Přečtěte si povídku o lásce:

Je pět hodin večer, stojím na mostě a čekám na svého přítele, který má v plánu jít do kina.

Je velmi příjemné a krásné klima, které mi rozbušilo srdce. Začala jsem se potulovat po mostě a přemýšlela o svém příteli, jestli přijde, nebo ne. Najednou jsem překvapeně uviděl dívku, která mi zkřížila cestu, otočil jsem se a pozoroval ji, byla velmi krásná, okouzlující a roztomilá.

Stála několik metrů ode mě a dívala se do vody pod mostem a mé oči viděly její tvář, která byla jasná jako měsíc v úplňku, a mé srdce se rozbušilo, předpokládal jsem, že na někoho čeká.

Rozhodl jsem se zkusit štěstí, hned jsem vytáhl telefon a poslal msg „Kolik času?“ a dostal jsem odpověď „skoro půl hodiny“, díky bohu, že to pro mě bude skvělý čas…

Co mám teď dělat, můj tep se zvýšil, srdce mi říká „Jdi a promluv si s ní“, můžu?

Ne, nemůžu… zase mi to říká „nepropásni ji , nic se nestane, když půjdeš a promluvíš si s ní“

Je to v pořádku, rozhodl jsem se s ní promluvit já sám „Všechno je v pořádku“.

I: Ahoj…

(žádná odpověď )

I: Ahoj…..

Ona: Ahoj…

(díky bohu…)

Já: Ahoj, tady Ashwadh…

Ona: Shalini…

Já: Se sebou (Shalini, jaké pěkné jméno, Ashwadh miluje Shalu skvěle!)

jestli ti to nevadí, můžeš říct, na co čekáš…

Ona: Na co?(rozšířila oči)

I: nic, na co čekáš?

Ona: čekám, až si mě otec vyzvedne……

I: ho… (podíval jsem se jí do očí docela blízko, byly jasné a nevinné..)

mohu ti něco říct?

Ona: co?

Já: tvůj hlas je tak sladký jako tvář… a…

ona:a…

Já:nic…

(odešla ode mě…)

Tiše jsem ji následoval…

Ona: co?

Já: můžeme si dát kafe?

Ona: ne

Já: čaj…

Ona: ne

Já: aspoň pani puri…

Ona: (usmála se a když viděla, že jsem se zapomněl, vypadalo to jako nebe)

Já: prosím, prosím, prosím…

Ona: To je v pořádku…

Já: Děkuji,moc děkuji…

(když jdu poprvé vedle ní, můj tep se hodně zvedl a říká, že je to ona, podíval jsem se na ni, na její tvář, na její tváře a na její vlasy, které byly dlouhé a jako by se dotýkaly země, jak je krásná, vypadá jako anděl, kterého jsem nikdy předtím nenašel).

Já: hej, můžu ti něco říct?

Ona: co?(opět zvětšila oči)

Já: (cítil jsem strach) nic…

Já: co jsi otec…

Ona: doktor…

Já: (díky bohu, že ne policie…)

(najednou před ni přišel chudák chlapec a natáhl ruku…)

(vím, že byla také tak hodná…)

Ona : (vzhlédla ke mně) a řekla, že mi chceš něco říct…

Já: že já… já…

Ona: ha U…

(několik vteřin jsem mlčel…)

Já: půjdeme?

Ona: cože? děláš si srandu?

Já: ne, něco se stane… (utíká)…

(vzal jsem ji za ruku a začal utíkat pryč z mostu…)

Stalo se to, co jsem předpokládal, velká vražedná vlna zasáhla most a lidé, obchody, vozidla a všichni se utopili do vody..

Ona: děkuji…

Já: je to moje povinnost…

Ona: co?

(pozoroval jsem simil na její tváři, jak je chladná a klidná)

poté dorazil záchranný operační tým a sanitka a zahájily svou činnost na pomoc lidem, oba jsme stáli několik metrů daleko od toho…

Já:

Ona: Já půjdu taky s tebou…

Já: ne,

ona: proč?

Já: kdyby se ti něco stalo, tak nemůžu…

Ona: nemůžeš…

Hej, poslouchej, já jsem taky člověk, podám ti pomocnou ruku…

Já: (úsměv na mé tváři) dobře, ale buď opatrná…

Ona: děkuji (znovu se usmála, znám její srdce..)

poté jsme se oba věnovali své práci při pomoci obětem, byla to velká katastrofa, byla ode mě trochu daleko, žádný strach v jejích očích, pomáhala a já ji pozoroval..

Nevěřil jsem tomu , z očí mi tekly slzy začal jsem utíkat Shalini…

(nečekaně do ní silně narazil obrovský náklaďák spadla)

Já: Shalu, Shalu otevři oči…

Ona: (zavřela oči)

I: ho, shalu, prosím, nezavírej oči, podívej se na mě…

Ona: řekni to teď…

I: ha…. Shalu: „MILUJI TĚ, PLZ NEPUSTI MĚ:

Ona: „POKUD ŽIJU, BUDU S TEBOU NAVŽDY…“

(zavřela oči najednou tam přišel jeden muž a zvedl ji zeptala jsem se, kdo jsi?

její otec… žádná slova z mých úst, odvedl ji pryč, stála jsem klidně…)

jak jsem hloupá? Nevím o ní nic kromě jejího jména, jak ji mám najít…

__END__