V Seattle, odkud pocházím, žije překvapivě živá komunita Sefardů. Pro ty, kteří nejsou obeznámeni, Sefardi jsou Židé pocházející ze španělských a portugalských Židů a tvoří asi 20 % světové židovské populace (i když se odhaduje, že pouze 10 % amerických Židů má sefardský původ).

První Sefardi přišli do Seattlu v roce 1902 a kvůli kulturním rozdílům založili komunitu oddělenou od Aškenázů. Bohužel toto rozdělení (stejně jako v Izraeli) trvá dodnes.

Nechci se poučovat o historii, ale stejně jako Aškenázové máme i my svůj vlastní jazyk. Stejně jako jidiš, který kombinuje hebrejštinu s němčinou, je ladino neboli židovsko-španělština „hebrejština oděná do španělštiny neboli španělština s hebrejskou syntaxí“. Bohužel zatím postrádá stejný zájem a výzkum jako jidiš. Nedávné oživení zájmu však vedlo k tomu, že byla uznána přední autoritou španělského jazyka.

Písemná ladino byla popsána jako překvapivě vypadající „připomínající arabštinu“. Písmo se ve skutečnosti nazývá Soletreo, jak je vidět zde, s mnoha pozorovatelnými podobnostmi s hebrejskými znaky. Obvykle se však píše latinkou (podobně jako španělština) nebo hebrejským písmem Raši. Z hlediska výslovnosti je velmi podobné španělštině, jak dokazuje tento rodilý mluvčí ze Soluně.

Ladino přežilo vyhnání Židů ze Španělska v roce 1492 v rámci reconquisty a španělské inkvizice (jediným pozitivem tohoto pronásledování by bylo, kdyby Mel Brooks převzal židovskou tradici vytváření komediálního světla z temnoty a poctil nás všechny veselou písní) a holocaust.

Ladino se dodnes objevuje v modlitbách a písních (například v dílech Yasmin Levyové, Yaniva d’Or a Flory Jagody) i ve filmu (například španělsky mluvený mexický film Novia que te vea aneb Jako nevěsta z roku 1994 obsahuje ladino v příběhu dvou tureckých Židovek vyvažujících tradici).

Jelikož však rodilí mluvčí vymírají, aniž by své znalosti předávali dál, hrozí tomuto jazyku vážný zánik.

Naneštěstí patřím k těm Sefardům, kteří se ladino nikdy nenaučili. Moje rodina z matčiny strany byla vyhnána ze Španělska a uprchla do Itálie a jako mnozí si ponechala španělská příjmení (včetně De Pinto nebo urážlivých, na která je Španělé změnili, jako doslova „malá mrcha“) nebo přijala jména italských přístavů. Vzhledem k roztříštěnosti diaspory mnoho sefardských Židů přijalo jazyk místa, kde se usadili, místo aby přijali ladino jako univerzální jazyk, jak tomu bylo v případě jidiš a aškenázských Židů. Díky této akulturaci se velká část mé kultury ztratila a já jsem se ladino nikdy nenaučil.

Naštěstí stále existují lidé, kterým se to podařilo. Devin Naar, profesor na Washingtonské univerzitě (kam v současné době chodím), je předním představitelem sefardských studií a zachování ladino. Je rodilým mluvčím a vybudoval „největší digitální knihovnu sefardského jazyka“ (a také průkopníkem programu sefardských studií s podporou komunity).

Nechápejte mě špatně, já jidiš naprosto miluji. Moje rodina jsou Newyorčané (stejně jako Aškenázové) a já z toho nemohu v žádném případě vzejít se sebeúctou bez zdravé znalosti toho, jak nejlépe urážet a kvákat (vidíte? Prostě to funguje).

Ale na znalosti jazyka mých předků přece jen něco je. Čelili pronásledování kvůli své kultuře a nechat ji zmizet v podobě krásného, silného jazyka mi připadá jako největší medvědí služba. Vždyť být Židem znamená znát tragédii a vytrvalost.

Takže zpestřeme náš jazykový katalog! Zatímco můj akvilínový nos, olivově zbarvená pleť a pevné kudrliny jsou připomínkou mých předků (ale ne monolitem), já jsem si dala za cíl naučit se více ladino. Zde jsou jen některé z mých oblíbených frází, které jsem našla – de nada (není zač)!

1. „Guay de mi“

Evivalent všeobecně platného „oy“. Můj osobní favorit.

2. „Haberes buenos“

„Hodně štěstí“, pro ty optimistické chvíle.

3. „Echar lashon“

Ekvivalent „šmudla“, židovská zábava.

4. „Bavajadas“

„Nesmysl“. Perfektní vykřičník.

5. „Bivas, kreskas, engrandeskas, komo un peshiko en aguas freskas! Amen!“

Příliš dlouhé „bless you“. Vyzývám tě, abys to řekl pětkrát rychle.

6. „Aksi bashi“

„Bručoun“. Pravděpodobně strýc.

7. „Capara“

V podstatě „chyba mohla být horší“. Lepší verze ~pokrčení ramen~.

8. „Me vas a tratar un ayiscrin“

„Pohostíš mě zmrzlinou.“ „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Snad nejdůležitější požadavek; měl by se používat nepřetržitě.

9. „Djente de piron“

„Jedno procento“ nebo doslova „lidé na vidličku“. Zařadil jsem to proto, abych byl sefardský Bernie Sanders? Určitě. Všeobecná zdravotní péče a příbory pro všechny!“

10. „Hadras i baranas“

„Velký povyk“. Pravděpodobně teta.

11. „Engleneate!“

„Bavte se!“. To, co ti řekne máma poté, co se ujistí, že máš kabát a plně nabitý mobilní telefon.

12. Co ti řekne máma? „Las anyadas non azen sezudos, eyos non azen ke viejos.“

„Roky nedělají lidi moudrými, dělají je jen starými.“

„Las anyadas non azen sezudos, eyos non azen ke viejos. Pokud se mé zdroje nemýlí, tak se domnívám, že toto děti nazývají divochy.

13. „Kuando se eskurese es para amasser“

„Když je venku tma, je to proto, že se blíží svítání.“

„Když je venku tma, je to proto, že se blíží svítání“. Vidíte, umím být optimistický! Tohle zní obzvlášť pravdivě a dává naději pro naši děsivou, nejistou dobu.“

14. „Tohle se mi líbí. „Todos los dedos de la mano no son unos“

„Všechny prsty ruky nejsou stejné,“ AKA každý jsme jiný. Amen.

Při této poznámce o rozmanitosti, jak říká Dr. Naar, „ladino je jazyk, který staví mosty“. Kříží se s hebrejštinou, španělštinou, arabštinou a celou mapou zemí, kterými prošel. Pomocí jazyka a našich společných rysů se stáváme silnějšími. Stejně jako já budu i nadále milovat bagely, babku, jidiš a Šumaře na střeše, myslím, že je nejvyšší čas, abychom totéž udělali pro ladino.

Obrázek sefardského židovského páru ze Sarajeva v tradičním oděvu. Fotografie pořízená v roce 1900.