Jsem tak šťastná, že jsem bez myomů! Dne 24. 7. 2018 jsem podstoupila laparoskopickou myomektomii, při které mi byly odstraněny tři myomy z dělohy. Teď se doma zotavuju a neodolala jsem a podělila se o svou cestu. Zapisovala jsem si míru bolesti a své zážitky formou deníku, aby mi nejen utíkal čas, ale abych byla motivovaná. Posledních pár dní bylo náročných a je příjemné mít připomínku, že postupuju krůček po krůčku. Své příspěvky rozdělím na jednotlivé dny, abyste měli podrobnou rekapitulaci v případě, že plánujete tuto operaci podstoupit. Pokud chcete přeskočit všechny podrobnosti, pak sjeďte dolů na konec tohoto příspěvku pro speciální lahůdku!

Den operace

Můj zákrok byl naplánován na 7 hodin ráno a já jsem se na operaci dostavila v 5:30 ráno. Kromě zaplacení spoluúčasti a čekání, až mě zavolají zpět na předoperační přípravu, jsem toho neměla moc na práci. To ráno jsem se cítila neuvěřitelně klidná a byla jsem nadmíru připravená na operaci. Jakmile mě odvedli do předoperačního prostoru, převlékla jsem se do nemocničního pláště, odpověděla na několik otázek ohledně mé anamnézy a sestra mi zavedla kapačku. V minulosti jsem měla s kapačkami špatné zkušenosti (mám malinké žilky), ale sestra neměla se spuštěním žádné problémy. Poté se jeden z bratrů z mého sálu přišel pomodlit, což uklidnilo všechny mé zbývající nervy. Na pokoj přišel můj chirurg, aby mi zodpověděl všechny otázky na poslední chvíli, a pak přišel anesteziolog. Poslední, co si pamatuji, bylo, že mě odváželi na sál a mával jsem několika lidem na chodbě. Než jsem se dostal na sál, usnul jsem.

Pooperační pokoj

Probudil jsem se a zjistil, že ležím v posteli na pooperačním pokoji. Moje první starost byla, jestli je můj lékař schopen provést laparoskopickou operaci. Během předoperační schůzky jsem dala svému lékaři souhlas, že může provést otevřenou operaci, pokud by věci nešly podle plánu. První, na co jsem se sestry zeptala, bylo, jestli jsem měla laparoskopickou operaci, což jsem měla. Neprobudila jsem se v nesnesitelných bolestech, jak jsem se obávala, a dvě věci, které mě nejvíce trápily, byly bolest v krku z dýchací trubice a obrovské nutkání jít na záchod.

Vstávání z nemocničního lůžka bylo opravdu těžké a nemohla jsem sama chodit. Kulhala jsem dolů na záchod a byla jsem tak ráda, že jsem ho mohla použít! Byla jsem dost grogy z anestezie a dokázala jsem rozžvýkat pár sušenek a usrknout jablečného džusu, než mi sestra dala nějaké léky proti bolesti. Cítila jsem trochu křeče, ale nic velkého. Po operaci jsem zůstala několik hodin v nemocnici a byla jsem propuštěna domů. Moje operace trvala dvakrát déle, protože chirurg našel třetí myom.

Zpět doma

První den po operaci jsem nemohla chodit bez pomoci. Postupem času si však moje rodina začala všímat, že jsem stále silnější a silnější. Ke konci dne jsem byl schopen sám použít toaletu. Vstávání a vstávání z gauče bylo nesmírně bolestivé a bolest břicha byla dost silná. Kolem půlnoci jsem začala pociťovat bolest ramen a dolní části zad způsobenou plynatostí. Bolest z plynatosti je horší než bolest z řezů. Pokus lehnout si do postele byl epickým neúspěchem a bolest z plynů se stala nesnesitelnou. Chuť k jídlu jsem měla minimální a do jídla jsem se musela nutit. Břicho jsem měla hodně nateklé a používala jsem ledové zábaly s nahřívacím obkladem. Bolest v krku stále přetrvávala a pastilky do krku byly nutností.

