Vyrůstání, jsem viděl, jak se spousta lásek rozpadá. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 11 let, a oba pocházejí z rodin s rozpadlými manželstvími. Všichni moji kamarádi měli rozvedené rodiče. Sledovala jsem, jak mi dospívající kluci proklouzávají mezi prsty a na střední škole nechávají mé křehké srdce zlomené. Viděla jsem, jak podvádějí mou nejlepší kamarádku, a ani nedokážu spočítat příběhy sexuálních útoků, které se odehrály v mém blízkém okruhu přátel.
Smutné je, že tohle všechno je až příliš relativní. Všichni vidíme, jak se kolem nás láska tříští, když dospíváme, a nechává nás, abychom sami přišli na to, co je to láska. Většinou se tak vytvářejí falešné konstrukce toho, co to znamená milovat a být někým milován. Jaký je rozdíl mezi tím někoho milovat a být zamilovaný? Kde je hranice mezi těmito city, které k tobě chovám, a závazky, které jsem ochoten k tobě přijmout?“
Je mi teprve 21 let a jsem ve svém prvním vztahu. Měla jsem to štěstí, že jsem našla někoho skoro stejně divného, jako jsem já, s kým se můžu ztrapňovat na veřejnosti. Říká, že poprvé v životě není ve vztahu ten nejtrapnější. Jsem na to pyšná.
Ale bez ohledu na všechnu zábavu, kterou s ním zažívám, jsem se díky němu přímo i nepřímo naučila spoustu věcí o lásce. Nejsme zamilovaní, alespoň jsme si nevyznali lásku, ale mluvili jsme o lásce a já jsem o ní rozhodně hodně přemýšlela.
Většina mýtů, které jsem si vytvořila z populárních médií a pozorováním, jak se láska kolem mě hroutí, byla zbořena. Tady je několik velkých z nich a to, co si o nich myslím teď.
S randěním jsem začal až na vysoké škole. První dva roky na vysoké škole byly pro mě emocionálně náročné. Přestěhovala jsem se dva státy od domova, měla jsem problém udržet si blízké přátele, měla jsem problémy se spolubydlícími a kvůli depresím a úzkostem jsem měla problém udržet se ve škole. Opravdu mi nepomohlo, že jsem chodila na rande, a to na hodně rande. Chodila jsem se spoustou hezkých kluků, ale s žádným dobrým klukem.
Trpěla jsem několika odmítnutími. Nechat se vyhlédnout jinou dívkou, která byla skutečně vhodná pro vztah. Zneužití k citovému podvádění přítelkyně na dálku. Být využit k fyzickému podvádění emočně vzdálené přítelkyně. Nechat se vmanipulovat do sexu, aby se zasel divoký oves. Nechat se předejít kvůli krabičce levného piva a cigaretám. Seznam by mohl pokračovat.
Příliš mnohokrát jsem se stal obětí ghostingu. Cítil jsem se zmačkaný a opuštěný na podlaze vedle odpadkového koše. Nestálo mi to ani za tu námahu, aby mě zvedli zpátky a dali tam, kam patřím, když minuli původní cíl.
Tolik jsem toužila po vztahu, po lásce. Zatímco jsem hledala na všech špatných místech, nořila jsem se do tohoto zoufalství hlouběji a hlouběji a každé odmítnutí mě posílalo hlouběji do hrobu lásky. Tehdy jsem si to neuvědomovala, ale moje zoufalství z toho přímo čišelo. Zároveň jsem odpuzovala ty, kteří pro mě mohli být dobří, a přitahovala ty, kteří se ke mně nikdy nehodlali chovat jakkoli slušně.
Ale chodila jsem dál. Kdybych jen našla toho pravého, kdybych jen jednoho přiměla zůstat, říkala jsem si. V hloubi duše jsem chtěla světu dokázat, že po letech, kdy jsem byla pronásledována duchy a odmítána, jsem hodna lásky, že nejsem zlomená. Kdybych měla šťastný vztah, o kterém bych mohla psát na sociálních sítích, lidé by si o mně mysleli víc. Mohla bych hrdě nosit tento odznak lásky a nikdo by si o mě nedělal starosti, protože by viděl, že jsem šťastná.
Ve skutečnosti jsou sociální média kurýrem života. Za dokonalým instagramovým feedem nebo rozkošnými fotkami párů nevidíte nepořádek. Nevidíte, jak se pohádali nebo že jejich vztah možná balancuje na hraně. Obrázek řekne tisíc slov, ale jako spisovatelka jsem se naučila, že tisíc slov nikdy nebude stačit k tomu, aby ukázalo celý příběh.“
Občas, když přemýšlím o tom, že bych svého přítele představila rodině a přátelům, mám pořád ty pyšné myšlenky, jak se s ním chlubím. Teď se alespoň přistihnu a znovu si rozmyslím, proč chci, aby se seznámil s mými lidmi. Potřebuji, aby se seznámil s mou rodinou, abych si dokázala, že to myslí vážně a že chce zůstat? Nebo je to proto, že chci, aby se ponořil do mého života a miloval lidi, které mám ráda?“
Je milion faktorů, které hrají roli v tom, proč chceš svou drahou polovičku představit svým blízkým, dozvídám se. Dokud rozhodnutí, která děláme, budují náš vztah, jsem šťastná.
