Byl jsem v dysfunkčních vztazích i ve funkčních. Právě teď jsem v neuvěřitelně fungujícím, láskyplném a šťastném vztahu (škodolibě, škodolibě, škodolibě), což znamená, že s odstupem času se všechny věci, které dělají vztah nefunkčním, zdají být ve srovnání s ním do očí bijící. Je tu však tenká hranice. Všechny páry mají své problémy. Všichni s tím nesouhlasí. Někdy lidé žárlí. Někdy řeknete špatnou věc. Někdy můžete být trochu sobečtí. To nejsou nutně znaky nefunkčnosti; i ty nejfunkčnější páry mají své iracionální momenty. Dysfunkční vztahy jsou takové, ve kterých negativa nejenže výrazně převažují nad pozitivy, ale kde jsou tak zakořeněná v dynamice mezi dvěma lidmi, že se stávají nezvratnými. A neomezují se jen na milostné vztahy; jako dysfunkční se mohou kvalifikovat i přátelské vztahy, rodinné vztahy a vztahy na pracovišti.

Neznamená to, že oba lidé ve vztahu jsou špatní nebo dysfunkční jedinci (i když někdy ano). Většinou to jen znamená, že tito dva lidé, ať už z jakéhokoli důvodu, v sobě navzájem vyvolávají to nejhorší. Ach, být zase mladý a lehkomyslný. Dysfunkce zpravidla plodí další dysfunkce. Jakmile si s někým vytvoříte dysfunkční návyky, může být téměř nemožné se jich zbavit. Zvlášť když vztah začíná dysfunkčně (na rozdíl od funkčního vztahu, který se později stane problematickým). Každý, kdo byl někdy v dysfunkčním vztahu, bez ohledu na to, jak dlouho nebo jak závažný, se ztotožní s následujícími 6 věcmi, které lidé je dysfunkční dělají.

Lžou

Lidé v dysfunkčních vztazích lžou. Lžou si o všem možném, ale většinou o věcech, které by při pravdivém vyprávění vyvolaly kontroverzi. Lžou lidem kolem sebe, aby je přesvědčili, že vztah funguje, a hlavně lžou sami sobě ve snaze normalizovat vztah, který jim může působit bolest nebo potíže.

Sebesabotují se

V dysfunkčním vztahu se jinak funkční lidé mohou ocitnout v situaci, kdy záměrně implodují. Dysfunkční vztah se obvykle skládá ze dvou lidí, kteří se pekelně snaží o sebedestrukci, a to do té míry, že i když se věci začínají vyvíjet dobře, najdou si nějakou záminku, aby vztah opět uvrhli do chaosu.

Vytvářejí drama

V dysfunkčním vztahu jsou důvodem k dramatu i ty nejmenší věci. Intonace slova „dobře“; letmý pohled přes celou místnost; o pět minut zpožděná schůzka. Lidé ve funkčních vztazích vědí, že si mají vybírat bitvy. Vědí, že někdy je třeba nechat maličkosti plavat, abyste byli šťastní nejen ve vztahu, ale i sami v sobě. Lidé v nefunkčních vztazích považují každou drobnou nehodu nebo nedorozumění za příležitost k melodramatu.

Odmítají dělat kompromisy

Život je o kompromisech. Ne vždycky jde všechno podle tvých představ a musíš být ochotný dělat věci, které nechceš (v rámci možností, například sedět na fotbalovém zápase za sebou nebo navštívit rodinu jiného člověka. Ne „zabíjet štěňata“ nebo „jíst zvratky“). Kompromis je klíčem ke štěstí. Zdá se, že lidé v nefunkčních vztazích nikdy nevidí pro stromy les a nechtějí se setkat uprostřed, a to ani v případě oboustranně výhodných výsledků. To je jeden z největších problémů dysfunkčních vztahů: lidé v nich jednají zcela sobecky.

Nechávají problémy nevyřešené

Lidé v dysfunkčních vztazích chodí spát naštvaní. Nepracují na vyřešení svých problémů. Hádají se, nic se nenaučí a znovu a znovu se hádají a pokaždé se vracejí k bodům, které byly nesčetněkrát vyargumentovány a znovu vyargumentovány. Ať už jsou problémy neřešitelné, nebo je jedna/obě strany tvrdošíjně nechtějí řešit, mít trvalé problémy, které se nemění ani nezlepšují, je dobrou známkou toho, že vztah může skončit, a přesto…

se stále vracejí pro další

Dysfunkční vztahy mají tendenci nikdy neskončit. K tomu, abyste se z nějakého dostali, je zapotřebí hodně odhodlání. S dysfunkcí se množí náklonnost. V některých ohledech je to snadné. Přes všechny ty slzy a křik a hádky a manipulace a podvody je tak nějak snazší očekávat, že to dopadne špatně. Na stole nejsou žádné karty. Když jste pořád naštvaní nebo zranění, nečeká vás žádné překvapení. Lidé v nefunkčních vztazích v nich zůstávají, protože je jaksi jednodušší být závislý na dramatu, než převzít odpovědnost za své činy tam, kde způsobili bolest někomu jinému. Je jednodušší kopat a křičet, než tvrdě pracovat na svém vlastním štěstí; skutečně se o někoho starat jemným, něžným způsobem, který ponechává jejich zranitelné, nahé srdce v rukou jiného člověka. Nebo si dokonce jen říct: „Mám větší cenu než tohle.“

Obrázky: HBO; Giphy (6)