Přestože se pojem zájmová skupina v USA nezmiňuje.USA, tvůrci ústavy si byli vědomi toho, že se jednotlivci budou sdružovat ve snaze využít vládu ve svůj prospěch. Ve Federalistovi č. 10 James Madison varoval před nebezpečím „frakcí“, menšin, které by se organizovaly kolem záležitostí, jež by jim byly blízké, případně na úkor většiny. Madison se však domníval, že omezování těchto frakcí je horší než čelit zlu, které by mohly způsobit, protože taková omezení by porušovala svobody jednotlivce. Místo toho bylo přirozeným způsobem, jak frakce kontrolovat, nechat je vzkvétat a soupeřit mezi sebou. Samotný počet zájmů ve Spojených státech naznačuje, že mnohé z nich skutečně vzkvétají. Soupeří s podobnými skupinami o členství a s oponenty o přístup k rozhodujícím činitelům. Někteří lidé naznačují, že zájmů je ve Spojených státech možná až příliš mnoho. Jiní tvrdí, že některé získaly neúměrný vliv na veřejnou politiku, zatímco mnohé jiné jsou zastoupeny nedostatečně.

Madisonova definice frakcí se může vztahovat jak na zájmové skupiny, tak na politické strany. Na rozdíl od politických stran však zájmové skupiny nefungují primárně proto, aby volily kandidáty pod určitou stranickou značkou nebo přímo kontrolovaly chod vlády. Politické strany ve Spojených státech jsou obecně mnohem širší koalice, které zastupují významnou část občanů. V americkém systému dvou stran rozprostírají Demokratická a Republikánská strana poměrně široké sítě ve snaze obsáhnout velké segmenty obyvatelstva. Naproti tomu zájmové skupiny sice mohou podporovat politické kandidáty nebo proti nim vystupovat, ale jejich cíle jsou obvykle více zaměřené na konkrétní problémy a úzce zaměřené na oblasti, jako jsou daně, životní prostředí a práva na držení zbraní nebo jejich kontrola, nebo je jejich členství omezeno na určité profese. Mohou zastupovat různé zájmy, od známých organizací, jako je Sierra Club, IBM nebo American Lung Association, až po obskurní organizace, jako je North Carolina Gamefowl Breeders Association. Až na některé významné výjimky mají tedy specifické zájmové skupiny mnohem omezenější členskou základnu než politické strany.

Politické strany i zájmové skupiny spolupracují a soutěží o vliv, i když různými způsoby. I když činnost zájmových skupin často překračuje hranice politických stran, mnohé zájmové skupiny jsou vnímány tak, že více podporují jednu stranu než druhou. American Conservative Union, Citizens United, National Rifle Association a National Right to Life mají častěji vztahy s republikánskými zákonodárci než s demokratickými. Americans for Democratic Action, Moveon.org a Democratic Governors Association mají silnější vztahy s Demokratickou stranou. Strany a zájmové skupiny si však navzájem konkurují, často v boji o vliv. Na státní úrovni mezi nimi obvykle pozorujeme inverzní vztah, pokud jde o moc. Zájmové skupiny mají tendenci mít větší vliv ve státech, kde jsou politické strany relativně slabší.

Co jsou zájmové skupiny a co chtějí?

Definic je mnoho, pokud jde o zájmové skupiny, které jsou někdy označovány jako zvláštní zájmy, zájmové organizace, nátlakové skupiny nebo jen zájmy. Většina definic upřesňuje, že zájmová skupina označuje jakékoli formální sdružení jednotlivců nebo organizací, které se snaží ovlivnit rozhodování vlády a/nebo tvorbu veřejné politiky. Často je tento vliv vykonáván lobbistou nebo lobbistickou firmou.

