Ty adrenalinové zážitky z výletů, jako jsou ty na senzačních fotografiích níže, mohou být minulostí………………………

Na Bora Bora přijíždějí lidé z celého světa, aby viděli žraloky, krmili je………… a plavali s nimi, no, plavali na nich. Zatímco někteří říkají, že ruční krmení žraloků &plavání mezi jejich velkým množstvím, které se objevuje v „době jídla“, se podobá plavání v akváriu, přední zdejší potápěčské společnosti vám řeknou, že jakékoli omezení možnosti krmit žraloky se setkává s odpovídajícím poklesem počtu potápěčů.

V nedávné studii australské Univerzity Jamese Cooka se odhadovalo, že na Maledivách přiláká jeden žralok šedý ročně v turistických dolarech 3 300 dolarů, zatímco hodnota stejného žraloka „na talíři“ je pouze 32 dolarů.

Ve Francouzské Polynésii je žraloků dostatek – od roku 2012 je zakázán lov &obchod se všemi žraloky. Méně známá je skutečnost, že zákon v současné době zakazuje krmení žraloků v laguně, v průsmycích & v okruhu 1 km od jakéhokoli průsmyku. Nejenže jsou tresty vysoké, ale jak vám mnozí řeknou, i rizika pokračování takových praktik – nebezpečí tu je, je to nehoda čekající na to, až se stane &, pokud & k ní dojde, bude to znamenat konec živobytí mnoha lidí.

Někteří tvrdí, že krmení žraloků mění jejich chování & a jako takové představuje nebezpečí, přestože se taková činnost po celé Francouzské Polynésii pravidelně provozuje nejméně 25 let bez útoků. Jiní předkládají studie, které ukazují, že navzdory tomu, že v letech 1970 & 1990 bylo u pobřeží USA zabito 5 000 žraloků tygřích, nedošlo k žádné změně ve statistikách útoků. Argumentem je, že jsou zabíjeni nesprávní žraloci – nebezpečný není druh jako celek, ale určití jedinci v jeho rámci.

Diskuzi podnítily nedávné události na ostrovech Réunion, kde kvůli počtu smrtelných útoků žraloků došlo k trvalému uzavření pláží a přední surfaři z této země opustili ostrovy, aby mohli pokračovat ve svém sportu.& Počet registrovaných surfařů klesl o 75 %. Situaci nepomohla ani série smrtelných útoků & uzavření pláží v Austrálii, kde je každý čtvrtý útok smrtelný. Z mého průzkumu naopak vyplynulo, že poslední smrtelný útok ve Francouzské Polynésii se odehrál v roce 1834.

Ze statistik vyplývá, že pouze 3 druhy – velký bílý, žralok tygří & a žralok býčí – mají samy na svědomí 86 % všech smrtelných útoků. Velký bílý, který může dorůst až 6 metrů & vážit 2 tuny & a je zodpovědný za 51 % všech smrtelných útoků, je ve vodách Francouzské Polynésie výjimečně vzácný, stejně jako žralok býčí (3,5 m & 110 kg & zodpovědný za 17 % všech smrtelných útoků). Naproti tomu žralok tygří (4 m & 500 kg & 18 % smrtelných útoků) se v těchto vodách občas vyskytuje, zejména během velrybářské sezóny, ale odborníci ho považují za učenlivějšího než ostatní dva žraloky.

Velký bílý žralok týdne:

Slyšel jsem hodně o krmení žraloků na Bora Bora – je to činnost plná nebezpečí, je to opium těch, kteří na Bora Bora přijíždějí za dobrodružstvím. Níže uvedený obrázek je lákavý:

Při dlouholetém pozorování Polynésanů v těchto vodách jsem začal obdivovat jejich hluboké duchovní spojení se světem přírody, respektovat jejich přesvědčení, že žraloci jsou „rodina“, rodinní předkové, kteří tu chrání své pozemské příbuzné. Být svědkem toho, co se chystáte číst, je kulturně obohacující & i vhled do toho, kam nás naše víra může zavést.

PŘEHLED TRIPŮ

• Vynikající způsob, jak spatřit nejkrásnější lagunu na světě;
• Výhled z průsmyku zpět do hor;
• Adrenalinový, srdce pumpující ponor s obrovskými citronovými žraloky mimo průsmyk;
• Nahlédnutí do kulturního významu žraloků pro Polynésany.

