Každý, kdo miluje Bibli, má oblíbené pasáže. Někteří lidé mají dokonce takzvané „životní verše“. Když se mě někdo zeptá, jaká je moje nejoblíbenější biblická pasáž, zápasím s tím, protože je pro mě těžké vymyslet jen jednu. Nedávno jsem četl článek s názvem „10 starozákonních pasáží, které utvářejí mé myšlení o Bohu“ od Petera Ennse. Ne vždy souhlasím s tím, co Enns píše, ale jeho výběr pasáží mi přišel zajímavý a jejich čtení mě povzbudilo. Získal jsem také dva další přínosy: 1) dozvěděl jsem se něco o Peteru Ennsovi; co je pro něj důležité a proč; a 2) byla to pro mě výzva, abych se zamyslel nad svými deseti oblíbenými starozákonními pasážemi. Nápad na tento příspěvek tedy není původní, vděčím za něj Ennsovi, ale pasáže jsou moje vlastní. Doufám, že si je rádi přečtete. Doufám, že vás povzbudí. Nepochybně vás o mně něco naučí, a především doufám, že vás budou inspirovat k sestavení vlastního seznamu oblíbených pasáží.
1. Pasáže ze Starého zákona. 1. Mojžíšova 15,6 – „Uvěřil Hospodinu a on mu to uznal za spravedlnost“. Tato pasáž se týká Abramovy důvěry v Boží slovo, když mu Hospodin řekl, že bude mít syna. Tato víra se jednoduše zakládala na tom, že Bůh ukázal Abramovi hvězdy na nebi a prohlásil: „Takoví budou tvoji potomci“. Pavlovo pojednání o tomto textu ve 4. kapitole listu Římanům a 3. kapitole listu Galaťanům samozřejmě výrazně ovlivnilo můj život. Jako mladý muž jsem často spoléhal na svou vlastní spravedlnost, která nebyla ničím jiným než „samospravedlností“. Jsem vděčný za pravdu, že jsem „ospravedlněn vírou mimo skutky zákona“ (Řím 3,28).
2. Mojžíšova 50,20- „Ale pokud jde o tebe, ty jsi proti mně zamýšlel zlo, ale Bůh to zamýšlel k dobrému, aby se to stalo tak, jak se to stalo dnes, aby bylo zachráněno mnoho lidí naživu.“ (Řím 3,28). Velmi mě povzbuzuje Josefova schopnost vidět „širší souvislosti“ a vědět, že cokoli se v tomto životě stane, je pod kontrolou všemocného Boha, jehož plány jsou dobré. Jeho ochota spíše odpouštět než chovat zášť je osvobozující. Vzhledem k tomu, že vyvolení jsou v Písmu vždy zavrhováni kvůli spáse druhých, vím, že Boží plán pro můj život je dobrý navzdory těžkostem, kterým mohu čelit. Ve skutečnosti je Bůh tak milostivý, že použije mé utrpení, aby přinesl požehnání druhým. To je cesta kříže, po které kráčel můj Spasitel, a cesta, kterou mi nabízí, abych následoval (Mk 8,34).
3. Numeri 6,24-26 – „Požehnej ti Hospodin a ochraňuj tě, ať ti Hospodin dá zazářit své tváři a je ti milostivý, ať nad tebou Hospodin pozdvihne svou tvář a dá ti pokoj.“
3. Numeri 6,24-26 – „Požehnej ti Hospodin a ochraňuj tě, ať ti Hospodin dá zazářit své tváři a je ti milostivý. Tento úryvek a ještě jeden níže (1 Sam 16,7) jsou také na Ennově seznamu (promiň, Petře, snad ti to nebude vadit, je přece hezké mít oblíbené verše společné s ostatními. Vsadím se, že někteří z vás mají tento verš také moc rádi!“). Tento verš je mým oblíbeným starozákonním úryvkem od doby, kdy jsem ho v dětství zpíval se svou skupinou mládeže. V tradici církve Calvary Chapel jsou to verše, kterými pastor Chuck Smith vždy zakončoval ranní bohoslužbu. V poslední době jsem měl touhu o této pasáži hlouběji meditovat a zjistit, co přesně je míněno, ale každý výraz. Je to jistě hluboké, bohaté a krásné požehnání.
<img class=“ wp-image-1267″ src=“https://www.biblestudywithrandy.com/wp-content/uploads/2014/12/shema.jpg“ alt=“Deuteronomium 6,4-5, známé také jako Šema, je věřícími Židy citováno každý den.“ width=“171″ height=“128″ /> Deuteronomium 6,4-5, známé také jako Šema, je věřícími Židy citováno každý den.
