Kwame Toure (Stokely Carmichael) hlásil:

V den zahájení, když kongresmani a jejich asistenti procházeli těmito tunely, zahnuli za roh a ocitli se mezi dvěma řadami mlčících, pracujících černochů a černošek z Mississippi.

Lidé, vzdálení od sebe asi deset metrů, stáli nehybně jako sochy, důstojně, vzpřímeně, naprosto tiše. … Kongresmani přicházeli v malých skupinkách, každá skupinka, kongresman a jeden nebo dva asistenti, hluboce zabraní do hovoru. Zahnuli za roh a pohled na naše lidi je na okamžik zastavil. Ani jsme se nepohnuli, ani jsme neřekli jediné mumlavé slovo. Pak by skupina prošla mezi oběma řadami, ale teď najednou velmi potichu. Těžko popsat sílu toho okamžiku.

Díval jsem se do tváří zákonodárců, když procházeli kolem. Většina z nich nedokázala odtrhnout oči od těch starostlivých, unavených černých tváří. Někteří nabídli nesmělý pozdrav, úsměv nebo nejisté zamávání. Jiní zrudli a sklopili zrak. Všichni vypadali vyděšeně. Někteří zjevně nervózní, dokonce vystrašení. Všichni se zdáli být nějakým způsobem hluboce zasaženi. Naši lidé tam jen stáli a dívali se na ně. Pro tyto zákonodárce, kteří toho rána používali tunely, byla tato netečná, hluboce fyzická přítomnost nečekanou konfrontací s realitou. Tato vážná, němá přítomnost se stala nejúčinnějším a nejvýmluvnějším svědectvím. Pro tyto kolemjdoucí kongresmany již nemohla otázka jižanské politické nespravedlnosti zůstat abstraktní statistikou, vzdálenou a zavrženíhodnou.

Když předseda Sněmovny reprezentantů McCormick svolal zasedání, kongresman William Ryan (D-NY) se postavil, aby předložil „rezoluci o spravedlnosti“, která by zablokovala usazení pěti bělochů, kteří byli zvoleni do Sněmovny reprezentantů z Mississippi. Poté, co byl Ryan zpočátku ignorován, mu bylo umožněno vystoupit. Jeho rezoluce byla zamítnuta po jmenovitém hlasování poslankyně Edith Greenové (D-OR).

Přestože byla rezoluce zamítnuta, bylo toto hlasování důkazem, že v Kongresu existují lidé, kteří si uvědomují nespravedlnost, která v Mississippi existovala. MFDP a napadení kongresmani měli 40 dní na to, aby shromáždili důkazy na podporu a obhajobu svých argumentů. Shromáždili a předložili Kongresu 600 důkazů, čímž přispěli k širšímu úsilí o tlak na přijetí zákona o volebních právech z roku 1965.

Tento popis je s malými úpravami převzat z archivu CRMvet.

Dozvědět se více

Podrobný popis a primární dokumenty z MFDP a výzvy Kongresu v archivu CRMvet.

Zdarma stažitelná lekce pro středoškolské třídy o MFDP: „Sharecroppers Challenge U.S. Apartheid: The Mississippi Freedom Democratic Party“

.