Začíná další krásný den v ráji &vyrážíme do průsmyku Teavanui, jediného průsmyku na Bora Bora, kam volně připlouvají žraloci citronoví. Právě do tohoto koutu ráje směřují své lodě ti, kteří si přijeli zaplavat se žraloky, ti, kteří je přijeli nakrmit.

Krmení žraloků je ve Francouzské Polynésii od roku 1997 po „neštěstí“ na ostrově Moorea zákonem zakázáno. V koutku duše nás napadlo, že to byl žralok citronový, který zde dříve v roce 2013 napadl kanadského turistu. Debata zuří mezi vědci s dobrými úmysly & politiky & Polynésany, kteří žijí určitým způsobem po staletí; mezi těmi, kteří tvrdí, že se chování žraloků nebezpečně změnilo & těmi, kteří tvrdí, že po staletí existoval bezpečný pracovní vztah.

Byl jsem tam, abych pochopil. Mám podezření, že pokud dojde k dalšímu útoku, může to mít konečné slovo. Jsem si jistý, že to nebude Tahiťan, který bude napaden.“

Naši průvodci neohrožení debatou & chtěli zajistit, aby ti z nás, kteří šnorchlují, prožili maximální zážitek, sklouzli berley do vody. Loď okamžitě obklíčily desítky útesových žraloků černohlavých:

Po hlubokém zamyšlení se člověk ponoří – je to jiný svět; okamžitě se cítíte mimo svou hloubku! Zmocní se vás obrovský strach, než vás znovu zklidní naprostá krása prostředí. Pohupujeme se & dolů mimo korálový útes, který chrání & obklopuje Bora Bora a stále si uvědomujeme naši vzdálenost od lodi & bezpečí, které představuje, když se ohlížíme přes posvátný ostrov Motu Tapu & na mystickou horu Otemanu, kde podle pověsti sestoupil na Bora Bora bůh. Jsme v dobrých rukou, lepší místo nemůže být.

Podíváme se, kdo se přidal k davu:

Prohlížíme si masky – nikdy jsem neviděl tolik útesových žraloků najednou, nikdy tolik pestrobarevných ryb neplavalo tak blízko na dosah ruky……..pak se podíváš dolů & tam dole jsou 10-15 m – obrovští žraloci citronoví o délce kolem 3 m křižující korálový výběžek vyhlazený miliony let vln:

pohled „žraločím okem“ – útesoví žraloci černocípí, spousta ryb & dokonce i rackové na krmení :

Nenáročný styl velkých žraloků citronových zanechává děsivý pocit nejistoty:

Je to návykové prostředí – teplé vody, křišťálově čisté, objemné rámy žraloků vystupují na šedavém korálovém pozadí, když plavou zjevně nerušeni naší přítomností. Člověka to táhne přiblížit se ke žralokům blíž. Pak náhle & bez varování vyplave jedno z těchto monster na hladinu poblíž lodi a hledá jehly. Zkroutí se ti žaludek & zastaví se ti srdce; víš, že tyto bestie, potenciálně nebezpečné & se kterými je třeba zacházet s respektem, vyplouvají na hladinu jen proto, aby lovily.

Hledáš způsob, jak uniknout zpět na loď, ale v okamžiku se Tahiťan na palubě vrhá do vody & na hřbet žraloka a bere ho za hřbetní ploutev. Žralok se potápí velkou rychlostí, Tahiťan zůstává na místě a uvolňuje sevření, až když dosáhne mořského dna. Tohle nemůže být doopravdy, to se mi musí zdát!

To, co následovalo, bylo nepředstavitelné, mocné, polynéské:

Ve chvíli snad šílenství Tahiťany doprovází někdo, kdo zjevně touží „poznat rodinu“:

Jen při psaní tohoto příspěvku toužím po návratu. Pro ty, kteří žijí ve vodách, kde je denně přítomna možnost útoku žraloka, je tento ponor osudovým zážitkem. Nějak se ocitáme zpátky na palubě, vytrženi z prostředí, které jsme si zamilovali. Štípete se, ohromeni tím, co jste právě udělali!“

.