Omezení funkčního období omezuje dobu, po kterou může poslanec působit ve státním zákonodárném sboru, a to buď omezením doživotní služby, nebo počtem po sobě jdoucích funkčních období. Hnutí za omezení funkčních období získalo na síle v 90. letech 20. století a rozšířilo se v celé řadě státních zákonodárných institucí. V současné době zavedlo omezení funkčního období pro členy státních sněmoven a senátů patnáct států. Na druhé straně šest států, jeden z nich teprve v roce 2004, zrušilo omezení funkčního období, které jim uložili voliči, a to buď soudním opatřením u státních nejvyšších soudů, nebo legislativním opatřením ve státním zákonodárném sboru.

Základy omezení funkčního období

Podle omezení po sobě jdoucích funkčních období může člen vykonávat funkci ve státní sněmovně nebo ve státním senátu pouze po určitou dobu, nejčastěji osm let. Pokud se chce člen po vypršení limitu pokusit znovu získat mandát v zákonodárném sboru, musí počkat, až bude moci znovu kandidovat. Pokud se mu to podaří, hodiny se vynulují a zákonodárce může opět vykonávat svou funkci až do limitu stanoveného státem. Ve státech s doživotním zákazem, jako je například Oklahoma, mohou poslanci vykonávat funkci pouze jednou po dobu stanoveného počtu let a nesmějí znovu kandidovat.

Patnáct států má v současné době nějakou formu omezení funkčního období. Tento graf znázorňuje, které státy mají po sobě jdoucí omezení funkčního období nebo zákaz doživotního mandátu a jak dlouho může poslanec podle jednotlivých scénářů vykonávat svou funkci.

První omezení funkčního období bylo uzákoněno v roce 1990 v Kalifornii, Coloradu a Oklahomě. V roce 1992 je v jedné velké vlně následovalo dalších osm států. Posledním státem, který uzákonil omezení funkčního období členů zákonodárných sborů, byla v roce 2000 Nebraska.

Ve všech těchto státech však omezení funkčního období nezůstala v platnosti; mnoho nejvyšších státních soudů je z různých důvodů zrušilo a prohlásilo za protiústavní. Například v Massachusetts a Washingtonu byly funkční limity považovány za protiústavní, protože ovlivňovaly kvalifikaci kandidátů ucházet se o danou funkci. Soudy rozhodly, že změny těchto kvalifikačních předpokladů lze provést pouze změnou ústavy státu, nikoliv tím, že voliči změní státní zákon.

Řada států se pokusila uzákonit omezení funkčního období členů zákonodárného sboru, aby později zákony zrušil zákonodárný sbor státu nebo je nejvyšší soud státu prohlásil za protiústavní.

Výhody omezení délky funkčního období

V mnoha případech bylo hnutí za zavedení omezení délky funkčního období iniciováno voliči a přijato prostřednictvím občanských iniciativ, které umožňují občanům předložit návrh zákona nebo ústavního dodatku k lidovému hlasování.

Propagátoři omezení délky funkčního období se domnívali, že ve státních zákonodárných sborech je zapotřebí nové krve, která by do tvorby zákonů vnesla nové nápady a pohledy. Kromě toho doufali, že omezení funkčního období přiměje poslance k obměně tím, že zkrátí dobu, po kterou může kdokoli vykonávat funkci, a omezí tendenci zvolených úředníků učinit ze zákonodárné služby svou kariéru. Někteří zastánci této myšlenky doufali, že omezení funkčního období zvýší motivaci k tvorbě dobré veřejné politiky. Pokud by se členové méně soustředili na znovuzvolení a věděli, že nemohou sloužit déle než určitý počet let, možná by se rovnou pustili do tvorby zákonů a vytvářeli inovativní politiku v úzkém časovém rozmezí.

