Marco Polo se narodil v Benátské republice v roce 1254, byl obchodník, cestovatel a dobrodruh, který (pravděpodobně*) podnikl cestu do Střední Asie a Číny v době, kdy rozsáhlé oblasti světa byly ještě neprobádané a jen cesta do sousedního města mohla trvat několik dní. Když se vrátil ze svých dobrodružství, přivezl příběhy, které pomohly seznámit Evropany s Asií a přispěly k demystifikaci tohoto do značné míry neznámého kontinentu. Ve vlivném díle Cesty Marca Pola nastínil geografii Asie, popsal zvyky jejích obyvatel a vyprávěl o životě na dvoře legendárního mongolského císaře Kublajchána. Jakkoli to může znít úžasně, je to jen povrch bizarního a vzrušujícího života obchodníka na cestách. Zde je 15 věcí, které jste o Marcu Polovi možná nevěděli.

* O tom až později!

1. ZAČAL SVÉ PŘÍBĚHY JIŽ JAKO TEENAGER.

Marco Polo ještě nebyl zkušený obchodní cestující, když se vydal na svou velkou cestu na východ. Ve skutečnosti mu bylo pouhých 17 let. V roce 1271 opustil Polo se svým otcem Niccolou a strýcem Maffem domov a vydal se do Asie v naději, že se dostane na Kublajchánův dvůr. Bylo to pravděpodobně poprvé, kdy mladý Polo opustil domov, a také poprvé, kdy se setkal se svým otcem a strýcem, kteří od Markova narození cestovali po světě.

2. NEBYL PRVNÍM EVROPANEM, KTERÝ OBJEVIL ČÍNU

Ačkoli jeho kniha Cesty Marca Pola přinesla evropskému světu poznatky o Dálném východě, Marco Polo ve skutečnosti nebyl prvním Evropanem, který Čínu navštívil. Ve skutečnosti nebyl ani prvním Polem, který Čínu navštívil. Ještě než se Marco vydal na cestu do Asie, Niccolo a Maffeo Polovi cestovali do Číny a setkali se s Kublaj-chánem.

Marcova cesta byla svým způsobem tak trochu pokračováním původních dobrodružství Niccola a Maffea: Oba starší cestovatelé se spřátelili s velkým mongolským císařem a vyprávěli mu o křesťanství, papeži a církvi v Římě. Kublajchán byl zvědavý na evropské náboženství a zřejmě si vyžádal, aby mu cestovatelé přivezli 100 křesťanských mužů, od nichž by se o tomto náboženství dozvěděl více, a také trochu svatého oleje z jeruzalémské lampy. Niccolo a Maffeo se vrátili do Evropy, kde vyzvedli mladého Marca Pola a nějak obstarali olej, ale ne 100 křesťanů, které si vyžádal císař, než se opět vydali na cestu na Východ.

3. V průběhu 24 let urazil 15 000 MIL.

Marco Polo opustil domov v 17 letech a do Benátek se nevrátil 24 let. Během dvou desetiletí urazil přibližně 15 000 mil jak po souši podél Hedvábné stezky, tak po moři, prošel část Asie, a pokud lze věřit některým velmi sporným (a možná i padělaným) mapám, navštívil části aljašského pobřeží stovky let před Vítem Beringem.

4. V době pobytu ve vězení sepsal svůj životní příběh spisovateli románů.

Když se Marco Polo v roce 1295 vrátil do Evropy, jeho dobrodružství ještě zdaleka neskončila. Po návratu domů našel Benátky ve válce proti Janovské republice a chopil se zbraní ve prospěch své vlasti. Po námořní potyčce na konci 13. století byl Polo zajat Janovem a uvržen do vězení. Tam se spřátelil s jiným vězněm, Rustichellem z Pisy, který byl shodou okolností spisovatelem populárních románů. Začal Rustichellovi diktovat svůj příběh a ten vytvořil rukopis, který se stal Cestami Marca Pola.

5. VEDL EVROPU KE KONCEPTU PAPÍROVÝCH PENĚZ …

Dlouho předtím, než Evropa začala tisknout vlastní bankovky, kolovaly v mongolské říši papírové peníze. Marco Polo tuto podivnou měnu popsal ve své knize, kde Kublajchána vtipně označil za alchymistu, který dokázal přeměnit moruše v peníze namísto obecných kovů ve zlato. S údivem psal o tom, jak Kublajchánovi poddaní zacházeli s papírovými penězi, jako by měly stejnou hodnotu jako zlato nebo stříbro – a popsal systémy, které měly zabránit padělání papírových peněz.

…A NA ZVÍŘATA, JAKO JSOU ČOKOLI, JAKI A MUSKOVÉ.

Marco Polo se na své cestě setkal s mnoha zvířaty, která byla tehdy v Evropě neznámá. Patřilo mezi ně plemeno psů čau-čau, pižmový jelen a jak. Zdá se, že z těchto zvířat měl Polo nejraději jaka: Polovi imponovala hedvábná hebkost jejich srsti, a tak si jačí chlupy přivezl s sebou do Benátek, kde je vystavoval jako kuriozitu.

