilou prostitutkou.

Když byl Schrader v New Yorku na předprodukčních a hereckých schůzkách, loudil se jednou pozdě večer v baru, když sbalil mladou ženu. Necháme ho vyprávět příběh, jak ho vylíčil v roce 1975 časopisu Film Comment: „Byl jsem šokován svým úspěchem, dokud jsme se nevrátili do hotelu a já si neuvědomil, že je to ona: (1) šlapka, (2) nezletilá a (3) feťačka. No a na konci noci jsem Martymu poslal vzkaz: ‚Iris je v mém pokoji. V devět jdeme na snídani. Přidáš se k nám, prosím? Tak jsme přišli dolů, Marty přišel dolů a velká část postavy Iris byla přepsána z této dívky, která měla koncentraci asi 20 sekund. Jmenovala se Garth.“

Nebýt filmu The Sting, možná by Taxikář vůbec neexistoval.

Manželé Michael a Julia Phillipsovi získali v roce 1973 opci na Schraderův scénář a Martin Scorsese se s chutí ujal režie. V té době však nikdo ze zúčastněných neměl v Hollywoodu dostatečný vliv na to, aby nějaké studio riskovalo tak temný a znepokojivý materiál. To se změnilo koncem roku, kdy se Phillipsem produkovaný film The Sting stal hitem, který se stal držitelem Oscara za nejlepší film. To Phillipsovi přineslo úspěch – a co je důležitější, smlouvu s Columbia Pictures na několik filmů. Schraderovy a Scorseseho akcie toho roku také stouply, a jakmile se k nim přidal De Niro, stal se dříve nezfilmovatelný Taxikář možným.

Robert De Niro shodou okolností přišel s nápadem na film, který byl podobný Taxikáři, sám.

Předtím, než se stal hvězdou, uvažoval De Niro o tom, že si sám napíše scénář. Jeden z nápadů, který měl, byl podle slov životopisce Shawna Levyho „o osamělém muži, který se potuluje New Yorkem se zbraněmi a sní o atentátu“. Nikdy se nedostal dál než do fáze nápadu, ale byla to zvláštní náhoda, když De Niro o několik let později našel Schradera a Taxikáře.

Všichni si kvůli natáčení Taxikáře snížili plat.

De Niro, který právě prorazil s Kmotrem: Za účinkování v jiných filmech mu nabízeli 500 000 dolarů, ale Taxikáře natočil za 35 000 dolarů. Schrader souhlasil, že si vezme přibližně stejnou částku za svůj scénář, přestože právě prodal jiný (Jakuza) za desetinásobek této částky. Zbytek hlavního hereckého obsazení a Scorsese také pracovali za méně, než je obvyklé. Cybill Shepherdová brala 35 000 dolarů, režisér si vydělal 65 000 dolarů. Celkový rozpočet se pohyboval kolem 1,8 milionu dolarů, z čehož necelých 200 000 dolarů šlo na platy talentů.

Skladatel Bernard Herrmann zemřel jen několik hodin po nahrání hudby k Taxikáři.

Scorsese měl štěstí, že získal Bernarda Herrmanna, hollywoodskou legendu, která složila hudbu k filmům Občan Kane, Psycho, Mys hrůzy, Na sever severozápadní linkou a desítkám dalších. Herrmann napsal hudbu k Taxikáři a sám řídil nahrávání, které skončilo v Los Angeles večer 23. prosince 1975. Odešel do svého hotelu a zemřel někdy v noci, oficiálně na Štědrý den ráno, ve věku 64 let. Posmrtně byl nominován na Oscara.

Martin Scorsese se vyhnul ratingu X pro film Taxikář tím, že krev vypadala spíše hnědě než červeně.

Scorsese v hororových scénách filmu odstranil barevnou saturaci, takže krev byla méně realistická a připomínala spíše černobílé bulvární noviny (aniž by ve skutečnosti byla černobílá). Nejenže se to hodilo k jeho chlípnému tónu, ale také to uklidnilo nervy ratingové komise.

Martin Scorsese převzal klíčovou roli za zraněného herce ve filmu Taxikář.

Roli nenávistného pasažéra taxíku, který do detailů popisuje, jak chce zabít svou nevěrnou manželku, měl hrát George Memmoli, herec, který se objevil ve filmu Mean Streets. Memmoli si však při práci na jiném filmu poranil záda a Scorsese všechny překvapil tím, že roli přijal sám. De Nira, který seděl na předním sedadle taxíku, později označil za svého hereckého trenéra.

Vzhledem ke stávce popelářů je většina špíny, kterou na plátně uvidíte ve filmu Taxikář, skutečná.

New York byl v 70. letech špinavý; to je ostatně jedno z hlavních témat Taxikáře. Ale obzvlášť špinavý byl v létě 1975, kdy se film natáčel, kvůli stávce sanitářů, po níž zůstávaly na chodnících a ulicích hromady a hromady odpadků.

Martin Scorsese označil Taxikáře za „feministický“ film.

V rozhovoru s Rogerem Ebertem po uvedení filmu Scorsese označil Taxikáře za „můj feministický film … protože bere macho až do logického konce. Lepší muž je ten, který vás dokáže zabít. Tohle ukazuje tenhle druh myšlení, ukazuje, jaké problémy mají někteří muži, kteří skáčou sem a tam mezi bohyněmi a děvkami.“

Cybill Shepherd nebyla oblíbenou členkou hereckého obsazení Taxikáře.

Okouzlující Cybill Shepherdová se stala hvězdou díky filmu The Last Picture Show, pak část svého dobrého jména promarnila útěkem s velmi ženatým režisérem Peterem Bogdanovichem (který kvůli ní opustil svou ženu), natočila několik propadáků (Daisy Millerová, Láska na dlouhou dobu) a v hollywoodských kruzích, v nichž se s Bogdanovichem pohybovala, se chovala snobsky. Ačkoli je dnes známější jako televizní herečka, Shepherdová vzala roli Taxikáře za méně, než byla její obvyklá cena. Problém byl v tom, že ji nikdo za herečku moc nepovažoval. Producentka Julia Phillipsová, která se vrátila do L. A., se při sledování deníků zhrozila. Scorsese jí musel často předčítat repliky a De Nirova frustrace se promítla do nepřátelství vůči ní. Schrader později řekl: „Vždycky jsme říkali, že hledáme typ Cybill Shepherdové. Oč horší může být než Cybill Shepherdová? … Ale ona byla vždycky ‚typ Cybill Shepherdové‘.“