Kdo byl Abraham Lincoln?

Abraham Lincoln byl 16. prezidentem Spojených států a je považován za jednoho z největších amerických hrdinů díky své roli zachránce Unie a osvoboditele zotročených lidí. Jeho vzestup od skromných začátků až k dosažení nejvyššího úřadu v zemi je pozoruhodným příběhem.

Lincoln byl zavražděn v době, kdy ho jeho země potřebovala k dokončení velkého úkolu sjednocení národa. Jeho výmluvná podpora demokracie a naléhání, že Unie stojí za záchranu, ztělesňují ideály samosprávy, o které usilují všechny národy. Lincolnova výrazně lidská osobnost a neuvěřitelný vliv na národ mu propůjčily trvalý odkaz.

Rodina

Lincoln se narodil Thomasi Lincolnovi a Nancy Hanks Lincolnové. Thomas byl silný a odhodlaný průkopník, který nalezl mírný blahobyt a byl v komunitě dobře respektován.

Manželé měli další dvě děti: Lincolnova starší sestra Sarah a mladší bratr Thomas, který zemřel v dětském věku.

Když bylo mladému Lincolnovi devět let, zemřela jeho matka 5. října 1818 ve věku 34 let na tremetol (mléčnou nemoc). Tato událost pro něj byla zničující a mladý Lincolng se otci stále více odcizoval a tiše nesnášel těžkou práci, která na něj byla v raném věku kladena.

V prosinci 1819, jen něco málo přes rok po matčině smrti, se Lincolnův otec Thomas oženil se Sarah Bushovou Johnstonovou, vdovou z Kentucky, která měla tři vlastní děti. Byla to silná a láskyplná žena, s níž se Lincoln rychle sblížil.

Raný život a vzdělání

V roce 1817 se Lincolnovi museli kvůli sporu o pozemky přestěhovat z Lincolnova rodiště v Kentucky do okresu Perry v Indianě.

V Indianě rodina „dřepěla“ na veřejné půdě, aby se uživila v primitivním přístřešku, lovila zvěř a obdělávala malý pozemek. Lincolnovu otci se nakonec podařilo pozemek odkoupit.

Ačkoli oba jeho rodiče byli s největší pravděpodobností negramotní, Thomasova nová manželka Sarah povzbuzovala Lincolna ke čtení. Právě v době, kdy Lincoln dospíval v muže, se mu dostávalo formálního vzdělání – odhadem celkem 18 měsíců – po několika dnech či týdnech.

Čtenářského materiálu byl v indiánské divočině nedostatek. Sousedé vzpomínali, jak Lincoln chodil na míle daleko, aby si vypůjčil knihu. Nepochybně četl rodinnou Bibli a pravděpodobně i další v té době populární knihy, jako byl Robinson Crusoe, Pokrok poutníka a Ezopovy bajky

V březnu 1830 se rodina opět stěhovala, tentokrát do Macon County ve státě Illinois. Když otec rodinu opět přestěhoval do okresu Coles, vyrazil dvaadvacetiletý Lincoln na vlastní pěst a živil se manuální prací.

Jak vysoký byl Abraham Lincoln?“

Lincoln měřil 180 cm, byl podsaditý a vytáhlý, ale svalnatý a fyzicky silný. Mluvil zálesáckým tónem a chodil dlouhatánskou chůzí. Byl známý svou zručností v zacházení se sekerou a brzy se živil štípáním dřeva na oheň a stavbou kolejnicových plotů.

Mladý Lincoln se nakonec přestěhoval do malé obce New Salem ve státě Illinois, kde po několik let pracoval jako majitel obchodu, poštmistr a nakonec i majitel obchodu se smíšeným zbožím. Právě tam si Lincoln při práci s veřejností osvojil společenské dovednosti a zdokonalil vypravěčský talent, díky němuž se stal mezi místními obyvateli oblíbeným.

Když v roce 1832 vypukla válka Černého jestřába mezi Spojenými státy a indiány, zvolili si dobrovolníci v oblasti Lincolna za svého kapitána. Během této doby neviděl žádný boj, kromě „mnoha krvavých zápasů s komáry“, ale podařilo se mu navázat několik důležitých politických kontaktů.

Právník a politik

V roce 1834 Lincoln zahájil politickou kariéru a byl zvolen do zákonodárného sboru státu Illinois jako člen strany Whigů.

