Témata anglické wiki
Začátek výzkumu
Řízený výzkum Strategie výzkumu Vyhledávač záznamů
Typy záznamů
. Hřbitovy Sčítání lidu Církevní matriky Církevní záznamy Občanská evidence Soudní záznamy Zločiny a tresty Adresáře Emigrace &Přistěhovalectví Heraldika Genealogie Židovské záznamy Pozemky &Majetek Majetkové záznamy Medicínské záznamy Středověké záznamy	Mariánský obchodník Vojenské záznamy Naturalizace &Občanství Noviny Šlechta Povolání Online záznamy Periodika Farnosti Poř, Poor Law atd. Záznamy o dědictví Církevní záznamy Školní záznamy Lodní záznamy a záznamy o ztroskotání lodí Daňové záznamy Volební záznamy Webové stránky
Základy Anglie
Biografie Církevní dějiny Gazety Historie Historická geografie Jurisdikce	Jazyky Mapy Osobní jména Společenský život a zvyky
Místní badatelské zdroje
Archivy &Knihovny Společnosti Rodinná historická centra

Kostel Všech svatých, Northallerton7

Efektivní výzkum v církevních záznamech vyžaduje určitou znalost náboženství vašich předků a událostí, které vedly k vytvoření církevních záznamů.

Během 16. století se anglikánská církev oddělila od římskokatolické církve. Tato odluka byla původně vyvolána sporem o anulování prvního manželství krále Jindřicha VIII. Anglikánská církev, která je také známá jako etablovaná, anglikánská nebo episkopální církev, je dodnes státním náboženstvím.

Jednotlivé církevní jednotky, zvané farnosti, byly také využívány jako civilní farnosti, které pomáhaly vládě kontrolovat pomoc chudým, odvody do armády, některé zákony a daně. Farnosti byly sdruženy do venkovských děkanátů, které zase byly součástí diecéze.

Shrnutí

Od raného středověku byla Anglie převážně křesťanská. Až do reformace byla Anglie katolická, ale v roce 1534 se církev v Anglii (anglikánská církev) osamostatnila a nakonec přijala umírněnou protestantskou teologii. Anglikánská církev byla státní církví s monarchou jako jejím nejvyšším představitelem, a stala se tak většinovým náboženstvím. Katolíci byli tvrdě pronásledováni. Ostatní náboženství, souhrnně označovaná jako „nonkonformisté“, nebyla rovněž tolerována. Oficiální pronásledování křesťanských skupin skončilo až v roce 1829.

Soupis náboženství z roku 1851 poskytuje užitečný přehled o tehdejší náboženské scéně. Uvádí následující počet věřících jednotlivých náboženství v Anglii a Walesu – počet obyvatel 17,9 mil.

anglikáni

Anglikánskou církev vytvořil v roce 1534 Jindřich VIII. uprostřed protestantské reformace, ale hlavní motivací bylo, aby mohl zrušit manželství se svou první ženou Kateřinou Aragonskou. Rádci jeho syna Eduarda VI (1547-1553) zavedli změny, díky nimž se církev stala kalvinistickou, což však zvrátila Jindřichova katolická dcera Marie, která vládla v letech 1553-1558. Její sestra a nástupkyně Alžběta I. obnovila samostatnou anglikánskou církev, avšak s umírněnou protestantskou teologií a doktrínami, stanovenými v Třiceti devíti článcích z roku 1563, které hledaly střední cestu mezi katolicismem a protestantismem. V období interregna po porážce Karla I. v anglické občanské válce se z anglikánské církve stala církev presbyteriánská a neúčast na anglikánských bohoslužbách již nebyla trestná. To bylo zrušeno po obnovení monarchie v roce 1660.

Anglikánská církev je nadále státní církví a vzhledem k pronásledování ostatních náboženství se až do počátku 19. století stala většinovým náboženstvím. V roce 1851, kdy se vedle sčítání lidu zaznamenávala i účast na bohoslužbách, měli anglikáni nejvíce věřících – 30 % obyvatel.

