Považujete se v práci za empatického člověka? Jste vždy ochotni naslouchat nejnovějšímu dramatu svého kolegy na zkoušce kapely, nebo raději udržujete konverzaci na firemní úrovni?

Nedávný průzkum provedený v rámci studie 2018 State of Workplace Empathy (Stav empatie na pracovišti) uvádí, že neuvěřitelných 96 % respondentů považuje empatii za důležitou vlastnost, kterou by firmy měly prokázat. Navzdory tomu se 92 % zaměstnanců domnívá, že empatie zůstává v jejich firmě nedoceněná, což je oproti výsledkům z předchozích let nárůst.

Empatie je popisována jako nejen pochopení pohledu druhého člověka, ale skutečné vcítění se do jeho situace a prožívání těchto emocí spolu s ním. Je to základní kámen emoční inteligence, a pokud se na pracovišti projevuje empatie, existuje nespočet studií, které ji spojují se zvýšeným štěstím, produktivitou a udržením zaměstnanců.

Více empatie v práci je tedy žádoucí a mnoho lidí se cítí empatických, ale tato praxe se efektivně nepromítá do reality. Tento nesoulad dále prohlubuje nárůst práce na dálku, která odstraňuje velkou část osobních interakcí tradiční kanceláře.

Práce na dálku z definice odstraňuje potřebu, aby kolegové byli společně na jednom místě. To znamená, že tyto drobné, improvizované sociální interakce nemusí nutně probíhat organicky tak, jako by probíhaly v kancelářské kuchyňce nebo společenském prostoru. Tyto neformální rozhovory jsou skvělým způsobem, jak navázat kontakt a projevit empatii v práci, a u vzdálených týmů musí být tento proces cílenější.

Nedostatek empatie může mít na váš vzdálený tým vážný negativní dopad, který, pokud není napraven, může narušit týmovou dynamiku a vést k vyhoření, ztrátě produktivity a fluktuaci. Podívejme se na několik příkladů rozdílů ve vzdáleném týmu, které mohou vést k neúmyslnému nedostatku empatie, a na to, jak tyto scénáře odhalit dříve, než ovlivní vaše vztahy s kolegy v týmu:

Geografický rozdíl

Podívejme se na jednoduchý geografický fakt: pokud máte vzdálený tým, který se nachází v New Yorku, Chicagu, Texasu a Kalifornii, je pravděpodobné, že v lednu dojde ke skutečnému smíšení emocí.

V Chicagu je v lednu mizerné počasí; říká se mu doslova #Chiberia. Lidé v Texasu si mezitím možná pískají dixie a užívají si útěk před úmornými letními vedry.

Zdroj obrázku: The Guardian

Pro některé jsou tyto změny nálady způsobené počasím klinické. Sezónní afektivní porucha (SAD) je forma deprese, která se vyskytuje především v podzimních a zimních měsících a předpokládá se, že je způsobena nedostatkem slunce v důsledku kratšího denního světla v tomto ročním období. Tento jev způsobuje sníženou hladinu serotoninu, čímž dochází ke zhoršení nálady trpícího jedince. I když někdo netrpí SAD, je známo, že život v dočasné tundře vyvolává celkové pocity malátnosti.

Vědomí odlišných zkušeností vašich kolegů vám může hodně pomoci pochopit, proč hladina energie nemusí odpovídat slunečnímu rozvrhu ve vašem časovém pásmu.

Dělejte to: Snažte se na chatu udržovat lehkou (a jasnou ☀️) náladu zveřejňováním vtipných tweetů nebo memů.

Nepokoušejte se: Lamentujte nad „nedostatkem energie“ a přemlouvejte lidi, aby nasadili falešný úsměv. Je to neupřímné a hrozí, že lidé nabudou dojmu, že jejich skutečné pocity nejsou vítány. V každém případě se vyhněte zahájení videohovorů a schůzek úplnou zprávou o počasí. To přenechme meteorologům.