Formálně je lobbista někdo, kdo zastupuje zájmovou organizaci před vládou, je za to obvykle odměňován a musí se registrovat u vlády, ve které lobbuje, ať už státní nebo federální. Hlavním cílem lobbisty je obvykle ovlivňovat politiku. Většina zájmových organizací se zapojuje do lobbistické činnosti, aby dosáhla svých cílů. Jak se dalo očekávat, zájmová organizace si najímá lobbistu, zaměstnává ho interně nebo má svého člena, který za ni lobbuje dobrovolně. Pro současné účely bychom se mohli omezit na poměrně širokou definici uvedenou v zákoně o zveřejňování informací o lobbingu. Tento zákon vyžaduje registraci lobbistů, kteří zastupují jakoukoli zájmovou skupinu a věnují jí více než 20 % svého času. Na základě podobných požadavků se musí u federální vlády registrovat i klienti a lobbistické firmy. Zákony o financování volebních kampaní navíc vyžadují zveřejňování příspěvků na volební kampaně, které organizace poskytují politickým kandidátům.

Lobbing se však neomezuje pouze na Washington, DC, a mnoho zájmových skupin lobbuje jak tam, tak v jednom nebo více státech. Každý stát má své vlastní zákony popisující, které osoby a subjekty se musí registrovat, takže definice lobbistů a zájmů a toho, co je lobbing a kdo se k němu musí registrovat, se v jednotlivých státech také liší. Zatímco tedy občan, který kontaktuje zákonodárce a diskutuje s ním o nějakém problému, není obecně považován za lobbování, organizace, která věnuje určité množství času a prostředků kontaktování zákonodárců, může být v závislosti na místních, státních nebo federálních zákonech klasifikována jako lobbování.

Velmi z tohoto důvodu neexistuje žádný komplexní seznam všech zájmových skupin, který by nám řekl, kolik jich ve Spojených státech je. Odhady jejich počtu se značně liší, což naznačuje, že pokud použijeme širokou definici a zahrneme všechny zájmové skupiny na všech úrovních státní správy, může jich být více než 200 000. Po přijetí zákona o zveřejňování informací o lobbingu v roce 1995 jsme měli mnohem lepší představu o počtu zájmových skupin registrovaných ve Washingtonu, nicméně teprve o několik let později jsme měli k dispozici kompletní počet a kategorizaci zájmových skupin registrovaných v každém z padesáti států. Politologové kategorizovali zájmové skupiny několika způsoby.

Zájmové skupiny mohou mít zaprvé podobu členských organizací, do kterých jednotlivci vstupují dobrovolně a kterým obvykle platí příspěvky. Členské skupiny se často skládají z lidí, kteří mají společné problémy nebo zájmy nebo kteří chtějí být s ostatními, kteří sdílejí jejich názory. Národní střelecká asociace (NRA) je členská skupina složená z členů, kteří prosazují práva na držení zbraní. Pro zastánce větší regulace přístupu ke střelným zbraním, jako jsou například kontroly minulosti před nákupem zbraně, je Bradyho kampaň za prevenci násilí páchaného střelnými zbraněmi (Brady Campaign to Prevent Gun Violence) členskou organizací, která se staví na opačnou stranu problému.

Člen NRA na Floridě hrdě ukazuje svou podporu práv na zbraně (a). V prosinci 2012 vyzvala sanfranciská telekomunikační společnost CREDO, která podporuje progresivní cíle, NRA, aby přestala blokovat Kongres při přijímání zákonů o kontrole zbraní (b). (kredit a: úprava práce Daniela Oinese; kredit b: úprava práce Joshe Lopeze)

Mohou se také vytvářet zájmové skupiny, které zastupují společnosti, podnikové organizace a vlády. Tyto skupiny nemají individuální členy, ale jsou spíše odnožemi firemních nebo vládních subjektů, které mají naléhavý zájem být zastoupeny před jednou nebo více větvemi vlády. Společnosti Verizon a Coca-Cola se zaregistrují za účelem lobbování, aby ovlivnily politiku způsobem, který je pro ně výhodný. Tyto korporace budou mít buď jednoho nebo více interních lobbistů, kteří pracují pro jednu zájmovou skupinu nebo firmu a zastupují jejich organizaci v lobbistické funkci, a/nebo si najmou smluvní lobbisty, osoby, které pracují pro firmy, jež zastupují mnoho klientů a jsou často najímány díky svým zdrojům a schopnosti kontaktovat a lobbovat zákonodárce, aby je zastupovali před zákonodárci.

