„Moji milí Američané: Před čtyřmi lety jsme zahájili velké národní úsilí o obnovu naší země, o obnovu jejího ducha a o obnovení věrnosti této vlády jejím občanům. Stručně řečeno, pustili jsme se do mise, jejímž cílem je učinit Ameriku opět velkou – pro všechny Američany.

Když končím své funkční období 45. prezidenta Spojených států, stojím před vámi a jsem skutečně hrdý na to, čeho jsme společně dosáhli. Udělali jsme to, kvůli čemu jsme sem přišli – a ještě mnohem víc.

Tento týden zahajujeme činnost nové administrativy a modlíme se za její úspěch při udržování bezpečnosti a prosperity Ameriky. Přejeme jim vše nejlepší a také štěstí – velmi důležité slovo.

Rád bych na úvod poděkoval jen několika úžasným lidem, kteří nám umožnili naši pozoruhodnou cestu.
Nejprve mi dovolte vyjádřit nesmírnou vděčnost za lásku a podporu naší velkolepé první dámy Melanie. Dovolte mi také, abych se podělil o své nejhlubší uznání své dceři Ivance, svému zeti Jaredovi a Barronovi, Donovi, Ericovi, Tiffany a Laře. Naplňujete můj svět světlem a radostí.

Chci také poděkovat viceprezidentovi Mikeu Pencovi, jeho úžasné ženě Karen a celé rodině Penceových.
Děkuji také svému personálnímu šéfovi Marku Meadowsovi, obětavým členům štábu Bílého domu a kabinetu a všem neuvěřitelným lidem napříč naší administrativou, kteří vylili své srdce a duši do boje za Ameriku.

Rad bych také na chvíli poděkoval skutečně výjimečné skupině lidí: Tajné službě Spojených států. Já i moje rodina vám budeme navždy zavázáni. Můj hluboký dík patří také všem ve vojenské kanceláři Bílého domu, týmům Marine One a Air Force One, každému příslušníkovi ozbrojených sil a státním a místním orgánům činným v trestním řízení po celé naší zemi.

Nejvíce ze všeho chci poděkovat americkému lidu. Sloužit jako váš prezident pro mě bylo nepopsatelnou ctí. Děkuji vám za tuto mimořádnou výsadu. A to je to, co to je – velké privilegium a velká čest.

Nikdy nesmíme zapomenout, že ačkoli Američané budou mít vždy své neshody, jsme národem neuvěřitelných, slušných, věrných a mírumilovných občanů, kteří všichni chtějí, aby naše země vzkvétala a prosperovala a byla velmi, velmi úspěšná a dobrá. Jsme skutečně velkolepý národ.
Všichni Američané byli útokem na náš Kapitol zděšeni. Politické násilí je útokem na vše, čeho si jako Američané vážíme. Nikdy ho nemůžeme tolerovat.
Nyní více než kdy jindy se musíme sjednotit kolem našich společných hodnot, povznést se nad stranickou zášť a utvářet náš společný osud.

Před čtyřmi lety jsem přišel do Washingtonu jako jediný skutečný outsider, který kdy vyhrál prezidentské volby. Svou kariéru jsem nestrávil jako politik, ale jako stavitel, který se dívá na otevřené obzory a představuje si nekonečné možnosti. Kandidoval jsem na prezidenta, protože jsem věděl, že Amerika má před sebou nové vrcholy, které čekají na zdolání. Věděl jsem, že potenciál našeho národa je neomezený, pokud budeme Ameriku stavět na první místo.

Opustil jsem tedy svůj dosavadní život a vstoupil do velmi obtížné arény, ale přesto arény s nejrůznějším potenciálem, pokud bude správně provedena. Amerika mi toho tolik dala a já jí chtěl něco vrátit.
Společně s miliony pracovitých vlastenců po celé této zemi jsme vybudovali největší politické hnutí v dějinách naší země. Vybudovali jsme také největší ekonomiku v dějinách světa. Šlo o „Ameriku na prvním místě“, protože jsme všichni chtěli udělat Ameriku znovu velkou. Obnovili jsme zásadu, že národ existuje proto, aby sloužil svým občanům. Náš program nebyl o pravici nebo levici, nebyl o republikánech nebo demokratech, ale o dobru národa, a to znamená celého národa.
S podporou a modlitbami amerického lidu jsme dosáhli více, než kdokoli považoval za možné. Nikdo si nemyslel, že bychom se k tomu mohli jen přiblížit.

