Pád

Všichni ten příběh známe (najdete ho v Genesis 3). Adam a Eva se procházejí po rajské zahradě a potkají hada, který jim položí zajímavou otázku:

„Opravdu Bůh řekl: ‚Nesmíte jíst z žádného stromu v zahradě‘?“

„Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. (Genesis 3,1, NIV)

Je to zajímavé, protože překrucuje Boží slova (v Genesis 2,16-17) a zkouší Evinu znalost těchto slov (v testu neuspěje, protože v odpovědi hadovi ve 3. verši 3. kapitoly dodá něco, co Bůh nikdy neřekl – „nesmíte se ho dotknout“). A od té chvíle to jde samozřejmě všechno z kopce.

Je snadné se domnívat, že protože to byli první dva lidé, kteří kdy zhřešili – a jimiž hřích vstoupil do světa pro potomstvo – a protože žili mnohem dříve než Ježíš (který je zdrojem našeho spasení a vstupu do nebe), sami se do nebe nedostali. Když se totiž podíváte do 11. kapitoly listu Židům, do Velké síně víry, uvidíte, že ani jedno z jejich jmen není zmíněno… ale jméno jejich syna ano. O tom budu mluvit za chvíli.

Řešení

Je důležité si uvědomit, že hřích Adama a Evy Boha nezaskočil. On už měl v hlavě plán, jak vše vyřeší k jejich (i našemu) prospěchu:

„A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé potomstvo a její; rozdrtí ti hlavu a ty ho udeříš do paty.“

„A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé potomstvo a její potomstvo. (1. Mojžíšova 3,15, NIV)

To Bůh mluví k hadovi… o Evě a o tom, kdo přijde skrze její rod potomků jako Spasitel světa, Ježíš Kristus.

Myslím si, že když Adam a Eva slyšeli, co Bůh říká, uvěřili mu. Víme, že když Bůh ve Starém zákoně lidem něco řekl a oni mu uvěřili, připsal jim to jako spravedlnost (viz Genesis 15,6). Možná jim toho vysvětlil víc, když jim vyráběl oblečení z kůží mrtvých zvířat. Bible nám říká, že:

„bez prolití krve není odpuštění. (Židům 9,22, NIV)“

Víme, že toho dne došlo k prolití krve, a věřím, že došlo i k odpuštění.

Bůh je přikryl krvavými zvířecími kůžemi, stejně jako nás přikrývá Ježíšovou krví.

Adam a Eva učili své děti věrnosti

Připomeňme si, že o jednom z Adamových a Eviných dětí se píše v listu Židům 11. V tomto článku se píše, že Adam a Eva byli věrní. Byl to Ábel, který:

„přinesl Bohu lepší oběť než Kain. Na základě víry byl pochválen jako spravedlivý, když Bůh o jeho obětech mluvil dobře. A vírou mluví Ábel stále, i když je mrtvý“. (Židům 11,4, NIV)

To byl tentýž Ábel, kterého zabil jeho bratr, jenž se rozzlobil, když Bůh nepřijal jeho oběť (Genesis 4,5). A ještě více se rozzlobil, když ho Bůh kvůli tomu konfrontoval.

Abel ani jeho bratr nikdy nebyli v zahradě Eden, kde jejich rodiče chodili s Bohem v dokonalém společenství. Ale jejich rodiče si to jistě ještě pamatovali a pravděpodobně svým dětem vyprávěli příběhy o oněch slavných dnech – o životě v přítomnosti svého Stvořitele.

Zdá se, že Kain alespoň ví, kdo je Bůh. Nezdá se, že by ho vůbec překvapilo, že k němu Bůh mluví. Je jen bojovný a vzdorovitý, protože Bůh nepřijal jeho čin „víry“.

Jak by vlastně věděl, že Bůh očekává oběť, když mu o tom nikdo neřekl?“

Vsadím se, že Adam a Eva se po zbytek svého pozemského života snažili odčinit svůj pošetilý čin neposlušnosti.

A to pravděpodobně zahrnovalo i snahu vést své děti k uctívání Boha prostřednictvím obětí. Škoda, že toto učení nezahrnovalo podrobnosti o potřebě krvavé oběti. Nebo možná ano a Kain tomu jen nevěnoval pozornost. Koneckonců neposlouchal ani Boha.

Kain se chtěl vydat v hříšných stopách svých rodičů, ne v jejich spravedlivých.

Třetí syn

Po tom, co Kain zabil Ábela, se Adamovi a Evě narodil třetí syn, kterého Eva pojmenovala „Set“, protože podle jejích slov:

„Bůh mi dal místo Ábela další dítě, protože ho Kain zabil.“

„Bůh mi dal další dítě místo Ábela, protože ho Kain zabil.“

„Bůh mi dal další dítě místo Ábela. (Genesis 4,25, NIV)

A myslím, že Eva ve svém srdci věděla, že jde o víc než jen o to, aby jí dal dalšího syna… šlo o naplnění jeho zaslíbení z Genesis 3,15.

Ježíš pocházel ze Setovy linie, ne z Kainovy. Kainovi potomci byli všichni vyhlazeni spolu se všemi ostatními kromě Noema a jeho rodiny při velké potopě (Genesis 6-9). Noe byl šestým Setovým pravnukem (Genesis 5,4-29). A byl Ježíšovým 65. pradědečkem (Lukáš 3,23-26).

Adam a Eva to všechno nemohli vědět, když ještě žili na této zemi. Znali však Boha. Uvěřili Bohu a jsem si jistý, že jim to Bůh připsal jako spravedlnost, navzdory jejich mnoha chybám.

Koneckonců to dělá i pro nás, když se k němu vrátíme.

.