4. Deuteronomium 6,4-5 – „Slyš, Izraeli: Hospodin, náš Bůh, Hospodin je jeden! Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou.“ (10556) „Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Jak nezařadit „největší přikázání“ na seznam oblíbených starozákonních pasáží? Vlastně je to verš, nad kterým jsem strávil asi sedm let (s přestávkami) rozjímáním. Několikrát jsem o něm kázal. Možná se mu jednou budu na těchto stránkách věnovat hlouběji. Nejdůležitější je, že tyto verše by měly být vodítkem pro každou naši myšlenku, slovo i čin.
5. Co je důležité? Jozue 24,15-„A jestliže se vám zdá zlé sloužit Hospodinu, zvolte si dnes, komu budete sloužit, zda bohům, kterým sloužili vaši otcové, kteří byli na druhé straně řeky, nebo bohům Amorejců, v jejichž zemi bydlíte. Já a můj dům však budeme sloužit Hospodinu.“ Tento verš považuji za velmi současný. Jako by nás Jozue stále vyzýval. Žijeme v pluralitní společnosti. Pokud nejsme politicky korektní, nejsme tolerováni. Zdá se, že tolerance je pro všechny, kromě těch, kteří se zavazují k biblickému standardu jediného Boha. Pokud citujeme Ježíše a říkáme, že cesta je úzká a vede k životu (Mt 7,14), nebo trváme na tom, že nikdo nepřichází k Otci jinak než skrze Ježíše (Jan 14,6), můžeme si být jisti, že náš názor nebude přijat. Svět, který vyzývá k toleranci všech přesvědčení, paradoxně není tolerantní k těm, kteří vyjadřují svou víru v jediného pravého Boha. Jozuovo prohlášení vyžaduje odvahu a víru. Vrací nás také k pravdě, že vyvolení budou odmítnuti!“
6. 1. Samuelova 2,30- „Proto Hospodin, Bůh Izraele, praví: ‚Vskutku jsem řekl, že tvůj dům a dům tvého otce bude přede mnou kráčet navěky. Nyní však Hospodin říká: ‚Daleko ode mne, neboť ty, kdo mě ctí, budu ctít, a těch, kdo mnou pohrdají, si budu vážit jen nepatrně.“‚“ Když jsem nucen jmenovat oblíbenou starozákonní pasáž, nejsnáze mě napadne právě tato. Může se zdát, že je to zvláštní verš jako oblíbený, ale moje láska k této pasáži pramení z mého chápání 1&2 Samuelovy knihy a nedílné role, kterou tento verš hraje v její teologii. Pokud je pravda, jak říká Westminsterský kratší katechismus, že „hlavním cílem člověka je oslavovat Boha a těšit se z něj navěky“, pak je uctívání Boha naším hlavním životním cílem. Pavel to vyjadřuje takto: „Ať tedy jíte nebo pijete, ať děláte cokoli, všechno dělejte k Boží slávě“ (1 Kor 10,31). Tento verš je však vysvětlením toho, jak Bůh reaguje na naše jednání, jímž ho ctíme či zneuctíváme, a proč jsou někteří Hospodinem „povzneseni“, zatímco jiní jsou „sraženi k zemi“ (viz slova Hany, 1 Sam. 2,6; můj příspěvek o svrchovanosti a svobodné vůli v 1&2 Samuelovi nebo mou knihu Rodinné portréty: Samuelovi, která se touto myšlenkou zabývá hlouběji).