Vládní orgány, jako jsou obce a výkonné složky, například ministerstvo školství, se registrují k lobbování ve snaze maximalizovat svůj podíl na rozpočtech nebo zvýšit úroveň své autonomie. Tyto vládní instituce zastupuje legislativní styčný důstojník, jehož úkolem je předkládat problémy osobám s rozhodovací pravomocí. Například státní univerzita obvykle zaměstnává lobbistu, legislativního styčného důstojníka nebo osobu pro vládní záležitosti, která zastupuje její zájmy před zákonodárci. To zahrnuje lobbování za podíl dané univerzity na rozpočtu nebo za její další autonomii vůči zákonodárcům a dalším úředníkům na státní úrovni, kteří se mohou pokoušet hrát větší dohledovou roli.

V roce 2015 byly třinácti státům sníženy rozpočty na vysokoškolské vzdělávání oproti předchozímu roku a téměř všechny státy zaznamenaly od začátku recese v roce 2008 určité škrty ve financování vysokoškolského vzdělávání. V roce 2015, stejně jako v mnoha jiných státech, lobbovaly univerzity a komunitní vysoké školy v Mississippi u zákonodárců kvůli chystaným rozpočtovým škrtům. Tyto příklady zdůrazňují potřebu, aby univerzity a státní vysokoškolské systémy měly zastoupení před zákonodárci. Na federální úrovni mohou univerzity lobbovat za získání prostředků na výzkum od vládních úřadů. Například ministerstva obrany a vnitřní bezpečnosti mohou být ochotna financovat vědecký výzkum, který by jim mohl lépe umožnit obranu státu.

Mezi zájmové skupiny patří také sdružení, což jsou obvykle skupiny institucí, které se spojují s jinými, často v rámci stejného oboru nebo odvětví (obchodní sdružení), a mají podobné zájmy. Americká nápojová asociace zahrnuje společnosti Coca-Cola, Red Bull North America, ROCKSTAR a Kraft Foods. Přestože jsou tyto společnosti konkurenty, mají společné zájmy týkající se výroby, stáčení a distribuce nápojů i regulace jejich podnikatelských aktivit. Z logiky věci vyplývá, že v počtu je síla, a pokud členové mohou lobbovat za daňové úlevy nebo zmírnění regulace pro celé odvětví, mohou z toho mít prospěch všichni. Tyto společné cíle však nebrání jednotlivým členům sdružení, aby si najímali vlastní lobbisty nebo smluvní lobbistické firmy, které budou zastupovat i jejich vlastní podnik nebo organizaci. Mnozí členové asociací jsou totiž konkurenti, kteří se snaží o individuální zastoupení i před zákonodárci.

Navštivte webové stránky některé asociace, například Americké nápojové asociace nebo Americké bankovní asociace, a prohlédněte si klíčové otázky, kterými se zabývá. Překvapuje vás některá z otázek, o které se stará? Na kterých oblastech se podle vás mohou členové shodnout? Existují otázky, na kterých by se členové mohli neshodnout? Proč by se měli spojovat konkurenti, kteří spolu normálně soupeří o zakázky?“

Nakonec, někdy se jednotlivci dobrovolně přihlásí, aby zastupovali nějakou organizaci. Říká se jim amatérští nebo dobrovolní lobbisté a za své lobbistické úsilí obvykle nedostávají žádnou odměnu. V některých případech mohou občané lobbovat za oblíbené projekty, protože jim záleží na nějakém problému nebo věci. Mohou, ale nemusí být členy zájmové skupiny, ale pokud se k lobbování zaregistrují, někdy se jim přezdívá „lobbisté“.