Prosadili jsme největší balík daňových škrtů a reforem v americké historii. Zrušili jsme více regulací, které zabíjejí pracovní místa, než kdykoli předtím učinila jakákoli administrativa. Napravili jsme naše nefunkční obchodní dohody, odstoupili jsme od příšerného Transpacifického partnerství a nemožné Pařížské klimatické dohody, znovu jsme vyjednali jednostrannou dohodu s Jižní Koreou a nahradili jsme NAFTA průlomovou dohodou USMCA – to je dohoda mezi Mexikem a Kanadou -, která se velmi, velmi osvědčila.

Také, a to je velmi důležité, jsme zavedli historická a monumentální cla na Čínu; uzavřeli jsme s Čínou novou skvělou dohodu. Ale ještě než zaschl inkoust, zasáhl nás i celý svět čínský virus. Naše obchodní vztahy se rychle měnily, do USA proudily miliardy a miliardy dolarů, ale virus nás donutil vydat se jiným směrem.

Celý svět trpěl, ale Amerika díky naší neuvěřitelné ekonomice a hospodářství, které jsme vybudovali, ekonomicky předčila ostatní země. Bez základů a podstavců by to takhle nefungovalo. Neměli bychom jedny z nejlepších čísel, jaká jsme kdy měli.

Odemkli jsme také naše energetické zdroje a stali jsme se světovou jedničkou v těžbě ropy a zemního plynu. Díky této politice jsme vybudovali největší ekonomiku v dějinách světa. Znovu jsme nastartovali americkou tvorbu pracovních míst a dosáhli rekordně nízké nezaměstnanosti Afroameričanů, Hispánců, Američanů asijského původu, žen – téměř všech.
Důchody prudce vzrostly, platy vzrostly, americký sen byl obnoven a miliony lidí byly během několika málo let vyvedeny z chudoby. Byl to zázrak. Akciový trh zaznamenával jeden rekord za druhým, během tohoto krátkého období dosáhl 148 burzovních maxim a zvýšil důchody a penze tvrdě pracujících občanů v celé naší zemi. Důchody 401(k) jsou na takové úrovni, na jaké nikdy předtím nebyly. Nikdy jsme neviděli taková čísla, a to před pandemií i po ní.

Obnovili jsme americkou výrobní základnu, otevřeli tisíce nových továren a vrátili zpět krásnou frázi: „Made in the USA.“

Abychom zlepšili život pracujícím rodinám, zdvojnásobili jsme daňovou úlevu na děti a podepsali historicky největší rozšíření financování péče o děti a jejich rozvoj. Spojili jsme se se soukromým sektorem, abychom zajistili závazky vyškolit více než 16 milionů amerických pracovníků pro pracovní místa zítřka.

Když náš národ zasáhla strašlivá pandemie, vyrobili jsme rekordně rychle ne jednu, ale hned dvě vakcíny a další budou rychle následovat. Říkali, že to nejde, ale my jsme to dokázali. Říkají tomu „lékařský zázrak“, a tak tomu říkají i teď: „lékařský zázrak“.

Jiné administrativě by vývoj vakcíny trval 3, 4, 5, možná dokonce až 10 let. My jsme to zvládli za devět měsíců.

Smutníme nad každým ztraceným životem a na jejich památku se zavazujeme, že tuto strašlivou pandemii jednou provždy vymýtíme.

Když si virus vybral svou brutální daň na světové ekonomice, zahájili jsme nejrychlejší hospodářskou obnovu, jakou kdy naše země zažila. Přijali jsme hospodářskou pomoc ve výši téměř 4 bilionů dolarů, zachránili nebo podpořili více než 50 milionů pracovních míst a snížili míru nezaměstnanosti na polovinu. To jsou čísla, která naše země nikdy předtím neviděla.
Vytvořili jsme možnost volby a transparentnost ve zdravotnictví, postavili jsme se velkým farmaceutickým firmám v mnoha ohledech, ale zejména jsme se snažili prosadit přidání doložek o zvýhodnění, díky nimž budeme mít nejnižší ceny léků na předpis na celém světě.

Prosadili jsme VA Choice, VA Accountability, Right to Try a přelomovou reformu trestního soudnictví.

Potvrdili jsme tři nové soudce Nejvyššího soudu Spojených států. Jmenovali jsme téměř 300 federálních soudců, aby vykládali naši Ústavu v psané podobě.

Po léta Američané prosili Washington, aby konečně zabezpečil hranice země. S potěšením mohu říci, že jsme tuto prosbu vyslyšeli a dosáhli nejbezpečnější hranice v historii Spojených států. Našim statečným pohraničníkům a hrdinným příslušníkům ICE jsme poskytli nástroje, které potřebují k tomu, aby mohli svou práci vykonávat lépe než kdykoli předtím a aby mohli prosazovat naše zákony a udržovat Ameriku v bezpečí.

