Dear Editor

Khandawala a jeho kolegové ve své analýze životních statistik živě narozených dětí v USA při hledání asociace otcovského věku s perinatálními výsledky dospěli k závěru, že „pokročilý otcovský věk je spojen s negativními účinky jak na matky, tak na potomky“.1 V souvisejícím úvodníku Hilary Brownová naráží na několik metodologických rozhodnutí přijatých autory a zdůrazňuje „prekoncepční zdravotní péči obou pohlaví“.2

Abrahamovi bylo podle Bible 100 let a Sáře 90 let, když se jim narodil syn Izák.3 Kromě zdravé a plodné dlouhověkosti v průběhu Starého zákona podává tento příběh také jeden z nejlepších příkladů „ko-linearity proměnných“. Ve společnostech tehdy i dnes víceméně běží mateřský věk souběžně se stoupajícím věkem otcovským. Khandawala a kol. se ve své analýze důstojně pokusili tento vliv negovat analýzou se stratifikovanými bloky mateřského věku, čímž se snažili vydestilovat skutečný negativní vliv rostoucího otcovského věku na potomstvo.1

Autoři mohli zvážit ještě dva další přístupy k demytizaci skutečného příspěvku připisovaného výhradně rostoucímu věku otce. 1. Hledat možnosti korelací v klíčových primárních perinatálních výsledcích než jen celkové asociace, jak se pěkně ukázalo. Je třeba říci, že korelace má často blíže k příčinné souvislosti než pozorovaná asociace. V populační analýze by to bylo náročné, nicméně jejich velmi velký vzorek a měřitelné výsledky by mohly nabídnout příležitost. 2. Dále odstranit zbytkový příspěvek podle věku matky při početí. Toho by bylo možné dosáhnout odstraněním „ko-lineárně párovaných proměnných“ (kdy věk matky i otce měl vzestupnou tendenci) a pokusit se zjistit vliv „bioekvivalence“ nebo „bioodchylky“ v dílčí analýze. Multikolinearita vzniká, když jsou v epidemiologických studiích současně hodnoceny nejméně dva vysoce korelované prediktory.4

Autoři diskutovali o tom, že zvýšené riziko s přispěním otce je „závislé na dávce“ (závislé na věku) a ukázalo se, že asociace má tvar písmene „J“. Existuje však také možnost dílčí analýzy 111130 (0,3 %) otců starších 55 let, z nichž 41164 (41,9 %) mělo potomky s věkem matky nižším než 29 let.1 Existuje na dávce závislá asociace pro relativně lepší výsledky u těchto „mladších matek“, když se zvyšuje věk otce? V měnícím se světě, kdy je párování biologické ko-linearity často zpochybňováno kvůli vyvíjejícím se novým „sociálním konstruktům“, má možná i tato otázka svůj význam.5 Při prekoncepční zdravotní péči a volbě plodnosti párů, kdy se věk rodičů více liší, by tato dodatečná informace mohla mít značnou hodnotu.

Provádění zdravého těhotenství od početí až po bezpečný porod je možná nejlepším ukazatelem „výsledku těhotenství“. Touto otázkou se autoři ve své práci nemohli zabývat a zdůrazňují ji jako omezení, protože zdrojem údajů jsou především údaje z rodných listů. Budoucí analýza zohledňující ztráty plodu v raném a středním trimestru, porody mrtvého plodu v blízkém termínu a vývojové výsledky živě narozených dětí z robustních populačních prospektivních souborů dat by mohla potenciálně objasnit příčinnou souvislost negativních perinatálních výsledků s rostoucím věkem otce.

1. Khandawala YS, Baker VL, Shaw GM, Stevenson DK, Lu Y, Eisenberg ML. Asociace otcovského věku s perinatálními výsledky v letech 2007-2016 ve Spojených státech: populační kohortová studie. BMJ 2018;363:k4372
2.Brown HK. Paternální faktory v prekoncepční péči: případ otcovského věku. BMJ 2018;363:k4466.
3.Starý zákon, Bible. První kniha Mojžíšova 17:17 a 21:1-7. https://bibleview.org/en/bible/genesis/isaac-birth/ (přístup 3. 11. 2018).
4.Vatcheva KP, Lee M, McCormick JB, Rahbar MH. Multikolinearita v regresních analýzách prováděných v epidemiologických studiích. Epidemiology (Sunnyvale) 2016 April;6(2):227.
5. Nybo Anderson AM, Urhoj SK. Představuje pokročilý věk otce zdravotní riziko pro potomky? Fertil Steril 2017;107:312-8.