Aktivity denního života (ADLs)

Aktivity denního života (ADLs nebo ADL) je termín používaný ve zdravotnictví pro každodenní sebeobslužné činnosti lidí. S tímto termínem poprvé přišel Sidney Katz a kol. v 50. letech 20. století a od té doby byl termín revidován. Fyzioterapeuti a další zdravotníci často používají schopnost či neschopnost člověka vykonávat ADL jako měřítko jeho funkčního stavu, zejména s ohledem na osoby po úrazech, se zdravotním postižením a starší osoby.

Národní průzkum zdraví v USA z roku 2016 zjistil, že 20,7 % dospělých ve věku 85 let a více, 7 % osob ve věku 75 až 84 let a 3,4 % osob ve věku 65 až 74 let potřebuje pomoc při ADL. Celkově potřebovalo v roce 2016 pomoc s osobní péčí 6,4 % dospělých ve věku nad 65 let.

V důsledku rychlého nárůstu počtu starších dospělých a z důvodu rychleji rostoucí kohorty starších dospělých se objevuje jasný trend nárůstu péče o osoby ve věku 80 let a více. Více než polovina osob ve věku 85 až 89 let (59 %) potřebuje péči ze zdravotních nebo funkčních důvodů. Od 90 let věku nepotřebuje pomoc druhých pouze menšina osob (24 procent). Častým důvodem potřeby rodinného pečovatele je demence. V roce 2011 bylo v USA 3,5 milionu ze 4,9 milionu starších dospělých, kterým byla poskytnuta pomoc ze zdravotních nebo funkčních důvodů, klasifikováno jako osoby s pravděpodobnou demencí.

Základní a instrumentální ADL

Všeobecně platí, že starší dospělí musí být schopni zvládat ADL a IADL, aby mohli žít samostatně bez pomoci druhé osoby.

Základní ADL – jedná se o základní úkony sebeobsluhy

• Chůze (ambulance) schopnost pohybovat se doma nebo venku.
• Krmení, schopnost dostat jídlo z talíře do úst.
• Oblékání a péče o sebe, schopnost vybrat si oblečení, obléknout si ho a přiměřeně zvládat svůj osobní vzhled.
• Toaleta, schopnost dostat se na toaletu a z toalety, vhodně ji používat a umýt se.
• Koupání, schopnost umýt si obličej a tělo ve vaně nebo ve sprše.
• Přenášení, schopnost přesunout se z jedné polohy těla do druhé. Patří sem schopnost přesunout se z lůžka na židli nebo na invalidní vozík. Může sem patřit také schopnost vstát z lůžka nebo židle, aby bylo možné uchopit chodítko nebo jiné pomocné zařízení.

Instrumentální ADL – vyžadují složitější myšlení, včetně organizačních schopností.

• Zvládání financí, např. placení účtů a správa finančních prostředků.
• Zvládání dopravy, ať už prostřednictvím řízení nebo organizováním jiných dopravních prostředků.
• Nakupování a příprava jídla. tj. všeho, co je nutné k tomu, aby bylo jídlo na stole. Zahrnuje také nákupy oblečení a dalších věcí potřebných pro každodenní život.
• Úklid a údržba domácnosti. Úklid kuchyně po jídle, udržování obytných prostor v přiměřené čistotě a pořádku a udržování domácnosti.
• Zvládání komunikace, např. telefon a pošta.
• Zvládání léků, tj. obstarávání léků a jejich užívání podle pokynů.

Fyzioterapie

Fyzioterapeuti hodnotí ADL a IADL jako součást hodnocení „funkčnosti“ starší osoby. Problémy s ADLs a IADLs obvykle odrážejí problémy s fyzickým zdravím a/nebo kognitivním zdravím. Identifikace funkčních obtíží nám může pomoci diagnostikovat a zvládnout problémy ovlivňující jejich každodenní život.

Fyzioterapeuti pomáhají lidem vykonávat ADLs prostřednictvím cvičební terapie a zlepšování síly a kloubní pohyblivosti. Zlepšení rychlosti chůze, síly úchopu, snížení bolesti, zlepšení rovnováhy atd. zlepšují schopnost osob vykonávat ADL. Úkolem fyzioterapeutů je také podporovat cvičení, předepisovat cviky a případně odkazovat na cvičební programy, např. cvičební program Otago. Všechny tyto aktivity mohou pomoci při vykonávání ADL. Pomoci lze také radou a výukou používání asistenčních pomůcek, např. chodítek na 4 kolečkách, ortéz

Studie z roku 2016 o vlivu nemocniční fyzioterapie na stav ADL u starších osob prokázala vysokou účinnost nemocničního fyzioterapeutického programu z hlediska snížení rizika pádů, zlepšení fyzických schopností, zvýšení síly úchopu a zlepšení subjektivních parametrů, jako je intenzita bolesti, sebehodnocení a mobilita.

Systematický přehled funkčního tréninku na svalovou sílu, fyzické fungování a aktivity denního života u starších dospělých z roku 2014 dospěl k závěru, že funkční trénink může být lepší volbou než samotný trénink svalové síly, pokud je cílem snížit postižení ADL u starších dospělých. pro zlepšení ADL jsou tedy balanční programy dobrou volbou.

Měření výsledků

K dispozici jsou různá měření výsledků. Jak 1. výsledky specifické pro ADL, tak 2. Obecná výsledková měření

Specifická pro ADL: např. Katzova škála ADL, Barthelův index, Lawtonova škála IADL, Bristolská škála denních aktivit, FIM.

Obecná: např. test TUG, chůze na 10 metrů, síla stisku, Bergova škála rovnováhy, Rombergův test, BOOMER.