7. POCHUTNÁVAL SI NA DELIKATURÁCH, JAKO JE PERNÍK – A NA VELIKONOČNÍM ŠEJKU.

Legenda praví, že Marco Polo seznámil Itálii s těstovinami. I když se o pravdivosti této historky dlouho diskutovalo, Polo se skutečně setkal s několika zajímavými potravinami. Zázvor byl v římské době hojně používán, ale v době Marca Pola byl podstatně vzácnější a mnohem dražší. Během svých cest však našel nekonečné množství vzácného koření, které nestálo prakticky nic. A i když možná do Evropy nepřivezl ani zmrzlinu, jak naznačují některé zdroje, popisuje raný energetický koktejl. Mongolové prý sušili mléko a za jízdy do něj v baňce přidávali vodu. Jízda se zmíněnou baňkou by způsobila, že by se směs rozmělnila a vznikl by hustý sirup.

8. MYSLEL SI, ŽE RYZOUNI JSOU JEDNOROŽCI.

Ještě ve 13. století představovaly evropské pověry jednorožce jako rohatá zvířata podobná koním, která lze zkrotit a zajmout pouze s pomocí mladé ženy. Marco Polo svým vyprávěním o tomto zvířeti tuto pověru vyvrátil: Polo tvrdil, že jednorožci ve skutečnosti nejsou klidná a krásná stvoření, která tíhnou k čistým srdcím. Byli oškliví a nebezpeční, měli srst jako buvol, nohy jako slon, hlavu divokého kance a uprostřed čela černý roh. Jednorožci, informoval Polo své čtenáře, se především rádi váleli v blátě a špíně a útočili na lidi svými pichlavými jazyky. Na základě Polova popisu „jednorožce“ dnes historici vědí, že ve skutečnosti popisoval nosorožce.

9. VĚŘIL V ČARODĚJE…

V celé své knize Polo popisuje setkání s kouzelníky a čaroději. Na Kublajchánově dvoře Polo popisuje setkání s astrology, kteří dokázali ovládat počasí ze střech paláce, a s kouzelníky, kteří na hostinách nechávali levitovat biče s vínem.

10. … A ZLÉ DUCHY.

Pokud Marco Polo zní trochu pověrčivě, je to pravděpodobně proto, že žil v pověrčivé době. V celé své knize nejen popisuje přímé zkušenosti s magií, ale opakuje mýty a pověsti, s nimiž se setkal, jako skutečnost. V jedné pasáži Polo tvrdí, že je všeobecně známo, že v poušti Gobi straší zlí duchové, kteří mučí pocestné iluzemi a volají jejich jména, aby je odvrátili od cesty a donutili je zabloudit – což je pravděpodobně narážka na velmi reálný jev „zpívajících“ písků v Gobi.

11. TVRDIL, ŽE JE BLÍZKÝM PŘÍTELEM KUBLAJCHÁNA.

Polo ve své knize tvrdil, že se nejen dostal na Kublajchánův dvůr v Šangdú – a procestoval přitom větší vzdálenost než téměř kterýkoli Evropan -, ale že se s císařem spřátelil a stal se jeho pravou rukou a rádcem.

12. DOSTAL ZLATOU TABULKU BEZPEČNÉHO PROVOZU.

Když se Marco Polo konečně rozhodl, že je čas ukončit svá dobrodružství a vrátit se domů, Kublajchán si benátského kupce natolik oblíbil, že se rozhodl jeho žádost zamítnout. Polo nakonec Kublajchána přesvědčil, aby ho pustil výměnou za pomoc císařovu velkému synovci při námořní plavbě. Aby měl Polo jistotu, že bude na svých cestách v bezpečí, udělil mu císař zlatou tabulku bezpečného chování – zlatou desku s nápisem -, která mu měla pomoci bezpečně získat zásoby na jejich cestě a dát všem na vědomí, že je pod císařovou ochranou.

13. Když se Polo vydal na cestu, císař mu udělil zlatou tabulku bezpečného chování. MŮŽE MNOHEM VYPRÁVĚT.

Ačkoli Marco Polo a jeho duchovní spisovatel Rustichello z Pisy byli nepochybně skvělými vypravěči, historikové dodnes diskutují o tom, nakolik přesně byly některé jejich příběhy pravdivé. Někteří historici zašli tak daleko, že zpochybňují, zda se Polo vůbec dostal do Číny, a tvrdí, že možná jen posbíral příběhy od jiných obchodníků během svých cest. Zatímco o Polově historickém významu se nediskutuje, není jasné, které z jeho příběhů byly pravdivé.

14.

Poté, co poskytl jedny z prvních písemných popisů jaků, pižmoňů a samozřejmě jednorožců, se zdá být příhodné, že po sobě Polo nakonec pojmenoval zvíře. V roce 1841 pojmenoval zoolog Edward Blyth po Marcu Polovi druh ovce Ovis ammon polii (hovorově se ovcím říká ovce Marca Pola).

15. POSLOŽIL JAKO INSPIRACE KŘESŤANU KOLUMBOVI.

Cesty Marca Pola inspirovaly spoustu objevitelů k vlastním dobrodružstvím. Sám Kryštof Kolumbus si na svou cestu do Nového světa přivezl výtisk knihy Marca Pola. A v 60. letech 20. století se skupina cestovatelů dokonce rozhodla následovat přesnou trasu Marca Pola a místo na koních se vydala z Itálie do Číny v autech a přívěsech.