Příští vládu hrdě opustíme s nejsilnějšími a nejrobustnějšími opatřeními na ochranu hranic, která kdy byla zavedena. To zahrnuje historické dohody s Mexikem, Guatemalou, Hondurasem a Salvadorem spolu s více než 450 mílemi nové mohutné zdi.
Obnovili jsme americkou sílu doma a americké vedení v zahraničí. Svět si nás opět váží. Prosím, neztrácejte tento respekt.

Znovu jsme získali naši suverenitu tím, že jsme se postavili za Ameriku v OSN a odstoupili od jednostranných globálních dohod, které nikdy nesloužily našim zájmům. A země NATO nyní platí o stovky miliard dolarů více, než když jsem přišel před pouhými několika lety. Bylo to velmi nespravedlivé. Platili jsme za celý svět. Nyní nám svět pomáhá.

A možná nejdůležitější ze všeho je, že jsme za téměř 3 biliony dolarů plně obnovili americkou armádu – vše vyrobené v USA. Spustili jsme první nové odvětví ozbrojených sil Spojených států po 75 letech: vesmírné síly. A loni na jaře jsem stál v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě a sledoval, jak se američtí astronauti poprvé po mnoha a mnoha letech vrátili do vesmíru na amerických raketách.

Oživili jsme naše spojenectví a zmobilizovali národy světa, aby se postavily Číně jako nikdy předtím.

Zničili jsme chalífát ISIS a ukončili bídný život jeho zakladatele a vůdce al-Bagdádího. Postavili jsme se utlačovatelskému íránskému režimu a zabili jsme největšího světového teroristu, íránského řezníka Qasema Soleimaniho.
Uznali jsme Jeruzalém za hlavní město Izraele a uznali jsme izraelskou svrchovanost nad Golanskými výšinami.
V důsledku naší odvážné diplomacie a zásadového realismu jsme dosáhli řady historických mírových dohod na Blízkém východě. Nikdo nevěřil, že by se to mohlo podařit. Abrahamovy dohody otevřely dveře k budoucnosti míru a harmonie, nikoliv násilí a krveprolití. Je to úsvit nového Blízkého východu a my přivádíme naše vojáky domů.

Jsem obzvláště hrdý na to, že jsem prvním prezidentem po desetiletích, který nezačal žádnou novou válku.

Především jsme znovu potvrdili posvátnou myšlenku, že v Americe se vláda zodpovídá lidu. Naším vůdčím světlem, naší severní hvězdou, naším neochvějným přesvědčením bylo, že jsme tu proto, abychom sloužili ušlechtilým každodenním občanům Ameriky. Naše věrnost nepatří zvláštním zájmům, korporacím nebo globálním subjektům, ale našim dětem, našim občanům a našemu národu jako takovému.

Jako prezident jsem měl vždy na mysli především zájmy amerických zaměstnanců a amerických rodin, o které jsem se neustále staral. Nehledal jsem nejjednodušší cestu; zdaleka byla ve skutečnosti nejobtížnější. Nehledal jsem cestu, která by sklidila nejméně kritiky. Podnikal jsem těžké bitvy, nejtěžší boje, nejobtížnější rozhodnutí, protože jste mě kvůli tomu zvolili. Vaše potřeby byly mým prvním a posledním neústupným cílem.

To bude, doufám, náš největší odkaz: Společně jsme vrátili Američanům vládu nad naší zemí. Obnovili jsme samosprávu. Obnovili jsme myšlenku, že v Americe není nikdo zapomenut, protože na každém záleží a každý má svůj hlas. Bojovali jsme za zásadu, že každý občan má nárok na stejnou důstojnost, stejné zacházení a stejná práva, protože jsme si všichni od Boha rovni. Každý má právo na to, aby se s ním zacházelo s úctou, aby jeho hlas byl slyšet a aby mu vláda naslouchala. Jste loajální ke své zemi a moje administrativa k vám byla vždy loajální.

Pracovali jsme na vybudování země, v níž by každý občan mohl najít skvělou práci a uživit své skvělé rodiny. Bojovali jsme za komunity, kde by každý Američan mohl být v bezpečí, a za školy, kde by se každé dítě mohlo učit. Prosazovali jsme kulturu, v níž by byly dodržovány naše zákony, ctěni naši hrdinové, zachovávána naše historie a občané dodržující zákony by nikdy nebyli považováni za samozřejmost. Američané by měli mít obrovské uspokojení ze všeho, čeho jsme společně dosáhli. Je to neuvěřitelné.
Teď, když opouštím Bílý dům, přemýšlím o nebezpečích, která ohrožují neocenitelné dědictví, jež všichni sdílíme. Jako nejmocnější národ světa čelí Amerika neustálým hrozbám a výzvám ze zahraničí. Největším nebezpečím, kterému čelíme, je však ztráta důvěry v sebe sama, ztráta důvěry v naši národní velikost. Národ je tak silný, jak silný je jeho duch. Jsme tak dynamičtí, jak dynamická je naše hrdost. Jsme jen tak živí, jak živá je víra, která bije v srdcích našich lidí.
Žádný národ nemůže dlouho prosperovat, pokud ztratí víru ve své vlastní hodnoty, historii a hrdiny, neboť právě ty jsou zdrojem naší jednoty a vitality.