Lobbisté zastupující různé organizace používají k dosažení svých cílů různé techniky. Jednou z metod je tzv. inside lobbing neboli přímý lobbing, při němž se sdělení zájmové skupiny dostává přímo k vládnímu úředníkovi, např. k zákonodárci. Mezi taktiky vnitřního lobbingu patří svědectví při slyšeních před zákonodárci a pomoc při přípravě právních předpisů. Četné průzkumy mezi lobbisty potvrdily, že naprostá většina se spoléhá na tyto vnitřní strategie. Téměř všichni například uvádějí, že kontaktují zákonodárce, svědčí před zákonodárným sborem, pomáhají navrhovat právní předpisy a kontaktují výkonné orgány. Snaha ovlivnit vládní jmenování nebo poskytování laskavostí členům vlády jsou poněkud méně časté vnitřní taktiky.

Mnoho lobbistů také používá taktiky vnějšího lobbingu nebo nepřímého lobbingu, kdy se zájmová skupina snaží dostat své sdělení na veřejnost. Mezi tyto taktiky patří vydávání tiskových zpráv, umisťování článků a reportáží do médií, uzavírání koalic s jinými skupinami a kontaktování členů zájmových skupin v naději, že budou individuálně tlačit na zákonodárce, aby podpořili nebo odmítli právní předpisy. Například zájmová skupina zabývající se ochranou životního prostředí, jako je Sierra Club, může vydat tiskovou zprávu nebo vyzvat své členy, aby kontaktovali své zástupce v Kongresu ohledně právních předpisů, které se týkají této skupiny. Může také použít externí taktiku, pokud existuje potenciální hrozba pro životní prostředí a skupina chce zvýšit informovanost svých členů a veřejnosti. Členové Kongresu budou pravděpodobně věnovat pozornost, když se na ně obrátí mnoho voličů ohledně určitého problému nebo navrhovaného zákona. Mnoho zájmových skupin, včetně Sierra Clubu, použije při svém lobbistickém úsilí kombinaci vnitřních a vnějších taktik a zvolí takovou strategii, která jim s největší pravděpodobností pomůže dosáhnout jejich cílů.

V únoru 2013 se členové Sierra Clubu připojili k pochodu na losangeleskou radnici, aby požadovali opatření proti změně klimatu a protestovali proti výstavbě ropovodu Keystone. (kredit: Charlie Kaijo)

Primárním cílem většiny zájmových skupin, bez ohledu na jejich lobbistický přístup, je ovlivnit rozhodující činitele a veřejné politiky. Například zájmová skupina National Right to Life (Národní právo na život), která je proti potratům, lobbuje s cílem podpořit vládu v přijímání zákonů, které omezují přístup k potratům, zatímco NARAL Pro-Choice America lobbuje s cílem podpořit právo žen na bezpečnou volbu potratu. Zájmové skupiny v oblasti životního prostředí, jako je Sierra Club, lobbují za zákony, které mají chránit přírodní zdroje a minimalizovat používání znečišťujících látek. Na druhé straně některé zájmy lobbují za omezení předpisů, které by organizace mohla považovat za zatěžující. Předpisy týkající se kvality ovzduší a vody, jejichž cílem je zlepšit nebo chránit životní prostředí, mohou průmyslová odvětví, která znečišťují životní prostředí jako vedlejší produkt svého výrobního nebo zpracovatelského procesu, považovat za zatěžující. Jiné zájmy lobbují za rozpočtové příděly; zemědělská lobby například tlačí na Kongres, aby zajistil nové zemědělské dotace nebo zachoval ty stávající. Zemědělské dotace jsou poskytovány některým zemědělcům, protože pěstují určité plodiny, a jiným zemědělcům, aby určité plodiny nepěstovali. Jak se dalo očekávat, každý návrh zákona, který by se mohl pokusit tyto dotace změnit, zvedá tykadla mnoha zemědělských zájmů.

