Ačkoli je C. tetani v půdě nebo ve střevním traktu zvířat často neškodný, někdy může způsobit závažné onemocnění tetanus. Onemocnění obvykle začíná vniknutím spor do těla skrze ránu. V hlubokých ranách, jako jsou rány po vpichu nebo kontaminované injekční jehle, může kombinace odumření tkáně a omezeného přístupu vzduchu na povrch vést k prostředí s velmi nízkým obsahem kyslíku, což umožňuje sporám C. tetani klíčit a růst. Jak C. tetani roste v místě rány, uvolňuje při lýze buněk toxiny tetanolysin a tetanospasmin. Funkce tetanolysinu je nejasná, i když může napomáhat C. tetani při vzniku infekce v ráně. Tetanospasmin („tetanový toxin“) je jedním z nejsilnějších známých toxinů s odhadovanou smrtelnou dávkou menší než 2,5 nanogramu na kilogram tělesné hmotnosti a je zodpovědný za příznaky tetanu. Tetanospasmin se šíří lymfatickým systémem a krevním řečištěm do celého těla, kde se dostává do různých částí nervového systému. V nervovém systému tetanospasmin působí tak, že blokuje uvolňování inhibičních neurotransmiterů glycinu a kyseliny gama-aminomáselné na motorických nervových zakončeních. Tato blokáda vede k rozsáhlé aktivaci motorických neuronů a ke křečím svalů v celém těle. Tyto svalové křeče obvykle začínají v horní části těla a postupují dolů, začínají asi 8 dní po infekci lockjawem, následují křeče břišních svalů a končetin. Svalové křeče trvají několik týdnů.
Gen kódující tetanospasmin se nachází na plazmidu, který nese mnoho kmenů C. tetani; kmeny bakterií, kterým plazmid chybí, nejsou schopny toxin produkovat. Funkce tetanospasminu ve fyziologii bakterií není známa.
Léčba a prevenceEdit
C. tetani je citlivá na řadu antibiotik, včetně chloramfenikolu, klindamycinu, erytromycinu, penicilinu G a tetracyklinu. Užitečnost léčby infekcí vyvolaných C. tetani pomocí antibiotik však zůstává nejasná. Místo toho se tetanus často léčí tetanovým imunoglobulinem, který váže cirkulující tetanospasmin. Kromě toho mohou být podávány benzodiazepiny nebo svalová relaxancia ke zmírnění účinků svalových křečí.
Poškození způsobenému infekcí C. tetani se obvykle předchází podáním vakcíny proti tetanu sestávající z tetanospasminu inaktivovaného formaldehydem, tzv. tetanového toxoidu. Ten se komerčně vyrábí pěstováním velkého množství C. tetani ve fermentorech, následným čištěním toxinu a inaktivací ve 40% formaldehydu po dobu 4-6 týdnů. Toxoid se obvykle podává společně s toxoidem proti záškrtu a některou formou vakcíny proti černému kašli jako vakcína DPT nebo DTaP. Ta se podává v několika dávkách rozložených do několika měsíců nebo let, aby se vyvolala imunitní odpověď, která chrání hostitele před účinky toxinu
.