(ROZHOVOR) 10. října 2020 byl při zvláštní mši ve městě Assisi blahořečen mladý Ital Carlo Acutis, čímž se tento zesnulý teenager ocitl jen krůček od svatořečení. Katolíci ho tak budou moci uctívat jako „blahoslaveného Carla Acutise“.
Acutis zemřel v roce 2006 ve věku 15 let na leukémii. Stejně jako ostatní chlapci jeho věku se vášnivě zajímal o počítače, videohry a internet. Byl také zbožným katolíkem, který denně chodil na mši a přesvědčil i svou matku, aby ji pravidelně navštěvovala. Jedním z jeho oblíbených projektů bylo vytvoření webové stránky, na níž byly uvedeny zázraky po celém světě spojené s chlebem a vínem posvěcenými při mši, které katolíci považují za tělo a krev Kristovu.
Po jeho smrti začali obyvatelé města připisovat zázraky jeho přímluvě, včetně narození dvojčat jeho vlastní matce čtyři roky po jeho smrti. Jeho případ byl předložen Kongregaci pro kauzy svatých, jednomu z úřadů, které tvoří papežskou správní strukturu – kurii – katolické církve. Ta zahájila proces jeho oficiální kanonizace v římskokatolické církvi.
Nekatolíkům se může zdát udělení potenciální svatosti člověku, který zemřel tak mladý, záhadné. Jako znalec středověké liturgie a kultury vím, že mezi svaté schválené k oficiálnímu uznání a uctívání se dlouho zařazovaly i děti.
Kdo se stává svatým
Po prvních tisíc let dějin západního křesťanství neexistoval v Římě žádný formální proces prohlašování zemřelých osob za svaté. Ve starověku byli křesťané, kteří se stali mučedníky nebo byli uvězněni jako vyznavači během pronásledování, uctíváni po své smrti pro sílu své víry. Byli považováni za dokonalejší křesťany, protože se rozhodli raději zemřít, než aby se vzdali své víry.
Z tohoto důvodu se věřilo, že mučedníci jsou v nebi úzce spojeni s Kristem. Jednotlivci se u jejich hrobů modlili a žádali mučedníky, aby se u Krista přimluvili za pomoc v duchovních nebo materiálních problémech, například za uzdravení z nemoci.
Jejich zásahu byly připisovány zázraky, protože křesťané věřili, že hroby mučedníků jsou svatými místy, kde mají přístup k léčivé síle Boží milosti.
Po rozšíření křesťanství po celé Evropě byli stejným způsobem uctíváni i další křesťané, kteří vedli neobvyklý svatý život. Patřili k nim biskupové a kněží, mniši a jeptišky a další laici s výjimečnými ctnostmi.
Všichni tito světci byli uctíváni na místní úrovni se souhlasem místního biskupa. Prvním světcem, který byl oficiálně kanonizován papežem – Janem XV. byl však svatý Ulrich z Augsburgu. Ulrich působil jako biskup v Augsburgu téměř 50 let, stavěl kostely, obnovoval duchovenstvo a pomáhal obyvatelům odolávat obléhání útočníky.
Jeho kanonizace se uskutečnila v roce 993 n. l. poté, co místní biskup požádal papeže o vyhlášení.
Od té doby předsedali kanonizačnímu procesu papežové a v rámci papežské byrokracie v Římě byl zaveden stanovený postup zkoumání potenciálních kandidátů. Poté, co Druhý vatikánský koncil, který se konal v letech 1962-1965, vyzval k nové vizi role církve ve světě 20. století, byl proces aktualizován.
Dnes se navrhovaným kandidátům uděluje titul „služebník Boží“. Pokud byli umučeni nebo zabiti „z nenávisti k víře“, postupují do předposlední fáze – beatifikace – a získávají titul „blahoslavený“. Nemučedníci, pokud se prokáže, že žili životem „hrdinských ctností“, dostanou titul „ctihodný Boží služebník“.
Postup k blahořečení vyžaduje jasný důkaz zázraku, často uzdravení, který je chápán jako důsledek přímé modlitby k Božímu služebníkovi s prosbou o pomoc. Tvrzení o zázracích uzdravení pečlivě zkoumá komise lékařských odborníků. Pro kanonizaci je vyžadován druhý zázrak.