Rozdílnost přírodních katastrof

Kromě geografie je třeba vzít v úvahu také přírodní síly. V Kalifornii může být počasí obecně úžasné, ale tito lidé se bohužel setkávají s dalšími rušivými živly, jako jsou lesní požáry a sucho. Další oblast s příznivým počasím, Houston v Texasu, byl nedávno zničen hurikánem.

Pokud sídlíte v New Yorku a jste v týmu na dálku, můžete přijít do práce s tím, že je normální den, zatímco váš spolupracovník je zkamenělý, že jeho rodina a přátelé jsou evakuováni ze svých domovů.

Přestože mnohé z těchto událostí lze snadno zjistit prostřednictvím zpravodajských serverů, není vždy samozřejmé vyvodit tyto souvislosti pro člověka, se kterým komunikujete v práci. Právě zde přichází na řadu potřeba empatie.

Do: Podporujte kulturu sdílení souvislostí ve svém týmu tím, že lidem umožníte, aby do práce přinesli celé své já. Když se někdo otevře ohledně procesů v jeho komunitě, ujistěte se, že se cítí být vyslyšen. Ptejte se na možnosti pomoci. Uspořádání měsíční týmové schůzky, která se netočí kolem aktualizací projektu a strategie, může být skvělou příležitostí umožnit vašemu vzdálenému týmu, aby se se skupinou podělil o další aspekty svého života.

Nedělejte to: Na schůzce tyto lidi postavte před hotovou věc a požádejte je, aby se podělili, nebo jejich zkušenosti zlehčete. Pokud si nejste jisti, zda o tom chtějí mluvit, oslovte je soukromě v asynchronním médiu, jako je chat nebo e-mail.

Rozdíl v životním stylu

Existuje nespočet běžných lidských stavů, které mohou velmi narušit schopnost člověka zapojit se do práce:

• Dojíždění: Zpoždění metra v New Yorku jsou stále častější a mohou člověku prodloužit dojíždění o několik hodin. Doprava v Los Angeles je svými obtížemi pověstná. Tyto drobné nepříjemnosti na začátku dne mohou nastavit negativní tón, který se přenese až do odchodu z práce.

• Péče o děti: Pokud má některý z vašich spolupracovníků malé dítě, je pravděpodobné, že se nevyspí ani z poloviny tolik jako kolega bez závislých osob. Také nejsou schopni pracovat v pozdějších hodinách, naskočit na let na poslední chvíli nebo najít hlídání, když mají jejich děti volno ve škole.

• Chronická onemocnění: Existuje mnoho nemocí, které jsou „neviditelné“ v tom smyslu, že jejich příznaky nelze pozorovat navenek. To však neznamená, že nezpůsobují postiženému velkou bolest. Nepředpokládejte, že váš spolupracovník, který si bere hodně volna, se fláká: může se potýkat s potížemi souvisejícími se základním zdravotním stavem.

Projevení empatie vůči kolegům za těchto okolností vám umožní respektovat jejich hranice a pochopit, proč někdy potřebují upřednostnit jiné aspekty svého života mimo pracovní dobu od 9 do 5.

Dělejte: Buďte chápaví, když se objeví okolnosti, které člověk nemůže ovlivnit. Občas se něco stane. Chovejte se k ostatním tak, jak byste chtěli, aby se chovali k vám.

Nedělejte to: Nevyčítejte dané osobě její životní okolnosti: například to, že ji nezařadíte do projektu, nebo jí vytýkejte její nepřítomnost ve skupině.

Politická nesrovnalost (Tak… jsem to řekl.)

To je zajímavé, zejména vzhledem k tomu, že politika je jedním z nejvíce tabuizovaných témat na pracovišti. V moderním pracovním kolektivu se však týmy netýkají jen států, ale i zemí.