To, co Americe vždy umožnilo zvítězit a triumfovat nad velkými výzvami minulosti, bylo neochvějné a nestydaté přesvědčení o vznešenosti naší země a jejím jedinečném poslání v dějinách. Toto přesvědčení nesmíme nikdy ztratit. Nikdy nesmíme opustit víru v Ameriku.

Klíč k národní velikosti spočívá v udržení a upevnění naší společné národní identity. To znamená zaměřit se na to, co máme společné: dědictví, které všichni sdílíme.

V centru tohoto dědictví je také pevná víra ve svobodu projevu, svobodu slova a otevřenou diskusi. Pouze pokud bychom zapomněli, kdo jsme a jak jsme se sem dostali, mohli bychom v Americe někdy připustit politickou cenzuru a vytváření černých listin. To není ani myslitelné. Uzavírání svobodné a otevřené debaty porušuje naše základní hodnoty a nejtrvalejší tradice.

V Americe netrváme na absolutní konformitě ani neprosazujeme rigidní ortodoxie a trestající kodexy projevu. To prostě neděláme. Amerika není bázlivý národ krotkých duší, které je třeba chránit a chránit před těmi, s nimiž nesouhlasíme. Takoví nejsme. Nikdy takoví nebudeme.

Po téměř 250 let Američané tváří v tvář každé výzvě vždy svolávali naši bezkonkurenční odvahu, sebedůvěru a prudkou nezávislost. To jsou zázračné vlastnosti, které kdysi vedly miliony obyčejných občanů k tomu, aby se vydali napříč divokým kontinentem a vybudovali si nový život na velkém Západě. Byla to stejná hluboká láska k naší Bohem dané svobodě, která vedla naše vojáky do boje a naše astronauty do vesmíru.

Když si vzpomenu na uplynulé čtyři roky, jeden obraz mi vyvstává v mysli nad všemi ostatními. Kdykoli jsem cestoval po celé trase kolony, byly tam tisíce a tisíce lidí. Vyšli ven se svými rodinami, aby mohli stát, když jsme projížděli, a hrdě mávat naší velkou americkou vlajkou. Nikdy mě to nepřestalo hluboce dojímat. Věděl jsem, že nepřišli jen proto, aby mi vyjádřili podporu; přišli, aby mi vyjádřili podporu a lásku k naší zemi.

Je to republika hrdých občanů, které spojuje společné přesvědčení, že Amerika je nejskvělejší národ v celé historii. Jsme a vždy musíme být zemí naděje, světla a slávy pro celý svět. To je vzácné dědictví, které musíme chránit na každém kroku.

Poslední čtyři roky jsem se snažil právě o to. Od velkého sálu muslimských vůdců v Rijádu po velké náměstí Poláků ve Varšavě; od podlahy Korejského shromáždění po pódium Valného shromáždění OSN; a od Zakázaného města v Pekingu po stín Mount Rushmore – bojoval jsem za vás, bojoval jsem za vaše rodiny, bojoval jsem za naši zemi. Především jsem bojoval za Ameriku a vše, co představuje – a to je bezpečné, silné, hrdé a svobodné.

Teď, když se ve středu v poledne chystám předat moc nové administrativě, chci, abyste věděli, že hnutí, které jsme začali, je teprve na začátku. Nic podobného tu ještě nebylo. Víra, že národ musí sloužit svým občanům, nebude slábnout, ale naopak bude každým dnem jen sílit.

Pokud bude americký lid chovat ve svých srdcích hlubokou a oddanou lásku k vlasti, pak není nic, čeho by tento národ nemohl dosáhnout. Naše společenství budou vzkvétat. Náš lid bude prosperovat. Naše tradice budou ctěny. Naše víra bude silná. A naše budoucnost bude světlejší než kdykoli předtím.

Odcházím z tohoto majestátního místa s věrným a radostným srdcem, optimistickým duchem a nejvyšší důvěrou, že pro naši zemi a pro naše děti to nejlepší teprve přijde.
Děkuji vám a na shledanou. Bůh vám žehnej. Bůh žehnej Spojeným státům americkým.“

whitehouse.gov