Katolíci

Katolíci, kteří byli až do roku 1534 jediným legálním náboženstvím, byli v následujících třech stoletích tvrdě pronásledováni. Přesto přežívali v nízkém počtu, zejména na severu Anglie. V roce 1829 skončilo veškeré pronásledování katolíků. V roce 1851 se ke katolické církvi hlásila asi 2 % obyvatel. Od poloviny devatenáctého do poloviny dvacátého století se počet katolíků zvýšil v důsledku irské imigrace a konverzí z anglikánství.

Nonkonformisté

Tradičně se každé protestantské náboženství v Anglii, které není anglikánské, označuje jako nonkonformní. Patří sem Společnost přátel (kvakeři), kongregacionalisté, baptisté a metodisté. Protestantský disent proti anglikánství začal za vlády Alžběty I. (1558-1603) a tito disidenti usilovali o „čistší“ protestantismus, odtud název „puritánský“. V anglické občanské válce byli puritáni silně spojeni se stranou parlamentu. Po obnovení monarchie zákon o jednotnosti z roku 1662 vyjasnil anglikánskou doktrínu a pronásledoval ty, kteří ji nedodržovali. Pronásledování bylo zmírněno v roce 1689. Metodismus založil později John Wesley (1703-1791). V roce 1851 navštěvovalo nonkonformní církev 4,5 milionu lidí, zatímco anglikánů bylo 5,2 milionu.

Časová osa

1568: Někteří puritáni vysvětili vlastní duchovní a neúspěšně se pokusili oddělit od anglikánské církve. Puritánské hnutí se rozdělilo na dvě části: presbyteriány a separatisty.

1580: Robert Browne, separatista, a jeho stoupenci se stali známými jako independenti nebo kongregacionalisté.

1611:První všeobecnou baptistickou církev v Anglii zorganizoval Thomas Hewlys ve Spitalfieldu v Londýně

1642-1649: Anglická občanská válka. Mnoho puritánů podporovalo parlament, který porazil a popravil Karla I.

1649-1660: Během tohoto období se dařilo neanglikánským církvím.

1662: Zákon o uniformitě vede k vyhnání „nekonformních“ anglikánských duchovních a pronásledování jejich stoupenců

1677: V Soho v Londýně byl postaven první řecký pravoslavný kostel.

1685: Anglie zaznamenává značný nárůst přistěhovalectví hugenotských uprchlíků především z Francie.

1689: Zákon o toleranci umožnil nonkonformistům svobodu vyznání. Nonkonformisté směli mít vlastní modlitebny a vlastní učitele, pokud přijali určitou přísahu věrnosti.

1716: Pro kapli ruského velvyslanectví vznikla farnost ruské pravoslavné církve.

1735: John Wesley a další založili metodistickou skupinu Wesleyan.

1795: V důsledku pronásledování učinili metodisté první krok k odluce od anglikánské církve

1831: První setkání konzervativního evangelikálního křesťanského hnutí v Anglii, které vzniklo kolem roku 1827 v Dublinu, se konalo v Plymouthu v Devonu. Hnutí se stává známým jako Plymouthští bratři.

1837-1851: První misionáři Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů začali kázat v oblasti Prestonu v hrabství Lancashire. V roce 1851 bylo v celé zemi necelých 50 000 konvertitů.

1865: Armáda spásy byla založena někdejším metodistickým kazatelem Williamem Boothem a jeho ženou Catherine jako Východolondýnská křesťanská misie.

1891: Když se spojili generální baptisté a partikulární baptisté, vznikla Baptistická unie Velké Británie.

1924: V Birminghamu vzniklo letniční společenství British Assemblies of God.

1972: Asi tři čtvrtiny anglických kongregačních církví se spojily s anglikánskou presbyteriánskou církví a vytvořily Sjednocenou reformovanou církev (URC). Přibližně 600 kongregačních církví však pokračovalo ve své historické nezávislé tradici.

