Přežití dospělých s glioblastomem, nejčastějším a nejsmrtelnějším typem nádoru mozku, se může více než zdvojnásobit, pokud neurochirurgové odstraní okolní tkáň stejně agresivně jako rakovinné jádro nádoru.
Mitchel Berger, MD, ředitel UCSF Brain Tumor Center a hlavní autor studie.
Tento objev, oznámený v retrospektivní studii vedené vědci z UC San Francisco, je vítanou zprávou pro ty, kteří se zabývají glioblastomem, jenž slavil poslední průlom v roce 2005, kdy byl zaveden chemoterapeutický lék temozolomid.
Podle hlavního autora a neurochirurga Mitchela Bergera, MD, ředitele UCSF Brain Tumor Center, představuje odstranění „nekontrastně enhancujícího nádoru“, který se tak nazývá proto, že se při vstříknutí kontrastní látky do žíly nerozsvítí na MRI, pro neurochirurgy změnu paradigmatu.
„Tradičním cílem neurochirurgů bylo dosáhnout totální resekce, tedy úplného odstranění nádoru s kontrastní látkou,“ uvedl Berger, který rovněž působí v UCSF Weill Institute for Neurosciences. „Tato studie ukazuje, že musíme přehodnotit dosavadní postup a v případě, že je to bezpečné, zahrnout i nekontrastní nádor, abychom dosáhli maximální resekce.“
Mutantní typ nádoru indikuje delší život
Přibližně 22 850 Američanům je každoročně diagnostikován glioblastom – jeden z nejneúprosnějších nádorů dospělých, který je možná nejznámější tím, že si vyžádal životy senátorů Johna McCaina a Edwarda Kennedyho a syna bývalého viceprezidenta Joea Bidena. Podle studie z roku 2019 je průměrná doba přežití 91 % pacientů s glioblastomem, jejichž nádor se vyznačuje mutací typu IDH-wild, 1,2 roku. Zbývajících 9 procent pacientů má však typ glioblastomu klasifikovaný jako mutovaný IDH a jejich průměrné přežití je 3,6 roku.
Vědci ve své studii, která vyjde v časopise JAMA Oncology 6. února 2020, sledovali výsledky 761 nově diagnostikovaných pacientů na UCSF, kteří byli léčeni v letech 1997 až 2017. Pacienti, jejichž průměrný věk byl 60 let, byli rozděleni do čtyř skupin s různým rizikem na základě věku, léčebných protokolů a rozsahu resekcí kontrastních i nekontrastních nádorů.
Zjistili skupinu 62 pacientů, jejichž průměrná doba přežití byla 37,3 měsíce (3,1 roku). Tito pacienti měli nádory s mutací IDH nebo byli mladší 65 let s nádory typu IDH-wild a prakticky ve všech případech podstoupili ozařování i chemoterapii temozolomidem. U každého z nich byla provedena resekce v průměru 100 % nádoru s kontrastní látkou a v průměru 90 % nádoru bez kontrastní látky.
V porovnání s nimi jejich protějšky – 212 pacientů mladších 65 let, kteří podstoupili stejnou léčbu, ale měli skromnější resekci nádoru bez kontrastní látky – přežívali v průměru pouze 16,5 měsíce (1,4 roku), tedy přibližně o polovinu kratší dobu. Tyto výsledky byly ověřeny na souborech pacientů z Mayo Clinic, University Hospitals a Case Western Reserve University School of Medicine.
Resekce nádoru bez enhancementu vyrovnává přežití mezi jednotlivými typy nádorů
Annette Molinaro, PhD, první autorka studie.
Ve skupině déle přežívajících pacientů si ti s nádorem typu IDH-wild vedli přibližně stejně dobře jako pacienti s IDH-mutantní variantou, pokud jim byla odstraněna část nádoru nezvyšujícího kontrast, poznamenali autoři. „Rozdíl byl v tom, že u pacientů s nádorem typu IDH-wild došlo po třech letech k rychlejšímu úbytku,“ uvedla první autorka Annette Molinaro, PhD, z oddělení neurochirurgie UCSF a oddělení epidemiologie a biostatistiky.
