Kněz je pokřtěný muž, který přijal svátost svěcení. Touto svátostí člověk vstupuje do služebného kněžství, které mu dává posvátnou moc sloužit (KKC 1592). Služebné kněžství je dáno, aby sloužilo společnému kněžství; k účasti na společném kněžství je povolán celý Boží lid (KKC 1546-1547). Kněz je „prostředkem, jímž Kristus ustavičně buduje a vede svou církev“ ; proto je posláním katolického kněze „živit církev Božím slovem a milostí“ (LG, 11). Jako takový je kněz prostředníkem či „stavitelem mostů“ mezi Bohem a lidstvem; činí tak tím, že se podílí na jediném kněžství Ježíše Krista, který ve své podstatě spojuje Boha a lidstvo. Kněz toto „stavění mostů“ uskutečňuje prostřednictvím vyučování, bohoslužby a vedení lidu (KKC 1592).

Kněz nám dnes nabízí službu Ježíše Krista. Když kněz přináší svatou oběť mše, je to Kristus, kdo tuto oběť přináší. Když rozhřešuje hříchy ve svátosti smíření, je to Kristus, kdo odpouští. Když se podílí na poslání církve učit a evangelizovat, je to Kristus, kdo skrze něj promlouvá. Když nabízí Božímu lidu lásku, útěchu a podporu, je Kristus skutečně přítomen s ním. Proto svatý Jan Vianney vysvětloval kněžství následujícími slovy: „Kdybychom skutečně rozuměli knězi na zemi, neumírali bychom strachem, ale láskou… Kněz je láska Ježíšova srdce“ (KKC 1589)

.