Presbyteriáni, baptisté a independenti

Tato náboženství se vyvinula z puritanismu 16. století. Záznamy těchto náboženství jsou podobné záznamům anglikánské církve. Baptisté však praktikovali křest dospělých a narození zaznamenávali do matrik narození, nikoliv do matrik křtu. Nezávislá církev je také známá jako kongregační církev.

Metodisté

Metodistické denominace jsou hnutím odštěpeným od anglikánství, které založil John Wesley (odtud název „wesleyánské“) v roce 1735.

Svatí posledních dnů

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je obnovující křesťanské náboženství založené Josephem Smithem mladším. Mezi jeho tvrzení patří osobní návštěva Boha Otce i jeho Syna Ježíše Krista na jaře roku 1820 a následné andělské návštěvy s instrukcemi, které vedly přímo k objevu souboru či knihy (kovových) desek, které obsahují starobylé „reformované egyptské“ písmo. Podle pokynů přeložil tyto starobylé písemnosti do knihy, která se nazývá Kniha Mormonova. Církev byla založena 6. dubna 1830 v Palmyře v horní části státu New York ve Spojených státech a její počátky se datují od tohoto data.

Prorok Joseph Smith a první konvertité k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů ve Spojených státech čelili tvrdému odporu a následnému pronásledování. Uprostřed tohoto tísnivého raného období vyslal Smith misionáře do různých částí světa, včetně Velké Británie. Ve stejném měsíci, kdy byla v Anglii zahájena občanská registrace narození, sňatků a úmrtí, přistáli na anglické půdě první misionáři. Nejprve se objevili v Prestonu („Kněžském městě“, jak se mu dříve říkalo) v hrabství Lancashire, kde se setkali se značným úspěchem a odkud tito misionáři putovali po celém království. Do jejich řad se hrnuly tisíce lidí. Zhruba o 14 let později, v době sčítání věřících v roce 1851, bylo v přibližně 250 různých kongregacích rozesetých po celé Anglii a Walesu něco přes 50 000 „sedících“. Mnoho z nich čekalo na emigraci do „Sionu“, který se nacházel vysoko ve Velké pánvi Skalistých hor (území Utah) na západě Spojených států. V době federálního sčítání lidu v USA v roce 1860 mluvil téměř každý čtvrtý člověk, který se procházel údolími Utahu, anglicky/velšsky/skotsky, a to díky mnoha konvertitům, kteří přišli z Velké Británie. Doktrinální názory církve dobře rezonovaly u mnoha lidí z řad převážně anglické dělnické třídy.

Liberálním využíváním „zdrojů“ byla a v současnosti je Církev významným hráčem a přispěvatelem do světové genealogické komunity tím, že se dělí o své rozsáhlé genealogické poklady. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů sponzoruje webové stránky FamilySearch.

Hugenoti

Valoni

První mnohatisícovou vlnou francouzsky mluvících protestantů byli valonští uprchlíci, kteří přišli do Anglie ze Španělského Nizozemí (dnešní Belgie a Nizozemí) v roce 1567, když byli nuceni uprchnout před potlačováním protestantismu vojsky španělského krále Filipa vedenými vévodou z Alvy. Tato skupina byla v Anglii více než sto let před příchodem pravých hugenotů a obě skupiny se usadily v Londýně a ve stejných jihovýchodních městech.

Hugenoti

Hugenoti (protestanti z Francie) přišli poprvé v roce 1572 po masakru svatého Bartoloměje v Paříži a pocházeli převážně ze severních provincií Bretaně, Normandie a Pikardie a většinou se usadili v jihovýchodních oblastech Anglie, kde již byly usazeny francouzsky mluvící valonské komunity. Ačkoli za vlády Alžběty a Jakuba I. byla jejich náboženská svoboda podporována, za vlády Karla I. a zejména za působení arcibiskupa Lauda před občanskou válkou směli oficiálně praktikovat své náboženství pouze ti, kteří se narodili v zahraničí a nyní žili v Canterbury, zatímco jejich děti musely navštěvovat anglikánské bohoslužby. V reakci na to se někteří přestěhovali do Nizozemska a většina do USA a odvezli si s sebou své řemeslné dovednosti. Mnohem více hugenotů přišlo po roce 1685, kdy Ludvík XIV. zrušil edikt nantský, který v roce 1598 udělil toleranci francouzským protestantům. Tehdy jich přišlo asi 60 000 a dvě třetiny z nich se usadily v Londýně. Většina ostatních odešla do měst v jihovýchodní Anglii a část do Bristolu, Plymouthu a nedalekého Stonehouse na jihozápadě.