Deník pooperační rekonvalescence

Den 1V noci před operací jsem se vůbec nevyspala a probudila jsem se s příšernými bolestmi plynů. Mám pocit, jako by mi hořelo pravé rameno! Přiložila jsem si na něj nahřívací polštářek, který na bolest při plynatosti hodně pomohl. Kromě samostatného použití toalety jsem byla schopná sama vstát a vstát z gauče. Podařilo se mi dostat pod kontrolu bolest při plynatosti a můj nahřívací polštářek se neustále střídá. Pomalu se mi vrací chuť k jídlu a piji více tekutin. Popíjení zázvorového nápoje také pomohlo s říháním a zbavením se nahromaděných plynů. Na otoky břicha stále používám ledový obklad. Celkově se cítím velmi unavená, ale bolest se dá zvládnout pomocí léků. Už mě nebolí v krku od dýchací trubičky a piju čaj Smooth Move, švestkovou šťávu a Miralax v naději, že se mi podaří dostat stolici. Omlouvám se, jestli je to TMI, ale léky proti bolesti mají tendenci způsobovat zácpu. Mými největšími bolestmi za celý den byly opravdu jen bolest při plynatosti a bolestivost.

Den 2-Tento den byl zdaleka nejhorší. Bolesti při plynatosti byly příšerné a většinu dne jsem pociťovala zácpu. Cítila jsem velkou nevolnost a včera večer jsem skončila zvracením. Nejsem si jistá, jestli to bylo způsobeno léky proti bolesti nebo čím, ale měla jsem doslova pocit, že se mi řezné rány roztrhnou. Mám málo energie a cítím se mnohem hůř než předchozí den. Nemám chuť jíst a tenhle den je docela na nic!

Den 3Konečně se dnes začínám cítit trochu lépe, JOJ! Včera jsem mohla spát ve své posteli WOOHOO!, a dnes ráno jsem konečně měla stolici. Omlouvám se, jestli je to TMI, ale je to pro mě obrovský úspěch. Léky proti bolesti vás mohou opravdu podpořit a moje břicho bylo v agónii od operace. Bolest ramene už trochu polevila a nejvíc si stěžuju na nedostatek energie a bolestivost. S mamkou jsme si udělaly dvacetiminutovou procházku venku, na což jsem opravdu pyšná! Užívám papájové trávicí enzymy, které mi opravdu pomáhají s trávením. Vysadila jsem hydrokodon a užívám pouze naproxen.

Den 4 S radostí mohu říct, že jsem vysadila léky proti bolesti. Probudila jsem se s pocitem velké nevolnosti a myslím, že je to tím, že jsem málo jedla. Bolest při plynatosti mě stále trápí a nemůžu se dočkat, až zmizí. Rameno jako by mě pálilo pořád dokola a nejhorší jsou bodavé bolesti v žaludku. Přes to všechno se cítím trochu silnější a vypadá to, že mi trochu ustupuje otok břicha.

Den 5. Konečně se cítím dost silná na to, abych mohla přijmout nějakou návštěvu. Tohle je asi nejlepší pocit za celý týden, i když mě bolí pravý bok a sem tam bojuju s bolestí plynů. Naštěstí mě už netrápí bolest v rameni. Stále užívám papájové enzymy, které mi pomohly. Přišly mě navštívit dvě kamarádky a bylo moc fajn mít společnost.

6. den Konečně jsem vyšla z domu! Od operace jsem nevytáhla paty z domu a bylo to tak příjemné, že jsem se dostala ven. Šla jsem k sestře na večeři a hezky jsem se bavila, navíc se u mě zastavila jedna kamarádka, aby mě zkontrolovala. Celou dobu jsem ležela u ní na gauči, ale bylo opravdu příjemné se trochu provětrat. Dnes mě trápí pravý bok a myslím, že je to kvůli otoku nad místem řezu. Kupodivu mě dneska hodně bolelo i sezení a začínám mít pocit, že je to krok zpět v mém zotavování. Stále mě občas trápí bolest plynu. Cesta autem byla krátká, ale cítila jsem každý náraz.