Tady je sedm biblických veršů o tom, jak zůstat klidný v těžkých chvílích.

Druhý Timoteovi 1:7 „Bůh nám totiž nedal ducha strachu, ale moci, lásky a sebeovládání.“

Možná apoštol Pavel Timoteje napomínal a připomínal mu, že Bůh nám nedal ducha strachu, ale lásky a sebeovládání, ale proč Pavel zmiňuje strach? Hned následující verš nám může napovědět, protože Pavel Timoteovi říká: „Nestyď se za svědectví o našem Pánu ani za mě, jeho vězně, ale podílej se na utrpení pro evangelium Boží mocí“ (2Tm 1,8). Možná že vzhledem k tomu, že to Pavel psal z římského žaláře a čekal na popravu, církev to věděla a začala se na to Timoteje ptát. Pravděpodobnější může být, že Timoteus procházel určitým pronásledováním a tlakem ze strany Židů a/nebo Římanů, aby o evangeliu nemluvil kvůli tomu, co se stalo Pavlovi. Jde o to, že Bůh nám nedává ducha strachu, ale ducha moci, lásky a sebekázně.

Izajáš 43,2 „Když půjdeš přes vody, budu s tebou, přes řeky tě nepřemohou, když půjdeš ohněm, neshoříš a plamen tě nepohltí.“

Toto znázorňuje obraz izraelského národa, který prochází zkušeností pouště, včetně jeho přechodu Rudým mořem. Na těchto pouštích si mohli připadat, jako by procházeli ohněm, ale „plamen“, čímž se možná myslí slunce, je nespálil kvůli Boží přítomnosti, jak se píše v 2. Mojžíšově 13,21: „A Hospodin šel před nimi ve dne v oblakovém sloupu, aby je vedl po cestě, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil, aby mohli cestovat ve dne i v noci.“ (2. Mojžíšova 13,21) Pouště bývají v noci chladné a přes den spalující, takže Boží oblak jim ve dne poskytoval stín a „ohnivý sloup“ jim v noci dával světlo a snad i teplo.

Pes 16,11 „Ty mi dáváš poznat cestu života, v tvé přítomnosti je plnost radosti, po tvé pravici jsou rozkoše navěky.“

Žalmista se na Pána Boha spoléhal, že mu pomůže na cestě životem. Pán mu ji dal poznat a tato cesta vede k věčnému životu pouze skrze Ježíše Krista (Sk 4,12). Ježíš se nikdy nezmiňoval o jiných cestách k Bohu, protože existuje jen jedna cesta, jedna stezka a jedna pravda, která přináší věčný život (Jan 14,6). Není to úzkoprsé, jen „úzká je brána a tvrdá cesta, která vede k životu, a těch, kdo ji nacházejí, je málo“ (Mt 7,14), a je to jediná „brána“ a „cesta“, která vede k Životu.

Jan 14,27 „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ne jako svět dává, já vám dávám. Ať se vaše srdce nestrachují, ať se nebojí“.

Pokoj, který mají věřící u Boha (Řím 5,1), je dán tím, že uzavřeli pokoj s Bohem a „Nyní tedy není odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. Zákon Ducha života vás totiž v Kristu Ježíši osvobodil od zákona hříchu a smrti“ (Ř 8,1-2). Pokoj, o němž Ježíš mluvil, byl pokojem, který zůstává, na rozdíl od pokoje, který dává svět a který pomíjí. Světský pokoj obvykle netrvá příliš dlouho.

Řím 8,15 „Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste znovu upadli do strachu, ale přijali jste Ducha přijetí za syny, skrze něhož voláme: ‚Abba! Otče!“

Pavel co nejintimněji popisuje proces adopce Božích dětí a přivádí jej k závěru, že mohou volat k Bohu jako ke svému Otci, podobně jako dítě volá „tati“. Který otec by na takové volání neodpověděl, a pokud by pozemský otec udělal pro své děti něco dobrého, pomyslete, o kolik více udělá pro tyto své děti náš dobrý Otec v nebi (Mt 7,11)? Otcové budou vždy otci svých dětí, takže tento vztah se nikdy nezmění, takže není důvod upadat zpět do strachu, jakmile tě Bůh umístil do své rodiny.

První Jan 4,18 „V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání. Strach totiž souvisí s trestem, a kdo se bojí, není dokonalý v lásce.“

Slyšel jsem Johna MacArthura uvádět skvělý příklad toho, že „v lásce není strach“. Bylo to, když se topilo dítě a otec skočil do vody bez ohledu na vlastní život. Jeho velká láska k dítěti byla mnohem větší než láska k vlastnímu životu. Vůbec nepřemýšlel o tom, že by měl skočit do vody. Když zachraňoval své dítě před utonutím, neměl strach ze ztráty vlastního života. My, kteří jsme v Kristu, jsme byli Ježíšem Kristem „zdokonaleni v lásce“ (2. Kor 5,21). Už nemáme důvod se bát.

Písmo říká, že ho hrob nemohl zadržet, protože byl bez hříchu, a protože byl Ježíš bez hříchu, „Bůh ho vzkřísil a rozvázal bolest smrti, protože nebylo možné, aby ho držela“ (Sk 2,24). Zničil ničitele, jímž je „ten, kdo má moc smrti“. Zničil smrt v její vlastní hře. Zvítězil nad ďáblem a zvítězil nad hrobem, takže my můžeme také (Jan 3,16). Hadova hlava byla konečně rozdrcena (Gn 3,15).

Závěr

Žalmista v Žalmu 78,14 napsal, že „ve dne je vedl oblakem a celou noc ohnivým světlem“ a Bůh i dnes ve dne osvětluje cestu a v noci poskytuje vedení a dává svým dětem poznat svou cestu. Pro věřící je tu pocit klidu, protože byli vykoupeni krví Beránka Božího a unikli přicházejícímu Božímu hněvu na všechny, kdo odmítají uvěřit, a tak se modlím, abyste vy, kdo toto čtete, činili pokání a uvěřili (pokud jste tak již neučinili), abyste nemuseli mít „ducha ne strachu, ale moci a lásky“ (2. Tim 1,7).

Článek napsal Jack Wellman

Jack Wellman je pastorem sboru Mulvane Brethren Church v Mulvane v Kansasu. Jack je také vedoucím autorem časopisu What Christians Want To Know, jehož posláním je vybavovat, povzbuzovat a dodávat energii křesťanům a řešit otázky týkající se každodenního chození věřícího člověka s Bohem a Biblí. Jacka můžete sledovat na Google Plus nebo se podívat na jeho knihu Teaching Children the Evangelium, která je k dispozici na Amazonu.