Představte si sami sebe.
Je vám 18 let. Je pondělí ráno 8. prosince 1941, den po útoku Japonska na Pearl Harbor, a ty zuříš.
Stojíš se svými kamarády v dlouhé náborové frontě spolu s každým dalším bojeschopným mladým mužem ve svém rodném městě a máš před sebou obrovský cíl – chceš, aby tvá rodina a všichni, které miluješ, byli svobodní.
Takže se přihlásíš k mariňákům, pravděpodobně nejdrsnější a nejdivočejší skupině armády.
Náborový tábor trvá normálně 12 týdnů, ale po Pearl Harboru se vše zintenzivnilo na 6 týdnů tvrdého výcviku. Pošlou vás vlakem do Jižní Karolíny, na základnu námořní pěchoty na Parris Islandu. Nevíte přesně, co vás ve výcvikovém táboře čeká, kromě toho, že se váš život stane peklem.
Máte na to?“
Nedávno jsem spolu se spoluautorem Adamem Makosem dokončil novou knihu Hlasy Pacifiku. Mluvili jsme s mariňáky z druhé světové války, kteří bojovali v Pacifiku, a ptali se jich, jaké to bylo. Po výcvikovém táboře ti samí muži pokračovali v boji s nepřítelem na Guadalcanalu, mysu Gloucester, Peleliu a Okinawě a po dni V-J se vítězně vrátili domů. Než však dokázali pozoruhodné věci, přišel nejprve tvrdý výcvik.
Poslechněte si nyní vyprávění těchto žijících legend o první části jejich cesty. Vy ani já neprojdeme přesně tím, čím prošli oni (i když výcvikový tábor pro mariňáky zůstává stejně tvrdým krucifixem jako vždycky!), ale lekce získané v období intenzivního výcviku lze aplikovat na překonávání těžkých zážitků a dosahování cílů bez ohledu na dobu.
Podle těchto mužů jsou největší tipy pro úspěšné absolvování výcvikového tábora následující:
Sterling Mace se ve výcvikovém táboře setkal s okamžitým kulturním šokem – částečně fyzickým, částečně psychickým. Ihned po příchodu vstupní branou si Mace nechal oholit hlavu. Druhý den ráno ho vzbudili ve čtyři hodiny ráno na pětikilometrový běh. Pak následoval přesun do jídelny, kde „žádné jídlo nechutnalo tak jako doma,“ řekl.
Hned vzápětí „jsme trénovali, jak zacházet se slzným plynem, s maskou i bez ní,“ řekl Mace. „Šli jsme k bazénu a plavali 50 metrů s rukama za zády. Pak jsme měli překážkovou dráhu – vyšplhat na tohle, udělat tamto – což se v boji nedělá, ale to všechno proto, abyste se dostali do formy.“
Životní lekce pro dnešek: Dosažení cíle bude vyžadovat, aby se změnila vaše současná situace, a to nebude snadné. Vlastně by to nemělo být snadné, jinak by to dělal každý.
Nikdy si nestěžuj.
Boot camp byl pro Sida Phillipse „drsný“.
Pamatuje si, jak přijel oblečený v civilu a jak na něj skupina cvičenců, kteří přijeli před ním, při vstupu do hlavní brány křičela: „Ty budeš sorr-ee!“. Znamenalo to, že budeš litovat, že jsi k útvaru vůbec nastoupil, vysvětloval Phillips.
Během několika prvních hodin po příjezdu skutečně litoval. Přijel v zimě a byla zima. Rekruti nesměli nosit teplé oblečení, jen khaki kalhoty a mikinu. Pokud si člověk stěžoval, že je mu zima, přineslo to jen další kliky nebo běhání.
„Nedalo se dělat nic jiného než to vydržet,“ řekl Phillips. „Parris Island byl drsný a pořád je a měl by být. Jsem rád, že to tak bylo. Naučí to mladé muže disciplíně, a tu potřebujete, abyste přežili.“
Životní lekce pro dnešek: Když trénuješ na svůj cíl, nereptej, nefňukej a nehledej chyby. Snášení obtíží ti dodá sílu, kterou budeš v následujících dnech potřebovat.