Proč dětští světci?“
V průběhu staletí bylo několik dětí prohlášeno za „blahoslavené“ nebo „svaté“.
Jedna skupina dětských světců byla uctívána od pozdního starověku díky zmínkám v evangeliích: Svatí neviňátka. V Matoušově evangeliu král Herodes, ohrožený zvěstmi o narození nového krále, posílá do Betléma vojáky, aby zabili všechny kojence a batolata mužského pohlaví. Tyto děti se staly známými jako Svatá neviňátka.
Pro jejich spojení s příběhem o Ježíšově narození byla někdy v pátém století památka Svatých neviňátek v západní církvi stanovena na vánoční týden, 28. prosince. Tento den slaví všichni katolíci i dnes.
Někdy byli dětští světci kanonizováni jako součást větší skupiny mučedníků. Například mezi umučenými v Číně pro křesťanskou víru je 120 čínských katolíků zabitých v letech 1648-1930. Jejich členové byli oceněni za neochvějnou oddanost katolické víře během několika období intenzivního pronásledování.
V roce 2000 je kanonizoval papež Jan Pavel II. Ve své homilii v tento den papež zvlášť zmínil hrdinskou smrt dvou z nich:
Další dětští světci byli kanonizováni jako jednotlivci: 14letá Anna Wang a 18letá Chi Zhuzi, obě zemřely v roce 1900. Jedním z moderních příkladů je Maria Goretti, italská venkovská dívka zavražděná v roce 1902. Bylo jí teprve 11 let a byla sama v domě, který její chudá rodina sdílela s jinou rodinou, když ji napadl mladý dospělý syn této rodiny.
Pokusil se ji znásilnit, a když se mu bránila, ubodal ji. Maria zemřela druhý den v nemocnici poté, co prohlásila, že útočníkovi odpustila a modlila se, aby Bůh odpustil i jemu.
Zprávy o tom se rychle rozšířily po celé Itálii a brzy následovaly příběhy o zázracích. Maria byla kanonizována v roce 1950 a rychle se stala oblíbenou patronkou mladých dívek.
Několik dětských světců bylo považováno za ty, kteří prokázali hrdinské ctnosti jiným způsobem. V roce 1917 tři venkovské děti z města Fatima v Portugalsku tvrdily, že dostaly vidění Panny Marie. Zpráva o tom se široce rozšířila a místo se stalo oblíbeným poutním místem. Nejstarší z dětí, Lucie, se stala jeptiškou a dožila se devadesáti let; její žádost o svatořečení se stále projednává.
Její dva bratranci, Francisco a Jacinta Marto, však zemřeli mladí na komplikace způsobené španělskou chřipkou: Francisco v roce 1918 ve věku 10 let a Jacinta v roce 1919 ve věku 9 let. Oba byli v roce 2000 blahořečeni papežem Janem Pavlem II. a v roce 2017 kanonizováni papežem Františkem.
Jednalo se o první dětské světce, kteří nebyli mučedníky. Za svaté bylo považováno jejich „hrdinství“ a „život modlitby“. Existovali i další dětští světci, kteří byli kanonizováni z jiných důvodů, než že byli mučedníky, a přesto vedli život považovaný za příkladný.
Byli však i tací, kteří byli z oficiálního seznamu svatých vyřazeni kvůli později odhaleným detailům. Jedním z takových případů byl případ dvouletého křesťanského chlapce Simona z italského Trenta, jehož tělo bylo v roce 1475 nalezeno ve sklepě židovské rodiny. Šimonovo tělo bylo vystaveno a byly mu připisovány zázraky. Teprve o 300 let později byli tridentští Židé zproštěni obvinění z vraždy. V roce 1965 bylo jeho jméno papežem Pavlem VI. vyškrtnuto z kalendáře svatých.
Tato dlouhá historie nicméně ukazuje, že svatost se neomezuje jen na dospělé, kteří žili v dávné minulosti. V očích katolické církve může být hoden úcty i obyčejný dospívající člověk v 21. století.