Ida B. Wells-Barnettová, novinářka, aktivistka za občanská práva a zakládající členka NAACP

Tyina Steptoe

Aktivistka a spisovatelka Ida B. Wells-Barnettová se poprvé dostala do povědomí v 90. letech 19. století, protože upozornila mezinárodní veřejnost na lynčování Afroameričanů na Jihu. Wellsová se narodila jako otrokyně v Holly Springs ve státě Mississippi v roce 1862. V 16 letech se stala hlavní pečovatelkou o svých šest sourozenců, když oba její rodiče podlehli žluté zimnici. Po dokončení studia na Rust College poblíž Holly Springs, kde její otec před svou smrtí zasedal ve správní radě, dělila Wellsová svůj čas mezi péči o sourozence a výuku ve škole. V 80. letech 19. století se přestěhovala do Memphisu ve státě Tennessee.

Wellsová poprvé začala protestovat proti zacházení s černošskými obyvateli Jihu, když jí během jízdy vlakem mezi Memphisem a její prací ve venkovské škole průvodčí řekl, že se musí přesunout do kuřáckého vozu vlaku. Wellsová to odmítla s odůvodněním, že si koupila lístek do první třídy. Průvodčí a další cestující se ji poté pokusili fyzicky vyvést z vlaku. Wellsová se vrátila do Memphisu, najala si právníka a zažalovala železniční společnost Chesapeake and Ohio. Soud rozhodl v její prospěch a přiznal Wellsové 500 dolarů. Železniční společnost se odvolala a v roce 1887 Nejvyšší soud státu Tennessee předchozí rozhodnutí zrušil a nařídil Wellsové zaplatit soudní poplatky. Pod pseudonymem „Iola“ začala Wellsová psát úvodníky do černošských novin, které zpochybňovaly zákony Jima Crowa na Jihu. Koupila podíl v memphiských novinách Free Speech and Headlight a využívala je k prosazování občanských práv Afroameričanů.

Po lynčování tří svých přátel v roce 1892 se Wellsová stala jednou z nejhlasitějších aktivistek proti lynčování v zemi. Calvin McDowell, Thomas Moss a Henry Stewart vlastnili v Memphisu obchod People’s Grocery, ale jejich ekonomický úspěch rozzlobil bílé majitele obchodu naproti. Dne 9. března se shromáždila skupina bělochů, aby McDowella, Mosse a Stewarta konfrontovala. Při následné potyčce utrpělo několik bělochů zranění a úřady tři černošské majitele obchodu zatkly. Bílý dav následně vtrhl do vězení, zajal McDowella, Mosse a Stewarta a zlynčoval je.

Podrážděn vraždou svých přátel zahájil Wells rozsáhlé vyšetřování lynčování. V roce 1892 vydala brožuru „Southern Horrors“, v níž podrobně popsala svá zjištění. Prostřednictvím svých přednášek a knih, jako je „Rudý záznam“ (A Red Record, 1895), Wellsová bojovala proti „mýtu znásilnění“, který používaly lynčující davy k ospravedlnění vražd Afroameričanů. Svým výzkumem zjistila, že oběti lynče se postavily bělošské autoritě nebo úspěšně konkurovaly bělochům v podnikání či politice. V důsledku jejího otevřeného postoje zničil dav kanceláře Svobodného slova a vyhrožoval Wellsové zabitím. Utekla z Memphisu odhodlaná pokračovat ve své kampani za zvýšení povědomí o lynčování na jihu. Wellsová přenesla své hnutí do Anglie a v roce 1894 založila Britskou společnost proti lynčování. Vrátila se do USA, usadila se v Chicagu ve státě Illinois, kde se v roce 1895 provdala za právníka a vydavatele novin Ferdinanda L. Barnetta.

Wells-Barnettová se zasazovala i o další politické cíle. Protestovala proti vyloučení Afroameričanů ze Světové kolumbovské výstavy v Chicagu v roce 1893 a o tři roky později pomohla založit Národní sdružení barevných žen (NACW). V roce 1909 byla Wellsová zakládající členkou Národní asociace pro podporu barevných (NAACP). Aktivně také vedla kampaň za volební právo žen.

Ida Wells-Barnettová zemřela v Chicagu v roce 1931 ve věku 69 let.

Zdroje:
Linda O. McMurry, To Keep the Waters Troubled: the Life of Ida B. Wells, (New York: Oxford University Press, 1998);

John Hope Franklin a August Meier, Black Leaders of the Twentieth Century (Urbana: University of Illinois Press, 1982).