Přibližně v této době se rozhodl stát se právníkem a sám se učil právu četbou komentářů k anglickým zákonům od Williama Blackstona. Poté, co byl v roce 1837 přijat do advokátní komory, se přestěhoval do Springfieldu ve státě Illinois a začal vykonávat advokátní praxi v advokátní kanceláři Johna T. Stuarta.

V roce 1844 se Lincoln stal partnerem Williama Herndona v advokátní praxi. Přestože oba měli odlišný právnický styl, navázali blízký profesionální i osobní vztah.

Lincoln se v prvních letech své advokátní praxe dobře živil, ale zjistil, že samotný Springfield nenabízí dostatek práce, a tak aby si doplnil příjem, jezdil za soudem, který objížděl jednotlivé okresní sídla v Illinois.

Děti a manželka

Lincoln se oženil s Mary Toddovou 4. listopadu 1842. Toddová byla vznešená a vzdělaná žena z významné kentucké rodiny.

Když se manželé v roce 1840 zasnoubili, mnozí z jejich přátel a rodiny nedokázali pochopit Maryinu přitažlivost; občas o ní pochyboval i sám Lincoln. V roce 1841 bylo zasnoubení náhle zrušeno, pravděpodobně z Lincolnovy iniciativy.

Mary a Lincoln se později setkali na jedné společenské akci a nakonec se v roce 1842 vzali. Manželé měli čtyři syny – Roberta Todda, Edwarda Bakera, Williama Wallace a Thomase „Tada“ – z nichž se dospělosti dožil pouze Robert Todd.

Před sňatkem s Toddem měl Lincoln ještě další potenciální partnerky. Kolem roku 1837 se údajně seznámil a navázal romantický vztah s Anne Rutledgeovou. Než se stačili zasnoubit, přepadla New Salem vlna tyfu a Anne ve věku 22 let zemřela.

Její smrt prý způsobila Lincolnovi těžkou depresi. Několik historiků se však neshoduje na rozsahu Lincolnova vztahu s Rutledgeovou a míra jeho smutku z její smrti může být spíše dílem legendy.

Přibližně rok po Rutledgeově smrti se Lincoln dvořil Mary Owensové. Oba se vídali několik měsíců a uvažovalo se o sňatku. Časem však Lincoln sňatek odvolal.

Politická kariéra

Lincoln působil v letech 1847-1849 jedno volební období ve Sněmovně reprezentantů USA. Jeho vstup do celostátní politiky se zdál být stejně nevýrazný jako krátký. Byl osamělým whigem ze státu Illinois, projevoval stranickou loajalitu, ale našel jen málo politických spojenců.

Lincoln využil svého funkčního období k vystoupení proti mexicko-americké válce a v roce 1848 podpořil Zacharyho Taylora v prezidentských volbách. Jeho kritika války ho doma učinila nepopulárním a rozhodl se nekandidovat na druhé funkční období, ale místo toho se vrátil do Springfieldu a věnoval se právnické praxi.

V 50. letech 19. století se železniční průmysl přesouval na západ a Illinois se stalo významným centrem různých společností. Lincoln působil jako lobbista společnosti Illinois Central Railroad jako její podnikový právník.

Úspěch v několika soudních sporech mu přivedl i další obchodní klienty – banky, pojišťovny a výrobní firmy. Lincoln působil také v některých trestních procesech.

V jednom případě svědek tvrdil, že Lincolnova klienta obviněného z vraždy dokáže identifikovat díky intenzivnímu světlu z úplňku. Lincoln se odvolal na almanach a dokázal, že dotyčná noc byla příliš tmavá na to, aby svědek něco jasně viděl. Jeho klient byl zproštěn viny.

PŘEHLED FAKTŮ O ABRAHAMU LINCOLNOVI v BIOGRAFII

Lincoln a otroctví

Jako člen zákonodárného sboru státu Illinois v roce 1834, Lincoln podporoval politiku whigů, kteří prosazovali vládou podporovanou infrastrukturu a ochranná cla. Toto politické chápání ho vedlo k tomu, že své rané názory na otroctví formuloval ani ne tak jako na morální zlo, ale jako na překážku hospodářského rozvoje.

V roce 1854 přijal Kongres Kansas-Nebraska Act, který zrušil Missourský kompromis a umožnil jednotlivým státům a teritoriím, aby se samy rozhodly, zda povolí otroctví. Zákon vyvolal v Kansasu a Illinois bouřlivý odpor a dal vzniknout Republikánské straně.

To opět probudilo Lincolnův politický zápal a jeho názory na otroctví se posunuly více k morálnímu rozhořčení. V roce 1856 Lincoln vstoupil do Republikánské strany.