Další zastánci doufali, že omezení funkčního období zvýší rozmanitost ve sněmovně tím, že povzbudí více žen, příslušníků rasových a etnických menšin, členů menšinových stran a lidí s netradičními povoláními, aby kandidovali, protože místa budou častěji volná. Zastánci navíc spekulovali, že větší fluktuace by mohla vyvolat vyšší míru volební soutěže a zájmu voličů. V neposlední řadě se domnívali, že ztráta dlouholetých zákonodárců v důsledku omezení funkčního období by umožnila novým členům a mladším zákonodárcům zaujmout vedoucí pozice ve sněmovně a výborech, čímž by se vytvořil další způsob, jak vnést nové přístupy do zákonodárného procesu.

Nevýhody omezení délky funkčního období

Přestože zastánci mají mnoho důvodů pro podporu omezení délky funkčního období, odpůrci mají také pádné důvody pro nepodporu jejich zavedení v zákonodárném sboru státu. Kromě toho výzkumy politologů odhalily řadu negativních důsledků od doby, kdy omezení funkčních období vstoupilo v platnost.

Ačkoli zastánci tvrdili, že omezení funkčních období zvýší diverzitu zákonodárců, výzkumy srovnávající míru zastoupení žen a menšin ve státech s omezeným a neomezeným funkčním obdobím toto očekávání nepotvrzují. Mezi oběma skupinami států není statisticky významný rozdíl v diverzitě. Přestože omezení funkčního období mohlo vést k většímu počtu volných míst, stále mohou existovat další překážky pro výkon funkce, které ovlivňují ochotu žen a menšin kandidovat. Na ženy a menšiny se navíc vztahují stejná funkční omezení jako na muže a vzhledem k jejich nízkému počtu mezi kandidáty na funkce může zákonodárný sbor celkově více žen nebo menšin ztratit, než získat.

Termínová omezení také ovlivňují mocenskou strukturu mezi zákonodárnou a výkonnou mocí a klíčové zdroje, z nichž zákonodárci čerpají informace o návrzích zákonů předkládaných sněmovnou. Výzkumy ukazují, že po omezení funkčního období se zákonodárci začali častěji radit s lobbisty, aby získali informace o projednávaných zákonech, než tomu bylo před omezením funkčního období. To je pravděpodobně důsledkem toho, že zákonodárci mají méně odborných politických znalostí a politických zkušeností v důsledku toho, že jsou ve funkci méně let, jsou mladší, když poprvé vstupují do legislativní služby, snižuje se institucionální paměť a odborné znalosti v rámci komory jako celku v důsledku fluktuace členů nebo všech výše uvedených faktorů. Zájmové skupiny tak mohou mít větší možnost určovat agendu a prosazovat politiku ve prospěch své organizace. Tentýž výzkum rovněž zjistil, že v důsledku omezení funkčního období mají státní zákonodárci pocit, že ztratili moc ve vztahu k guvernérovi a úředníkům různých byrokratických agentur. Tato předpokládaná ztráta moci by mohla poškodit schopnost státního zákonodárného sboru přiměřeně kontrolovat činnost výkonné moci a vykonávat legislativní funkce, jako je například dohled.

Koneckonců, omezení funkčního období by mohlo ovlivnit nadšení voličů a volební účast, pokud by voliči byli zklamáni, že si nemohou ponechat zákonodárce, které mají rádi nebo ke kterým si vytvořili pozitivní vztah. Jakmile vstoupí v platnost omezení funkčního období, jsou všichni zákonodárci vydáni na milost a nemilost voličům, a to bez ohledu na schopnosti a talent, které mohou do úřadu přinést.

Shrnutí

Ať už omezují doživotní službu nebo po sobě jdoucí funkční období, omezení funkčního období se v mnoha státech stalo populárním, ačkoli některé státy je zrušily jako protiústavní. Zastánci věří, že omezení funkčního období zvýší volební účast, povzbudí více žen a menšin ke kandidatuře a pomůže vnést do zákonodárného sboru rozmanitost a nové myšlenky. Odpůrci poukazují na výzkumy, které ukazují, že rozmanitost se ve státech s omezeným funkčním obdobím nezvýšila a že mladší a méně zkušení zákonodárci se při získávání informací o navrhovaných zákonech více spoléhají na lobbisty. A konečně, voliči zklamaní ztrátou svých favoritů možná nepřijdou k volbám.