Tento mýtus se váže k tomu, čemu jsem věřila, že láska může udělat pro vás, a ne k tomu, co vy můžete udělat pro ni.
Láska vyléčí všechno
Na nějakou dobu bych problémy ve svém životě zanedbávala. Když jsem byla smutná, vždycky jsem to přičítala aktuálnímu konci téměř vztahu, který jsem oplakávala. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že jsem nešťastný ve většině aspektů svého života. Nenáviděla jsem svůj obor, měla jsem problémy se spolubydlícími, opustila jsem své přátele a všichni šli dál beze mě. Nějakou dobu jsem se cítila na světě tak sama. Osamělost máme tendenci vnímat především jako romantickou samotu. Ve snaze zaplnit tu prázdnotu osamělosti jsem dál chodila na rande. Přehlížel jsem platonickou osamělost, kterou jsem pociťoval také.
Tato osamělost mě znovu uvrhla do spirály depresí a úzkostí, které způsobovaly ochromující dny v posteli, týdny hromadící se školní práce a měsíc co měsíc přečerpané bankovní účty. Ale jediné, co jsem potřebovala, byla láska, že? Kdybych mohla být zamilovaná, už nikdy bych neměla deprese, říkala jsem si.“
Krutá realita je taková, že láska nevyléčí duševní ani fyzickou nemoc, nezvýší vám výplatu, nezastaví čas ani za vás nedokončí studium. Ve skutečnosti může láska způsobit problémy, jako je žárlivost, zklamání z velkých očekávání a v závažných případech i zločiny z vášně.
Jsem ve šťastném, zdravém vztahu postaveném na důvěře, komunikaci, bezpečí a vášni. Ale stále beru antidepresiva a léky proti úzkosti. Stále se snažím platit účty ve dvou zaměstnáních a mám obavy ze školních povinností, které mě čekají, protože za týden začíná nový semestr. Dobré je, že se teď mám o koho opřít. Mám partnera, kterému se mohu svěřit, požádat ho o radu a mohu ho požádat o pomoc. On může udělat totéž také a společně vyřešíme naše další problémy.“
Sex není žádná velká věda
Když jsem chodila s někým kolem, nikdy jsem se s nikým nevyspala víc než jednou nebo dvakrát. Ale teď, když jsem v uzavřeném, monogamním vztahu, mám sex s jedním člověkem a ani nedokážu spočítat, kolikrát jsme to dělali. Je to pro mě něco nového a je to vzrušující.“
Před mým přítelem jsem nikdy nezažila orgasmus od partnera. Když jsem chodila s někým kolem, myslela jsem si, že je to proto, že kluci, se kterými jsem spala, byli v posteli sobci. Žádná předehra a průnik doslova pod třicet vteřin. Nebo se u mě objevili s hodinovým zpožděním, takže jsem chtěla, aby už to skončilo a já mohla jít spát.
Společně se sobeckostí jsem asi v hloubi duše věděla, že k těm klukům nic doopravdy necítím. Byli pro mě dost přitažliví na to, abych jim věnovala svůj čas, ale nechtěla jsem strávit další ráno děláním očiček u snídaně.
I s mým přítelem mi trvalo víc než měsíc, než jsem s ním zažila první orgasmus. Tentokrát to však nemělo nic společného se sobectvím. Je nejlepší, jakého jsem kdy měla, a to od prvního dne. Ale neudělala jsem se, dokud jsem nezačala myslet na slovo na „L“. Když jsem si uvědomila, že bych se do něj mohla zamilovat, moje tělo okamžitě reagovalo na jeho doteky jinak. Změnilo to můj pohled na sex a na to, co znamená někomu fyzicky projevovat svou náklonnost. Díky tomu pro mě sex znamená víc a víc si ho vážím.“
Někdy si skoro přeju, abych s některými lidmi nespala. Ale v sexuálním životě ničeho nelituji. Všechno, co jsem udělal, mi dalo lekci, kterou jsem se potřeboval naučit. Nedej bože, kdybych se s přítelem rozešla, vím, že způsob mého sexu by byl potom jiný. Byla bych vybíravější, pokud jde o to, kdo, kdy a proč. Ale doufám, že to je most, který nebudu muset překročit.“
Láska je vždycky snadná
Lidé říkají, že když je to ten pravý, je to snadné. Teď ještě netuším, jestli je můj přítel ten „pravý“, protože na to, abychom to věděli navždy, je ještě příliš brzy. Vím ale, že to bylo snadné. Dali jsme se dohromady přirozeně a je nám spolu moc fajn. Naše osobnosti si sedí a děláme se navzájem šťastnými. Z tohoto pohledu je to snadné.