Výzkumníci upozorňují, že maximální resekce by mělo být dosaženo pouze tehdy, pokud ji lze bezpečně provést pomocí technik, jako je intraoperační mapování mozku. To znamená, že se během operace testují oblasti mozku zodpovědné za řeč, motoriku, smysly a poznávání, aby se zajistilo, že tyto funkční oblasti budou zachovány.
„Pro pacienty s glioblastomem je maximální resekce přínosem pro přežití, ale jako chirurgové je musíme odstranit tak, abychom omezili poškození zbytku mozku,“ uvedl spoluautor a neurochirurg Shawn Hervey-Jumper, MD, z UCSF Brain Tumor Center a Weill Institute for Neurosciences.
Mapování mozku je rozhodující pro agresivní operaci
Shawn Hervey-Jumper, MD, spoluautor studie.
„Přestože tato data ukazují přínos pro přežití spojený s maximální resekcí, zůstává kriticky důležité, abychom se snažili odstranit nádor způsobem, který pacientovi neublíží,“ uvedl Hervey-Jumper s tím, že asi 80 procent lékařských center mapování mozku nenabízí.
Ačkoli by se vždy mělo uvažovat o maximální resekci enhancujícího i neenhancujícího nádoru, Molinarová uvedla, že k vyléčení glioblastomu máme ještě daleko.
„Je to složitý nádor, který se léčí z mnoha důvodů,“ řekla. „Jedním z problémů je, že hematoencefalická bariéra – síť krevních cév, která funguje jako strážce mozku – účinně brání mnoha rakovinotvorným látkám, aby se dostaly ke svému cíli. Další výzvou je, že se jedná o heterogenní nádory způsobené mnoha mutacemi – pokud se zaměříte na jednu mutaci, daří se i dalším.“
Nově diagnostikovaní pacienti by se podle ní měli ujistit, že jsou léčeni na pracovišti s vysokým počtem pacientů, které se specializuje na léčbu mozkových nádorů. „Když s vámi pracuje specializovaný tým lidí v přední instituci, pak si můžete být jisti, že budou zváženy všechny nejnovější možnosti léčby, včetně všech dostupných klinických studií.“
Spoluautoři: MUDr: Na práci se podílelo 41 autorů ze sedmi institucí: UCSF; Oregon Health Sciences University, Portland; Emory University School of Medicine, Atlanta; Case Western Reserve University School of Medicine, Cleveland; Baylor College of Medicine, Houston; University Hospitals of Cleveland; Mayo Clinic Rochester, Minn. Úplný seznam autorů, finančních prostředků a zveřejněných informací naleznete v publikovaném článku.
Financování: Lewis and Virginia S. Lewis Endowed Chair in Brain Tumor Research, Robert Magnin Newman Endowed Chair in Neuro-Oncology a dary rodin a přátel Johna Berardiho, Helen Glaserové, Elvery Olsenové, Raymonda E. Coopera a Williama Martinusena na UCSF.
Zveřejnění informací: Šest autorů uvedlo, že obdrželi finanční prostředky od následujících organizací: National Cancer Institute, Clinical and Translational Science Center a Case Cancer Center, Loglio Collective, Brain Tumor SPORE, Agios Pharmaceuticals, Inc. a Bristol-Myers Squibb, AbbVie, Inc, Genentech/Roche, Merck & Co. a Novartis International AG.
O UCSF: Kalifornská univerzita v San Franciscu (UCSF) se zaměřuje výhradně na zdravotnické vědy a věnuje se podpoře zdraví na celém světě prostřednictvím pokročilého biomedicínského výzkumu, postgraduálního vzdělávání v oblasti věd o živé přírodě a zdravotnických profesí a vynikající péče o pacienty. UCSF Health, která slouží jako hlavní akademické lékařské centrum UCSF, zahrnuje špičkové specializované nemocnice a další klinické programy a má pobočky v celé oblasti Bay Area.