Funkce zájmových skupin

I když je ovlivňování politiky hlavním cílem, zájmové skupiny také monitorují činnost vlády, slouží jako prostředek politické participace členů a poskytují informace veřejnosti a zákonodárcům. Podle Národní konference státních zákonodárných sborů mělo do listopadu 2015 třicet šest států zákony, které vyžadovaly, aby voliči u volebních uren předložili průkaz totožnosti.

Občanskoprávní skupina, jako je Národní asociace pro pokrok barevných (NAACP), bude sledovat návrhy zákonů o identifikaci voličů ve státních zákonodárných sborech, které by mohly mít vliv na volební práva. Tato organizace bude kontaktovat zákonodárce, aby vyjádřila souhlas nebo nesouhlas s navrhovanými zákony (vnitřní lobbování), a vyzve členy skupiny, aby podnikli kroky tím, že jí buď darují peníze, nebo budou kontaktovat zákonodárce ohledně navrhovaného zákona (vnější lobbování). Člen organizace nebo občan, který se zajímá o volební práva, tedy nemusí být odborníkem na legislativní proces nebo technické či právní detaily navrhovaného zákona, aby byl informován o potenciálním ohrožení volebních práv. Podobným způsobem fungují i další zájmové skupiny. Například NRA monitoruje pokusy státních zákonodárců zpřísnit zákony o kontrole zbraní.

Zájmové skupiny usnadňují politickou participaci řadou způsobů. Někteří členové se stávají aktivními v rámci skupiny a pracují jménem organizace na prosazování jejího programu. Některé zájmové skupiny pracují na zvýšení počtu členů, informují veřejnost o otázkách, které skupina považuje za důležité, nebo organizují shromáždění a podporují snahy o účast ve volbách. Někdy skupiny využívají akce k mobilizaci stávajících členů nebo k povzbuzení nových členů ke vstupu. Například po vítězství Baracka Obamy v prezidentských volbách v roce 2008 využila NRA volby jako shromáždění svých příznivců a nadále útočí na prezidenta v otázce zbraní, přestože se práva na držení zbraní v průběhu Obamova prezidentství v některých ohledech rozšířila. Zájmové skupiny také organizují kampaně na psaní dopisů, pořádají protesty a někdy pořádají finanční sbírky pro svou věc nebo dokonce pro politické kampaně.

Některé zájmové skupiny jsou zaměřeny šířeji než jiné. AARP (dříve Americká asociace důchodců) má přibližně třicet sedm milionů členů a hájí zájmy osob starších padesáti let v různých otázkách včetně zdravotní péče, pojištění, zaměstnanosti, finančního zabezpečení a ochrany spotřebitele.

Tato organizace zastupuje jak liberály, tak konzervativce, demokraty a republikány, ale i mnohé, kteří se s těmito kategoriemi neztotožňují. Naproti tomu Sdružení černošských kardiologů je mnohem menší a mnohem užší organizací. V posledních několika desetiletích se některé zájmové skupiny snažily o větší specializaci a dokonce se rozdrobily. Jak si asi dovedete představit, Asociace černošských kardiologů je více specializovaná než Americká lékařská asociace, která se snaží zastupovat všechny lékaře bez ohledu na rasu nebo specializaci.

Zdravotnictví je pro AARP a její členy důležitým zájmem, takže organizace dbá na udržování kontaktů s klíčovými tvůrci politiky v této oblasti, jako je Katherine Sebeliusová, ministryně zdravotnictví a sociálních služeb v letech 2009-2014, na obrázku s Johnem Rotherem, ředitelem legislativy a veřejné politiky AARP. (credit: modification of work by Chris Smith, HHS)