V roce 1857 vydal Nejvyšší soud kontroverzní rozhodnutí Dred Scott, v němž prohlásil, že Afroameričané nejsou občany a nemají žádná přirozená práva. Ačkoli se Lincoln domníval, že Afroameričané nejsou rovni bělochům, věřil, že zakladatelé Ameriky zamýšleli, že všichni lidé byli stvořeni s určitými nezadatelnými právy.

Senátní závod

Lincoln se rozhodl vyzvat úřadujícího amerického senátora Stephena Douglase na souboj o jeho křeslo. Ve svém projevu při přijetí nominace kritizoval Douglase, Nejvyšší soud a prezidenta Jamese Buchanana za prosazování otroctví a prohlásil, že „rozdělený dům nemůže stát“.

Během Lincolnovy kampaně do Senátu USA v roce 1858 proti Douglasovi se zúčastnil sedmi debat, které se konaly v různých městech státu Illinois. Oba kandidáti veřejnost nezklamali a vedli vzrušené debaty na různá témata, od práv států až po expanzi na západ, ale ústředním tématem bylo otroctví.

Noviny se debatám intenzivně věnovaly, často se stranickými komentáři. Státní zákonodárný sbor nakonec zvolil Douglase, ale toto odhalení vyneslo Lincolna do celostátní politiky.

Prezident Abraham Lincoln

S jeho nově posíleným politickým profilem zorganizovali v roce 1860 političtí agenti v Illinois kampaň na podporu Lincolna v prezidentských volbách. Dne 18. května na republikánském národním sjezdu v Chicagu Lincoln předstihl známější kandidáty, jako byli William Seward z New Yorku a Salmon P. Chase z Ohia.

Lincolnova nominace byla částečně způsobena jeho umírněnými názory na otroctví, podporou zlepšení národní infrastruktury a ochranného tarifu.

Ve všeobecných volbách se Lincoln utkal se svým přítelem a soupeřem Stephenem Douglasem, kterého tentokrát porazil ve čtyřkolovém souboji, jehož součástí byli John C. Breckinridge ze Severních demokratů a John Bell ze Strany ústavy.

Lincoln sice nezískal ani 40 % hlasů voličů, ale získal 180 z 303 hlasů v Kolegiu volitelů, čímž se stal prezidentem USA.

Lincolnův kabinet

Po svém zvolení prezidentem v roce 1860 si Lincoln vybral silný kabinet složený z mnoha svých politických rivalů, včetně Williama Sewarda, Salmona P. Chase, Edwarda Batese a Edwina Stantona.

Vznikl podle přísloví „Přátele si drž blízko a nepřátele ještě blíž“ a Lincolnův kabinet se stal jednou z jeho nejsilnějších stránek v prvním funkčním období, kterou bude potřebovat, až se v následujícím roce nad národem stáhnou válečná mračna.

Občanská válka

Před Lincolnovou inaugurací v březnu 1861 vystoupilo z Unie sedm jižních států a v dubnu bylo v přístavu Charleston v Jižní Karolíně obléháno americké vojenské zařízení Fort Sumter.

V časných ranních hodinách 12. dubna 1861 vzplanula směrem k pevnosti děla umístěná na ochranu přístavu, což signalizovalo začátek občanské války v USA, nejnákladnější a nejkrvavější americké války.

Lincoln na krizi reagoval pravomocemi, jaké neměl žádný jiný prezident před ním: Rozdělil 2 miliony dolarů ze státní pokladny na válečný materiál, aniž by na to Kongres vyčlenil prostředky; povolal 75 000 dobrovolníků do vojenské služby bez vyhlášení války; pozastavil právo habeas corpus a bez soudního příkazu zatýkal a věznil osoby podezřelé ze sympatizování s Konfederovanými státy.

Potlačení povstání by bylo obtížné za každých okolností, ale občanská válka po desetiletích běloskvoucí stranické politiky byla obzvláště obtížná. Ze všech stran Lincoln čelil znevažování a vzdoru. Často byl v rozporu se svými generály, svým kabinetem, svou stranou i většinou amerického lidu.

Proklamace o osvobození

1. ledna 1863 Lincoln vydal Proklamaci o osvobození, která změnila příčinu občanské války ze záchrany Unie na zrušení otroctví.

První rok a půl, kdy armáda Unie utrpěla porážky na bitevním poli, bylo obtížné udržet morálku a silnou podporu pro znovusjednocení národa. A vítězství Unie u Antietamu 22. září 1862, ačkoli nebylo nikterak přesvědčivé, bylo nadějné a dodalo Lincolnovi sebevědomí oficiálně změnit cíle války.