Nikdy nebojuj s člověkem, který tě trénuje.
První den výcvikového tábora na Parris Islandu bylo novým rekrutům řečeno, aby přišli na shromaždiště pouze v kalhotách, botách a svetru. Dan Lawler si však vzpomíná, že jiný nováček stál ve formaci a vyzývavě měl na sobě obrovský kabát.
Povídalo se, že ten druhý rekrut byl vůdcem newyorského gangu. Přivedl s sebou dva mladé nohsledy a všichni tři ukázali ostatním rekrutům pistole, které nosili.
Lawler vypráví tuto historku:
Když instruktor drilu přišel k tomu klukovi s kabátem, natáhl se, popadl jeho pistoli a přiložil mu ji k hlavě.
„To by sis nedovolil,“ řekl vůdce gangu.
„Chceš mě vyzkoušet,“ řekl inspektor.
„Kdybys zrovna nedržel mou pistoli, tak z tebe vymlátím duši,“ řekl kluk.
Inpektor odhodil pistoli na stranu. „No tak, zkus to.“
Vůdce gangu šťouchl do inspektora, ale kluk se rozmáchl doširoka.
Když s ním inspektor skoncoval, kluk dva dny krvácel.
„Tohle dělala námořní pěchota,“ řekl Lawler. „Zlomili tě, aby tě mohli postavit zpátky. Věděli, jaké to bude, až se dostaneš do boje. Vyplatilo se to, to říkám já. Všechen ten výcvik. Vyplatilo se to.“
Životní lekce pro dnešek: Přistupujte k výcviku s pokorou, ochotou řídit se směrnicemi a bezprostředním respektem ke svým velitelům. Až budeš jednoho dne ve vedení, můžeš si dělat věci po svém. Do té doby dělej věci po jejich způsobu.
Pokračuj ve svém tempu.
Harry Bender brzy zjistil, že se nevyplácí vytahovat se.
Před snídaní, jeden z prvních dnů, muži proběhli překážkovou dráhu. Když Bender procházel poprvé, šel tak rychle a tvrdě, jak jen mohl, a skončil třetí. Stál v cíli s vypnutou hrudí a očekával, že mu někdo pogratuluje.
Inspektor se na Bendera podíval a zavrčel: „Udělejte to znovu.“
Bender se naučil, že „když máš čas, raději nestůj a neměj dobrý pocit ze svých úspěchů.“
Příště, když Bender běžel překážkovou dráhu, skončil desátý.
Životní lekce pro dnešek: Dejte si pozor na to, abyste do každého nového životního období vstupovali s postojem nadřazenosti. Pokud se ti rychle daří, nehledej odměnu. Dodržuj tempo a na vrchol vystoupej ve vhodnou dobu, kdy to nebude považováno za drzost.
Nebuď „chmaták“.
Chuck Tatum vysvětlil slangový výraz „chmaták“. Jde o to, když „blbneš, když máš pracovat“, a stává se to obvykle vždy, když se „sejde parta mladých kluků a kolem není žádné rádio, televize ani noviny – dělají si zábavu sami“. Například dejme tomu, že stojíš ve frontě a šťouchneš do chlápka před sebou tak, že vyskočí – to je chytračení.
Jednou byl Tatum na střelnici. Všichni rekruti měli na hlavách pithitové přilby. Když stáli ve frontě, jeden kluk si sundal pithitovou helmu a lehce s ní praštil svého kamaráda po hlavě. Síla sjela přilbu dolů, takže vnitřní pásek poškrábal chlápka na uších. Druhý chlápek se otočil, sundal si helmu a vrátil prvnímu facku.
Inspektor to viděl, vyvedl oba chlápky ven, postavil je na délku paže od sebe a nařídil jim, aby se střídavě mlátili po hlavě. Oba rekruti se navzájem mlátili helmami, až měli helmy rozbité a hlavy bolavé. Museli si jít koupit nové přilby.
„To bylo nesmírně vtipné,“ řekl. Tatum si odkašlal. „Hlavně že se to nestalo tobě.“
Životní lekce pro dnešek: Rozlišuj, kdy máš v práci používat humor. I když jen stojíš ve frontě, uplatni se při plnění úkolu a udržuj soustředění.