Například většina Američanů zůstává většinou bez povšimnutí a bez vlivu na nedávné sporné prezidentské volby v Brazílii. Přitom pro kolegu, který tam sídlí, by toto utrpení bylo rozptylující a vyčerpávající.

Nejde jen o politiku jako obvykle. Humanitární krize se odehrávají v mnoha zemích po celém světě, a pokud máte kolegy se sídlem v jiných zemích, je důležitější věnovat pozornost dění v jejich domovské základně.

Je těžké se vcítit, když nejste z velké části informováni o důsledcích situace, která se vás vůbec netýká. Sejde z očí, sejde z mysli, že? Ale pokud se to týká vašeho kolegy, nevyhnutelně se to dotkne i vás.

Do:

Dejte těmto lidem najevo, že sledujete zprávy v jejich oblasti a že jste k dispozici pro rozhovor.

Nedávejte: Nabídněte svůj vlastní (s největší pravděpodobností neinformovaný) názor na dané téma. Nechte těm, kteří jsou v centru dění, jejich vlastní prostor, aby mohli svobodně hovořit.

Zápory projevování empatie

Vždy je důležité neustále se vyzývat k projevování empatie na pracovišti, zejména pokud pracujete na dálku. Projevování empatie se však někdy může vymstít 😖

Únava ze soucitu je jev, kdy se lidé po opakovaném vystavení utrpení druhých stávají přetíženými. Řadí se k ní otupělost a někdy i deprese. Naprosté vyčerpání z emocionální interakce s nešťastnými okolnostmi stačí k tomu, aby vyhořel i člověk, který jen zpovzdálí pozoruje.

Desenzibilizace je nepřítelem empatie, proto se poučte o příznacích a symptomech únavy ze soucitu, a když je třeba, udělejte krok zpět. Buďte ke svým kolegům otevření ohledně toho, jak se cítíte.

Dalším červeným praporkem, na který je třeba dávat pozor, je nevědomá zaujatost vůči projevování empatie vůči některým skupinám lidí a ne vůči jiným. Podle výzkumu provedeného na Harvardově univerzitě je spodní část mozku zvaná mediální prefrontální kůra (MFPC) tou částí mozku, která je aktivní, když lidé projevují známky empatie.

Výzkumníci zjistili, že MFPC byla vysoce zapojena, když účastníci diskutovali o lidech, které považovali za podobně smýšlející jako oni, ale nezaznamenala aktivitu, když diskutovali o těch, kteří byli vnímáni jako odlišní od nich v oblastech, jako je politická příslušnost a region původu.

Je důležité mít na paměti nevědomé předsudky, zejména na vzdáleném pracovišti, když si povídáte a pracujete se svými spolupracovníky. Pokud zjistíte, že k některým kolegům projevujete empatii, ale k jiným ne, zeptejte se sami sebe, zda to nemá nějaký skrytý důvod. Jste rodič, a proto projevujete empatii vůči jiným rodičům? Žijete celý rok na teplém místě, a tak si zdánlivě neuvědomujete problémy dlouhých zimních měsíců?“

Zapojení empatie do firemní kultury

Pamatujte, že empatie je základním kamenem pozitivní kultury na pracovišti, a projevení pochopení pro zkušenosti vašich kolegů je skvělým způsobem, jak podpořit komunitu i ve vzdáleném týmu.

Zjistěte si, jak v současné době projevujete empatii na svém pracovišti, a vymyslete způsoby, jak svůj přínos posílit. Kilometr v botách někoho jiného se může zdát jako rychlý výlet, když si ho naplánujete, sbalíte si do batohu několik empatických nástrojů a samozřejmě si obujete pohodlné boty.

Dobré nebo špatné, rádi si poslechneme vaše názory. Najdete nás na Twitteru (@trello) nebo nám napište na [email protected].

Další: 7 podivných způsobů, které vám pomohou bojovat s návyky „poustevníka“ jako pracovníka na dálku