7. 1. Samuelova 16,7- „Hospodin však Samuelovi řekl: ‚Nedívej se na jeho vzhled ani na jeho tělesnou výšku, protože jsem ho odmítl. Hospodin totiž nevidí tak, jak vidí člověk, neboť člověk hledí na zevnějšek, ale Hospodin hledí na srdce“. Tato pasáž je neustálou připomínkou, abychom nesoudili podle vnějšího obalu – něco, co dělám já i každý jiný člověk, kterého znám! Noví studenti, které potkávám každý semestr, mi tuto pravdu připomínají. Je zajímavé, jak rychle si dokážu vytvořit názor na základě prvního setkání. Na konci semestru se však mé chápání některých studentů zcela promění díky časté interakci a společenství, které jsme spolu sdíleli.“
8. 2. Samuelova 24,24- „Král tedy Aravnovi řekl: „Ne, ale určitě ho od tebe koupím za cenu, ani nebudu obětovat zápalné oběti Hospodinu, svému Bohu, za to, co mě nic nestojí.“ Aravna mu odpověděl: „Ne, ale já ho od tebe určitě koupím za cenu, ani nebudu obětovat zápalné oběti Hospodinu, svému Bohu, za to, co mě nic nestojí. Já vím, tohle je můj třetí úryvek z 1&2. Samuelovy, ale když si vybírám své oblíbené starozákonní pasáže a 1&2. Samuelova jsou mé oblíbené knihy, tak co můžete čekat? Vlastně se krotím, protože bych klidně mohl přidat ještě několik dalších! Často si na tento verš vzpomenu při bohoslužbě, když se přistihnu, že odříkávám slova písně, aniž bych je zpíval ze srdce. Je snadné „procházet pohyby“ nebo dovolit, aby mi únava zabránila dát do toho všechno. To platí i pro mou práci, studium Bible nebo cokoli, co dělám. Bůh je toho hoden a zaslouží si, abych ze sebe vydal to nejlepší. Pokud ho chci „ctít“, jak říká 1 Sam. 2,30 mi připomíná, že bych měl, pak bych se neměl snažit jít snadnou cestou. Ve skutečnosti bych měl nacházet potěšení, když mě má oddanost Bohu něco stojí. Ježíše určitě něco stálo vykoupení mého spasení.
9. Ježíš se rozhodl, že se mu budu věnovat. Jeremiáš 20,9 – „Tehdy jsem řekl: ‚Nebudu se o něm zmiňovat a nebudu už mluvit v jeho jménu. Ale Jeho slovo bylo v mém srdci jako hořící oheň uzavřený v mých kostech; unaveně jsem ho zadržoval, ale nemohl jsem.““ Když jsem studoval na biblické škole a také jako mladý pastor, byl Jeremiáš mou oblíbenou starozákonní knihou. Fascinoval mě jeho příběh a síla jeho kázání. Jeremiáš mi připomínal, že jsem přijal svaté povolání. Toto povolání není vždy snadné, protože nevyhnutelně přináší konflikty. Předpokládám, že to byl můj úvod k tomu, co se stává tématem tohoto příspěvku: „Jsme vyvoleni k tomu, abychom byli odmítnuti“. Ne že bych na tom byl tak špatně jako Jeremiáš, ale ve službě jsou vždy chvíle, kdy je lákavé „hodit ručník do ringu“. I když měl Jeremiáš chvíle, kdy to chtěl vzdát, přesto byl více než 40 let věrný a hlásal Boží slovo i za těch nejtěžších okolností.
<img class=“ wp-image-1273″ src=“https://www.biblestudywithrandy.com/wp-content/uploads/2014/12/jesus.png“ alt=“Ježíš cituje Ozeáše 6,6 ve dvou případech v Matoušově knize (9,13; 12,7)“ width=“223″ height=“167″ /> Ježíš cituje Ozeáše 6,6 ve dvou případech v Matoušově knize (9,13; 12,7)
10. Ozeáš 6,6 – „Neboť chci milosrdenství, a ne oběti, a poznání Boha více než zápalné oběti“. Slovo překládané v této pasáži jako „milosrdenství“ je těžko přeložitelné jedním českým slovem. Nese v sobě významy věrnosti, oddanosti a vytrvalé lásky. Podobně jako v 1. Sam. 16,7, mi tato pasáž připomíná, že život s Bohem nikdy není jen o vnějších věcech. Rituál má význam pouze v kontextu vztahu. Pokud si dva lidé nejsou oddáni, mohou projít rituálem svatebního obřadu, ale teprve rozvíjením vztahu vznikne skutečné manželství. Když jsem byl mladým studentem biblické školy, četl jsem knihu J. I. Packera s názvem „Poznávání Boha“. Tato kniha proměnila můj vztah k Bohu, protože jsem se dozvěděl, co skutečně znamená „poznat ho“ v biblickém smyslu. Proroci jako Ozeáš a Jeremiáš mají o poznávání Boha hodně co říci, a to byl další důvod, proč jsem byl k nim a jejich poselství přitahován.
Jaké jsou vaše oblíbené starozákonní pasáže?“
Možná teď, když jste se trpělivě prokousali mými deseti nejoblíbenějšími starozákonními pasážemi, zvážíte, jaké jsou ty vaše. Pokud tak učiníte, chtěl bych vás vyzvat, abyste jednu nebo dvě z nich zanechali v komentáři níže s krátkou poznámkou, proč je právě tato starozákonní pasáž vaší oblíbenou. V budoucnu připravím příspěvek o mých 10 oblíbených novozákonních pasážích a budu se těšit i na ty vaše
.