Historii hugenotů v celém anglicky mluvícím světě najdete v knize Currer-Briggs a Gambier (Huguenot Ancestry. Phillimore, 1985). Hugenoti neměli žádnou zvláštní společenskou úroveň. Tvořili je především řemeslníci, mezi nimiž se vyskytovala šlechta a někteří sedláci. V Londýně se rodiny z vyšších vrstev a ti, kteří pracovali v luxusních řemeslech, jako jsou zlatníci, stříbrníci, lapidáři, brusiči diamantů, klenotníci, puškaři, hodináři a hodináři, usadili v západní části Londýna v okolí Soho a blízkých westminsterských farností. Chudší tkalci a přidružení řemeslníci, jako jsou přehazovači hedvábí, barvíři, výrobci nití a krajek, se usadili ve východní části ve Spitalfields a Bethnal Green.

Komunity byly úzce propojené a některé z nich si udržely francouzský jazyk až do 19. století. Sociologické studie ukazují, že imigrantům trvá tři generace, než se zcela asimilují, a většina rodin se připojila k anglikánské církvi nebo jiným nekonformním skupinám přinejmenším do roku 1800.

Je také třeba mít na paměti, že v letech 1789-1814 a po Francouzské revoluci (asi 1789-1795) přišla do Anglie další vlna francouzských uprchlíků, tzv. emigrantů, převážně z vyšších vrstev a katolíků. Seznamy skupin těchto příchozích, avšak bez svazového jmenného rejstříku, jsou na FHL fiche 6035980(1). Hampshire Record Office nedávno získal řadu jejich dopisů, v nichž jsou uvedeny názorné podrobnosti o jejich útěku a bojích.

Vlámové

Eprotestantští přistěhovalci z Flander a Brabantska mluvili vlámsky, což je holandský dialekt, a mohou být proto snadno zaměněni s holandskými osadníky. Eduard III (1327-1377) podporoval Vlámy v usazování v Anglii, protože si cenil jejich hedvábnických a dalších textilních dovedností. Další vlny přišly v letech 1551 a 1567 na útěku před okupujícími katolickými Španěly, stejně jako Valoni.

Usídlili se především v jihovýchodní Anglii, zejména v Londýně, Norwichi a Canterbury, a zaměstnávali se zejména v tkalcovství hedvábí, nových drapériích a zahradnictví. V 17. století přišlo spolu s Holanďany více vlámských přistěhovalců, kteří vysušovali bažiny ve východní Anglii (Beharrell).

Společnost přátel (kvakeři)

Náboženská společnost přátel (hovorově Friends nebo Quakers) je puritánská skupina založená Georgem Foxem v roce 1647 a měla hlavní sílu v severozápadní Anglii. Skupina nevěřila ve formální bohoslužby, budovy ani placené duchovní, a proto neplatila desátky na jejich podporu, z čehož vyplývá jejich zvláštní odpor k vybírání desátků od každého obyvatele ve prospěch anglikánské církve. Kvakeři věřili, že všichni jsou si rovni, že Boží slovo je dáno každému jednotlivě, a byli proti násilí včetně ozbrojené služby. Bibli považovali za zajímavou, ale rozhodně ne závaznou. Díky těmto názorům se často dostávali do konfliktu se zákonem a až do Tolerančního zákona Viléma III. z roku 1689 byli velmi pronásledováni. Od roku 1682 vedl William Penn 23 000 kvakerů do Severní Ameriky, kde založili kolonii Pennsylvánie. Tím se síla kvakerů v Anglii značně vyčerpala a jejich počet se do roku 1700 snížil na 40 000 a do poloviny 18. století drasticky poklesl, k čemuž přispěl i zákaz sňatků s cizinci a s prvními bratranci a sestřenicemi. Někteří se připojili k jiným protestantským skupinám a jiní, kteří snad získali větší význam ve společnosti, se domnívali, že anglikánská církev je lepší volbou. Od té doby zůstali malou a samostatnou skupinou, ale měli mimořádný vliv na sociální reformy. V současné době žije v Británii asi 18 000 kvakerů.

