Téměř každé čtyři roky přidáváme do kalendáře den navíc v podobě 29. února, známého také jako přestupný den. Zjednodušeně řečeno, těchto 24 hodin navíc je do kalendáře zabudováno proto, aby byl v souladu s pohybem Země kolem Slunce. Zatímco moderní kalendář obsahuje 365 dní, skutečná doba, za kterou Země oběhne kolem své hvězdy, je o něco delší – zhruba 365,2421 dne. Rozdíl se může zdát zanedbatelný, ale v průběhu desetiletí a staletí se tato chybějící čtvrtina dne za rok může nasčítat. Aby byl zajištěn soulad se skutečným astronomickým rokem, je nutné pravidelně přidávat jeden den navíc, aby se ztracený čas dorovnal a kalendář byl opět v souladu s oblohou.
Mnoho starověkých kalendářů mělo celé přestupné měsíce
Mnoho kalendářů, včetně hebrejského, čínského a buddhistického, je lunisolárních, což znamená, že jejich data udávají polohu Měsíce i polohu Země vůči Slunci. Vzhledem k tomu, že mezi rokem měřeným podle lunárních cyklů a rokem měřeným podle oběžné dráhy Země je přirozená mezera zhruba 11 dní, vyžadují tyto kalendáře pravidelné přidávání dalších měsíců, známých jako interkalární nebo intersticiální měsíce, aby byly v pořádku.
Interkalární měsíce však nebyly nutně pravidelné. Historikové stále nemají jasno v tom, jakým způsobem raní Římané sledovali své letopočty, a to především proto, že sami Římané si tím možná nebyli zcela jisti. Zdá se, že raně římský kalendář se skládal z deseti měsíců plus špatně definovaného zimního období, jehož proměnlivá délka způsobovala, že se kalendář odchyloval od slunečního roku. Nakonec byl tento nejistý časový úsek nahrazen novými měsíci lednem a únorem, ale situace zůstala komplikovaná. K vyrovnání rozdílu mezi jejich rokem a slunečním rokem používali 23denní interkalární měsíc známý jako Mercedonius, který z důvodů, které mohly souviset s lunárními cykly, vkládali nikoli mezi měsíce, ale do měsíce února.
Aby byla situace ještě nepřehlednější, rozhodnutí o tom, kdy se bude Mercedonius konat, často připadalo konzulům, kteří využívali své možnosti zkracovat nebo prodlužovat rok ke svým politickým cílům. V důsledku toho se v době Julia Caesara římský a sluneční rok důkladně rozcházely.
Julius Caesar s pomocí Egypťanů zavedl přestupný den…
Systém Mercedonius – kdy se nám to hodí – zřejmě dráždil Caesara, generála, který se stal konzulem a římským diktátorem, jenž drasticky změnil běh evropských dějin. Kromě dobytí Galie a přeměny Říma z republiky v císařství Caesar nově uspořádal římský kalendář a dal nám vzor, podle kterého dodnes funguje velká část světa.
Během svého pobytu v Egyptě se Caesar přesvědčil o nadřazenosti egyptského slunečního kalendáře, který měl 365 dní a občasný interkalární měsíc, který se vkládal, když astronomové pozorovali správné podmínky na hvězdách. Caesar a alexandrijský filozof Sosigenes provedli jednu důležitou změnu: místo spoléhání na hvězdy jednoduše přidávali ke každému čtvrtému roku jeden den. V souladu s římskou tradicí zahrávat si s délkou února by tento den připadl na druhý měsíc v roce – tak vznikl přestupný den. Caesar přidal k roku 46 př. n. l. dva extra dlouhé měsíce, aby nahradil chybějící interkalace, a juliánský kalendář vstoupil v platnost 1. ledna 45 př. n. l.
… ale jejich matematika byla trochu mimo
V 16. století si učenci všimli, že čas se stále posouvá – Caesarův výpočet, že rok trvá 365,25 dne, byl blízko, ale stále přeceňoval sluneční rok o 11 minut. To byl pro katolickou církev problém, protože datum Velikonoc se vzdálilo od svého tradičního místa, první neděle po prvním úplňku následujícím po jarní rovnodennosti, zhruba o deset dní. Papež Řehoř XIII. nechal upravit kalendář, který přestupný den zachovával, ale zohledňoval nepřesnost tím, že jej zrušil v centuriálních letech, které nebyly dělitelné 400 (roky 1700, 1800 a 1900 nebyly přestupné, ale rok 2000 ano). Zavedení gregoriánského kalendáře znamenalo poslední změnu západního kalendáře, jak jej známe dnes.
Odborníci upozorňují, že gregoriánský výpočet slunečního roku – 365,2425 dne – stále není dokonalý, a proto bude nutná další korekce. Naštěstí se gregoriánský kalendář odchyluje jen asi o jeden den za 3030 let, takže lidstvo má ještě nějaký čas, než se to stane problémem.
VÍCE ČTĚTE ZDE: Přestupný den je často spojován se svatbou, žádostmi o ruku a převracením rolí mezi pohlavími
Zajímavé je, že mnoho přestupných zvyků se točilo kolem romantiky a manželství. Traduje se, že v Irsku v 5. století svatá Brigita naříkala svatému Patrikovi, že ženy nesmějí muže žádat o ruku. Legenda tedy říká, že svatý Patrik určil jediný den, který se nevyskytuje každoročně, 29. únor, jako den, kdy ženy smějí žádat muže o ruku. Na některých místech se tak přestupný den stal známým jako Den svobodných mládenců.
Tato tradice přeskočila přes Irské moře do Skotska a Anglie, kde Britové přidali zvrat – pokud muž odmítl ženinu žádost o ruku, dlužil jí několik párů jemných rukavic, snad aby zakryl skutečnost, že nemá zásnubní prsten. V řecké tradici je však svatba v přestupný den považována za smůlu a statistiky naznačují, že řecké páry tuto pověru stále berou vážně.
Lidem narozeným v přestupný den se říká „přestupníci“
Na celém světě je jen asi 5 milionů lidí, kteří se narodili 29. února, přičemž pravděpodobnost narození v přestupný den činí asi 1 ku 1461. Několik slavných osobností – včetně herečky a zpěvačky Dinah Shore (nar. 1916), motivačního řečníka Tonyho Robbinse (nar. 1960) a hiphopového umělce Ja Rule (nar. 1976) – jsou přestupníky. Skokani mohou technicky vzato slavit narozeniny pouze jednou za čtyři roky, ale patří do elitní skupiny.
.