Druhý „Braniborský“ koncert má v Bachově prezentačním rukopise velmi neobvyklou sólovou sestavu, kterou tvoří trubka, flétna, hoboj a housle. Máme tendenci považovat trubku za mimořádně hlasitý nástroj a zobcovou flétnu za velmi tichou, ačkoli nástroje Bachovy doby by byly z hlediska hlasitosti lépe vyvážené a ve skromných místnostech, v nichž se tato hudba provozovala, by se flétna docela dobře promítala. Je sice možné, že Bach komponoval pro tyto čtyři sólové nástroje prostě proto, že tam byly, ale stejně tak je pravděpodobné, že si je vybral právě pro jejich rozmanitost. Skutečnost, že každý z nich zní tak odlišně od ostatních, usnadňuje sledování jejich počínání v průběhu celého koncertu.

Jak bylo v té době typické, Bach nechal trubku během pomalé střední věty odpočívat. Bylo to také praktické rozhodnutí, protože žesťový nástroj ještě nedokázal zahrát celou stupnici, což ztěžovalo jeho zařazení do komornější střední věty.