Časová osa

Dějiny církve a záznamy ovlivnily následující významné události. Historie Anglie zmiňuje další konkrétní události.

1538: Thomas Cromwell nařídil všem farářům, aby vedli záznamy o křtech, sňatcích a pohřbech. Tento záznam se stal známým jako „farní registr“.

1598: Farní matriky musely být vedeny na pergamenu a předchozí matriky se na pergamen kopírovaly. Faráři byli povinni zasílat kopie svých farních matrik biskupovi diecéze. Ty se staly známými jako „biskupské přepisy“.

1606: Zákon vyžadoval, aby římští katolíci byli křtěni a oddáváni duchovními anglikánské církve a aby byli pohřbíváni na hřbitově. Za nedodržení byla uložena pokuta. Mnoho lidí se podřídilo, pokud jde o pohřby, ale křty a sňatky pokračovaly tajně.

1644: Začaly se vést presbyteriánské a nezávislé záznamy, ale mnoho z těchto raných záznamů již neexistuje.

1653-1660: V této době vedl záznamy o narození, sňatku nebo úmrtí matrikář nebo kazatel jmenovaný vládou nebo někdy stálý duchovní.

1656: Začaly se vést záznamy Společnosti přátel (kvakerů). Tyto záznamy jsou mezi anglickými náboženskými záznamy jedinečné, protože jsou velmi podrobné.

1673: Testovací zákon vyloučil římské katolíky z vládních úřadů a pokutoval je za neúčast na bohoslužbách anglikánské církve.

1695-1706: Ze zápisů ve farních matrikách byla vyměřena daň. Aby se této dani vyhnuli, někteří lidé události neregistrovali.

1698: Popery Act posílil stávající protikatolické zákony. V podstatě uvalil odměnu na katolické kněze.

1733: V mnoha matrikách nahradila latinu angličtina.

1735: John Wesley a další založili metodistickou skupinu Wesleyan.

1752: První den roku se změnil z 25. března (svátek paní) na 1. leden.

1754: Zákon lorda Hardwickea zakázal uzavírání sňatků mimo anglikánskou církev (s výjimkou kvakerů a Židů) a vyžadoval vedení samostatných matrik pro uzavírání manželství. Zakázány byly rovněž sňatky uzavírané podle zvykového práva.

1778: Papist Act, první zákon o pomoci katolíkům. Byly zrušeny některé zákony namířené proti římským katolíkům, včetně těch, které se týkaly odvádění a stíhání kněží. Katolíkům bylo rovněž umožněno dědit a kupovat půdu. Mnoho kněží začalo vést evidenci.

1780: Gordonské nepokoje byly protikatolickým protestem proti papežskému zákonu z roku 1778

1812: George Rose Act vyžadoval, aby záznamy o křtech, sňatcích a pohřbech anglikánské církve byly od 1. ledna 1813 vedeny v samostatných matrikách. Používaly se tištěné formuláře.

1829: Přijat zákon o pomoci římským katolíkům, který umožňoval členům katolické církve zasedat v parlamentu ve Westminsteru.

1837: Začala civilní registrace narození, sňatků a úmrtí. Náboženské události však byly stále zaznamenávány ve farních matrikách. Biskupské zápisy byly vedeny méně často.

Více o tomto tématu uvádí Wikipedie: Náboženství v Anglii

Family History Library má několik historií o různých náboženských skupinách. Podívejte se do vyhledávání míst v Úvodu do katalogu FamilySearch pod heslem:

ENGLAND – CHURCH HISTORY

ENGLAND, – CHURCH HISTORY