To, co není snadné, dělá náš vztah zajímavým. Je to můj první vážný vztah, ale já nejsem jeho. Někdy se kvůli tomu cítím nejistě. V minulosti mě lidé často opouštěli, takže když jsme se dali dohromady, podvědomě jsem čekala, že i on odejde. Zjistila jsem, že se ve vztahu hádám a chovám se sobecky. Aniž bych si to uvědomovala, snažila jsem se ho od sebe odstrčit, aby, až nakonec odejde, to bylo snazší. Měla bych větší kontrolu nad jeho odchodem, protože jsem to byla já, kdo ho tlačil.
Když jsem si uvědomila, že se to děje, promluvili jsme si o tom. Byl to pro mě těžký rozhovor, protože jsem se cítila provinile. Moje ego mi překáží, když se cítím za něco vinen. Je pro mě těžké se omluvit a přiznat vinu. Začít tento rozhovor a omluvit se za chování, které vychází z mých zranění, bylo těžké. Rozhovor byl emotivní, poprvé jsem se před ním rozplakala. Projevit takovou míru zranitelnosti není snadné.
Co bylo snadné, byla jeho reakce. Byl klidný a uctivý. Vyslechl si, co cítím z toho, co dělám, a co chci změnit. Díky tomu bylo snazší říkat každé další slovo. Díky jeho ruce v mých vlasech jsem se cítila dostatečně bezpečně, abych k němu byla upřímná a otevřená ohledně problému, který jsem v našem vztahu měla.
Od té doby jsme měli ještě jednu překážku, kvůli které jsem se rozplakala a potřebovala si s ním promluvit. Bylo mnohem snazší začít druhý rozhovor po tom prvním.
Láska není snadná, vyžaduje úsilí a je to závazek. Ale láska by měla být snadná v tom smyslu, že spolu můžete překonat cokoli, protože jste vynaložili úsilí na přípravu základů a základů vztahu a neustále je renovujete, když věci vycházejí z módy.“
Láska je pocit
Když jsem vyrůstala, myslela jsem si, že milovat někoho znamená mít ho opravdu, ale opravdu rád. Že k němu chováš silné pozitivní city. Byl to tvůj oblíbený člověk a udělal bys pro něj cokoli. Ale to všechno je jednostranné.
Můj přítel a já jsme mluvili o tom, co znamená slovo „láska“. Dělal si ze mě legraci, že jsem „taková spisovatelka“, když jsem ho požádala, aby slovo definoval jako způsob, jak rozvinout novou část našeho vztahu.
Mluvili jsme o tom, že láska je sloveso a volba. Člověk si vybere, že bude někoho milovat a že bude stát při něm. Rozhodnete se uhladit nerovnosti na cestě a rozhodnete se plně naslouchat a uctivě reagovat. Tento člověk je vaším partnerem, ne nepřítelem. Rozhodnete se, že si ho budete vážit a poskytnete mu bezpečný prostor, aby mohl žít svůj život. Když se kolem nich může všechno ostatní hroutit, rozhodnete se stát.“
Věřím, že můžete někoho milovat a tohle všechno pro něj udělat. Ale abyste někoho milovali, musí to vycházet od vás obou. Musí to být oboustranný závazek. V té lásce jste spolu, je to prostor, který sdílíte.“
V době, kdy tohle píšu, jsem svému příteli ještě neřekla, že ho miluju. I když mám představu, nevím, co je to láska, nejsem si jistá, jestli to někdy někdo ví. Ale svého přítele skoro miluju. Jsem skoro připravená být jeho vozítkem, nebo zemřít. Nejsem si jistá, jestli je můj navždy, ale jsem ochotná být jeho partnerkou a uvidíme, kam nás to zavede.“
Čekám, až mu řeknu, že ho miluju, dokud si nebudu jistá, že to všechno chci a můžu pro něj udělat. Zatím je to dobré, komunikujeme spolu a jsme si navzájem oporou a rameny, o které se můžeme opřít. Budujeme základy. Až se mi ten základ bude zdát stabilní a hotový, myslím, že tehdy mu to řeknu, a doufám, že počká, až mi to řekne.“
Prozatím na dokončení základů nespěchám. Zamilovat se trvá dlouho, beton se musí usadit, dítě, a to je další věc, kterou se učím. Většinou na to jdeme pomalu a z ničeho nemůžu mít větší radost.