Tardigrady jsou odolná zvířata, která jsou schopna přežít téměř kdekoli – včetně vesmíru! Jsou to také docela pozoruhodní tvorové, kteří nám pomáhají pochopit jemné stránky kvantové teorie. Zde je několik fascinujících faktů o jednom z nejpozoruhodnějších živočichů na Zemi:

Tardigradám se také říká vodní medvědi nebo mechová prasátka, ale skutečné slovo „tardigrada“ znamená „pomalu se pohybující“. Původně to bylo přídavné jméno používané pro želvy, ale od roku 1800 je to název pro tyto mikroskopické tvory.

Při pouhých asi 0,5 metru výšky je tardygraduální.5 mm dlouhé, nejsou tardigrady nijak velké, ale najdeme je po celém světě v nejrůznějších prostředích.

Tardigrady se živí bakteriemi, rostlinami nebo dokonce jinými tardigradami. Propichují jednotlivé buňky své kořisti a vysávají jejich obsah, aby získaly živiny. Chutné!!!

Tardigrádi zvládají extrémně vysoké a nízké teploty, které by jiné organismy zahubily. Některé druhy dokážou přežít vystavení teplotě -272,15 °C.

Tardigrady dokážou přežít i obrovské tlaky, až šestkrát vyšší než na dně oceánu, nebo dokonce vaření v alkoholu.

Pokud je tardigrada dehydratována a ztratí až 99 % obsahu vody, mohou být její životní procesy na několik let téměř pozastaveny, než se znovu probudí k životu. V dehydratovaném stavu se nazývá „tun“. Metabolismus tunu se sníží na pouhých 0,01 procenta původní rychlosti.

Tun může být přenášen větrem, podobně jako semeno nebo spora. Pokud přistane v obyvatelném prostředí, může se nepohlavně rozmnožovat a založit novou kolonii.

V roce 2007 byly dehydratované tardigrady vyneseny na oběžnou dráhu a vystaveny vakuu a radiaci vesmíru po dobu 10 dní. Po návratu na Zemi se více než dvě třetiny z nich podařilo oživit. Mnozí z nich poměrně brzy poté zemřeli, ale ještě předtím byli schopni se rozmnožovat. To ovšem neznamená, že tardigrady jsou mimozemšťané.

V buňkách dehydratovaných tardigrad nahrazuje vodu typ bílkoviny zvané „tardigradově specifický vnitřně neuspořádaný protein“ (TDP). Vzniká tak látka podobná sklu, která udržuje buněčné struktury neporušené.

Kvasinky a bakterie lze chránit před dehydratací tím, že do nich zakódujeme geny tardigrad pro produkci TDP. Tato metoda by mohla být využita k produkci plodin, které přežijí sucho, nebo léků, které nepotřebují chlazení.

Zadní pár osmi nohou tardigrady je připojen dozadu a slouží k uchopování předmětů.

Tardigrádi jsou jedni z mála živočichů, kteří přežili všech pět velkých vymírání na naší planetě.

V tuto chvíli to zní nepravděpodobně, ale ano, tardigrádi mohou zemřít – nejsou zcela neporazitelní. Pozůstatky mrtvého tardigrada byly nalezeny spolu s korýši zamrzlými kilometr pod hladinou dávného antarktického jezera.

V dubnu 2019 izraelský lunární modul Beresheet narazil do povrchu Měsíce, čímž jeho mise náhle skončila. Část jeho nákladu (vedle klasických knih, vzorků lidské krve a celé Wikipedie) však obsahovala kolonii tardigradů, kteří podle vědců náraz s velkou pravděpodobností přežili.

Sledujte Science Focus na Twitteru, Facebooku, Instagramu a Flipboardu