Lincolnova Emancipační proklamace uváděla, že všichni jedinci, kteří byli drženi jako zotročení lidé ve vzbouřených státech, „budou od nynějška svobodní“. Tento krok byl spíše symbolický než účinný, protože Sever nekontroloval žádné vzbouřené státy a proklamace se nevztahovala na pohraniční státy, Tennessee nebo některé louisianské farnosti.

Gettysburská řeč

Dne 19. listopadu 1863 pronesl Lincoln svůj nejslavnější projev a jeden z nejdůležitějších projevů v americké historii, Gettysburskou řeč.

Svůj projev o 272 slovech pronesl Lincoln na jednom z nejkrvavějších bojišť občanské války, na Národním hřbitově v Gettysburgu v Pensylvánii.

Občanská válka, řekl Lincoln, byla konečnou zkouškou zachování Unie vytvořené v roce 1776 a lidé, kteří zemřeli u Gettysburgu, bojovali za zachování této věci.

Lincoln připomněl Deklaraci nezávislosti a řekl, že je na živých, aby zajistili, že „vláda lidu, lidem a pro lid nezanikne ze země“, a že tato Unie je „zasvěcena tvrzení, že všichni lidé jsou si rovni“.

Obvyklá interpretace byla taková, že prezident rozšiřoval příčinu občanské války z pouhého sjednocení Unie také na boj za rovnost a zrušení otroctví.

Občanská válka končí

Po Lincolnově vyhlášení emancipace v roce 1863 se válečné úsilí Severu postupně zlepšovalo, i když spíše úbytkem sil než skvělými vojenskými vítězstvími.

V roce 1864 se však armádám Konfederace podařilo uniknout zásadní porážce a Lincoln byl přesvědčen, že bude prezidentem na jedno funkční období. Jeho nemesis, George B. McClellan, bývalý velitel Potomacké armády, ho vyzval na souboj o prezidentský úřad, ale souboj nebyl ani těsný. Lincoln získal 55 % hlasů voličů a 212 z 243 hlasů volitelů.

Dne 9. dubna 1865 kapituloval generál Robert E. Lee, velitel Virginské armády, svá vojska ve prospěch generála Unie Ulyssese S. Granta. Občanská válka byla pro všechny případy u konce.

Rekonstrukce začala již během občanské války v oblastech, které byly pevně pod vojenskou kontrolou Unie, a Lincoln upřednostňoval politiku rychlého znovusjednocení s minimálními tresty.

Byl konfrontován s radikální skupinou republikánů v Senátu a Sněmovně reprezentantů, která chtěla od bývalých konfederátů naprostou loajalitu a pokání. Než se politická debata stačila pevně rozvinout, byl Lincoln zavražděn.

Atentát

Lincoln byl zavražděn 14. dubna 1865 známým hercem a sympatizantem Konfederace Johnem Wilkesem Boothem ve Fordově divadle ve Washingtonu, D. C.

Byl převezen do Petersenova domu na druhé straně ulice, kde ležel devět hodin v kómatu a druhý den ráno zemřel. Jeho smrt oplakávaly miliony občanů na Severu i Jihu.

Lincolnovo tělo spočinulo na Kapitolu USA, než ho pohřební vlak odvezl na místo jeho posledního odpočinku ve Springfieldu ve státě Illinois.

Legacy

Lincoln je historiky i běžnými občany často uváděn jako největší americký prezident. Jako agresivně aktivistický vrchní velitel využil Lincoln všech dostupných pravomocí, aby zajistil vítězství v občanské válce a ukončil otroctví ve Spojených státech.

Někteří badatelé pochybují o tom, že by se podařilo Unii zachovat, kdyby v Bílém domě seděla jiná, méně charakterní osoba. Podle historika Michaela Burlingameho „žádný prezident v amerických dějinách nečelil větší krizi a žádný prezident toho nedokázal tolik.“

Lincolnova filozofie byla snad nejlépe shrnuta v tomto druhém inauguračním projevu, když prohlásil: „Se zlobou vůči nikomu, s láskou ke všem, s pevností v právu, jak nám Bůh dává vidět právo, usilujme o dokončení díla, do něhož jsme se pustili, o obvázání ran národa, o péči o toho, kdo unesl bitvu, a o jeho vdovu a sirotka, o vše, co může dosáhnout a pečovat o spravedlivý a trvalý mír mezi námi a se všemi národy.“

.