Uč se pravidla rychle, dodržuj je jednoznačně.
James Young prošel výcvikovým táborem, když bylo teplejší počasí. Jednou v neděli odpoledne během přestávky ve výcviku seděl Young na schodech kasáren. Všiml si, že kolem prochází jiný mariňák a jí zmrzlinu. Young se ho zeptal, kde ji vzal. Ten ukázal přes cvičiště do PX.
Young si vzal půllitr zmrzliny, vrátil se a začal ji jíst. Vtom vyšel z kasáren jeho seržant cvičení.
„Vojíne Youngu,“ řekl inspektor, „to vypadá opravdu dobře, můžu si kousnout?“
„Ano, pane,“ řekl Young a podal mu zmrzlinu.
Inspektor si vzal velké sousto a řekl: „Páni, to je opravdu dobré. Sundejte si čepici.“
Young tak učinil. Inspektor převrhl karton, s plesknutím ho postavil Youngovi na hlavu a tvrdě mu na něj přimáčkl klobouk.
„Nehýbej se, dokud se to celé nerozpustí,“ řekl inspektor.
V té době už se všichni kluci v kasárnách smáli. Seržant Youngovi oznámil, že povolení nikam chodit nedostali, i když je neděle odpoledne a oni necvičí.
Životní lekce pro dnešek: Očekávání určité subkultury často nejsou zpočátku jasně sdělena nebo se mohou jevit jako svévolná. Nicméně tvým úkolem je naučit se specifické postupy dané subkultury, abys v ní mohl fungovat.
Respektuj vedoucího s tichým hlasem.
Než šel R. V. Burgin do výcvikového tábora, pracoval v docích a měl nadřízeného, který na tebe „hulákal, řval a nadával ti, nadával ti. Pokud jste chtěli svou práci, museli jste si nechat nadávat. Pokud ne, bylo tam deset dalších chlapů, kteří chtěli tvou práci.“
Když byl Burgin ve výcvikovém táboře, měl dva instruktory drilu. „Věděl jsi, že si s těmahle chlapama nemáš zahrávat,“ řekl Burgin. „Jeden z nich, když tě někdy seřval, nikdy neřval ani nekřičel, ale postavil se ti přímo před obličej a mluvil opravdu intenzivním tichým hlasem. Říkal jsem si, že to je opravdu účinné.“
Později v životě Burgin pracoval jako vedoucí poštovního úřadu a úspěšně aplikoval techniky vedení na svou práci.
„Chcete-li vést muže,“ řekl Burgin, „nemusíte křičet, řvát a nadávat.“
Životní lekce pro dnešek: Skutečný respekt si člověk zaslouží, ne vyžádá. Pokud najdeš mentora, který si zachovává chladnou hlavu, nauč se od něj vše, co můžeš. Sleduj, jak mluví pod tlakem – sebevědomě, přímo a k věci.
Pokud právě procházíš obdobím intenzivního výcviku, pomůže ti, když si uvědomíš, že výcvikový tábor je obdobím proměny. Vstoupíte do něj jedním způsobem a pak z něj vystoupíte jiným. V jaký výsledek nakonec doufáte? Mějte tento konečný cíl stále na paměti.
Pro Clinta Watterse: „Výcvikový tábor byl drsný, jistě. Člověk musel hodně běhat, hodně cvičit, hodně pracovat. Dostanou vás do formy, o tom žádná. Začínají tím, že vás strhnou a vy se cítíte jako nula. Ale pak tě zase postaví na nohy.“
Jaký byl skutečný důvod, proč tam ti muži byli?“
„Chtěli, abych se stal mariňákem,“ řekl Watters. „Chystali jsme se do války a museli jsme být připraveni tvrdě bojovat.“
Která lekce ve vás nejvíce rezonuje a proč?“
____________________
Marcus Brotherton je pravidelným přispěvatelem časopisu Art of Manliness.
Přečtěte si jeho blog Muži, kteří dobře vedou na adrese: www.marcusbrotherton.com
Předobjednejte si Marcusovu nejnovější knihu (napsanou se spoluautorem Adamem Makosem) Hlasy Pacifiku, která vyjde 2. dubna.