Veřejné vs. soukromé zájmové skupiny

Zájmové skupiny a organizace zastupují ve Spojených státech jak soukromé, tak veřejné zájmy. Soukromé zájmy obvykle usilují o partikulární výhody od vlády, které zvýhodňují buď jeden zájem, nebo úzký soubor zájmů. Například korporace a politické instituce mohou u vlády lobbovat za daňové úlevy, méně regulací nebo příznivé zákony, které jsou výhodné pro jednotlivé společnosti nebo obecněji pro určité odvětví. Jejich cílem je podpora soukromých statků. Soukromé statky jsou věci, které mohou jednotlivci vlastnit, včetně zisků společností. Automobil je soukromý statek; když si ho koupíte, získáte ho do vlastnictví. Bohatí jednotlivci s větší pravděpodobností hromadí soukromé statky a někdy mohou získat soukromé statky od vlády, například daňové úlevy, státní dotace nebo státní zakázky.

Na druhé straně se skupiny veřejného zájmu snaží prosazovat veřejné neboli kolektivní statky. Takové kolektivní statky jsou výhody – hmotné nebo nehmotné – které pomáhají většině nebo všem občanům. Tyto statky jsou často produkovány kolektivně, a protože nemusí být ziskové a všichni nemusí souhlasit s tím, jaké veřejné statky jsou pro společnost nejlepší, jsou často nedostatečně financovány, a proto budou nedostatečně produkovány, pokud se do nich nezapojí vláda. Vládní korporace Tennessee Valley Authority dodává elektřinu na některých místech, kde se to soukromým firmám nevyplatí. Dalšími příklady kolektivních statků jsou veřejná bezpečnost, bezpečnost na dálnicích, veřejné vzdělávání a ochrana životního prostředí. Až na výjimky platí, že pokud zájem na ochraně životního prostředí podporuje čistý vzduch nebo vodu, může se z výsledku těšit většina nebo všichni občané. Pokud tedy Sierra Club podpoří Kongres, aby přijal zákon, který zlepší kvalitu ovzduší v zemi, občané získají tento prospěch bez ohledu na to, zda jsou členy organizace nebo zda dokonce zákon podporují. Mnoho environmentálních skupin jsou veřejně prospěšné skupiny, které lobbují a zvyšují povědomí o otázkách, které se týkají velkých skupin obyvatelstva.

Jak naznačuje výše uvedený příklad čistého ovzduší, kolektivní statky jsou obecně nevyloučitelné, což znamená, že všichni nebo většina lidí má nárok na veřejný statek a nelze jim bránit v jeho užívání. Kolektivní statky navíc obecně nepodléhají vytěsňování, takže i při nárůstu počtu obyvatel mají lidé stále přístup k celému veřejnému statku. Armáda tedy nechrání pouze občany v Texasu a Marylandu a nezanedbává občany v New Yorku a Idahu, ale poskytuje kolektivní statek národní obrany rovnoměrně občanům všech států. Jako další příklad lze uvést, že i když veřejnou komunikaci používá více automobilů, za většiny okolností mají další řidiči stále možnost používat tutéž komunikaci. (Pruhy pro vozidla s vysokou obsazeností mohou omezit některé pruhy dálnice pro řidiče, kteří nejezdí společně s auty.)

Shrnutí

Některé zájmové skupiny zastupují široký soubor zájmů, zatímco jiné se zaměřují pouze na jednu problematiku. Některé zájmové skupiny jsou organizace, jako jsou podniky, korporace nebo vlády, které se registrují za účelem lobbování, obvykle s cílem získat od zákonodárce nějakou výhodu. Jiné zájmové skupiny se skládají z členů platících příspěvky, kteří se ke skupině připojí, obvykle dobrovolně. Některé organizace se sdružují, často vstupují do obchodních sdružení, která zastupují jejich odvětví nebo obor. Zájmové skupiny zastupují buď veřejný zájem, nebo soukromé zájmy. Soukromé zájmy často lobbují u vlády za konkrétní výhody, které jsou úzce rozděleny. Tyto výhody obvykle připadají bohatším členům společnosti. Veřejné zájmy se naproti tomu snaží zastupovat širokou část společnosti nebo dokonce všechny osoby.