S kočkami sdílíme své radosti i strasti už 9 500 let. A přestože můžeme říci, že je známe natolik, abychom dokázali předvídat jejich chování a temperament, stále existuje jeden aspekt jejich bytosti, který nám po celou tu dobu uniká: vnitřní fungování kočičího mozku. Přesněji řečeno, každého z nás také zajímá, co si o nás naše kočky myslí, abychom i my byli schopni plně pochopit, co je třeba udělat pro to, aby byl náš kočičí život mnohem snazší.
Kočky myslí na lidi jinak než psi
Výzkumů zaměřených na pochopení složité struktury a funkce kočičího mozku bylo provedeno mnoho. A přestože nikdo z nás není obdařen schopností číst, co si naši kočičí přátelé myslí, vědci na základě chování koček učinili pozoruhodný poznatek. Kočky nemusí nutně přemýšlet o lidech jako o odlišných lidech.
Toto pozorování je výraznější ve srovnání s tím, jak se chová pes ve společnosti lidí a ve společnosti psích kolegů. Kdykoli se na scéně objeví člověk, psi automaticky změní způsob interakce. Jsou přátelštější. Při interakci s námi nějakým způsobem dodržují „dekorum“. Způsoby, jakými si psi hrají nebo komunikují s lidmi, se výrazně liší od způsobů, jakými si hrají a komunikují s ostatními psy. Toto chování naznačuje, že psi vnímají lidi jako něco, co se od nich ve své podstatě liší.
Stejnou změnu chování v přítomnosti lidí bohužel nepozorujeme u koček; tedy alespoň zatím ne. Odborník na chování koček z Bristolské univerzity a autor knihy Cat Sense John Bradshaw vysvětluje, že výzkumníci kočičího chování zatím podobnou behaviorální adaptaci u koček neobjevili. Jistě, vidíme kočky, jak zvedají své chlupaté ocasy vysoko do vzduchu, sedí vedle nás, otírají se o naše nohy, a dokonce se o nás starají, ale toto chování dělají i jiné kočky.
Chování řízené vztahem mezi matkou kočkou a koťátkem
Co je na chování koček ještě překvapivější a co by nám mělo napovědět, co se děje v jejich mozku, nebo zda vůbec kočky milují lidi, je to, že se předpokládá, že toto chování bylo instinktivní reakcí, která se vyvinula, když byly kočky ještě malými koťaty.
Předpokládá se, že toto kočičí chování – skákání, olizování, tření, a dokonce i to, že s námi zdánlivě „mluví“ – vzniklo na základě úzkého vztahu mezi kočičími matkami a jejich příslušnými koťaty. Předpokládá se, že dávné kočkovité šelmy byly samotářská zvířata. Ve skupinách se kočky vyskytovaly jen velmi zřídka, snad s výjimkou lví smečky. Pokud se však podíváme na jiné velké kočky, jako jsou tygři, pumy, pumy a podobně, obvykle se ve velkých skupinách nezdržují. Raději zůstávají samy.
Právě kvůli této samotářské povaze jejich existence byl jediným blízkým vztahem, který kdy koťata poznala, vztah matky a mláďat. Velmi omezená interakce, které se jim dostává od ostatních koček, by mohla pomoci vysvětlit jinak omezené adaptace chování, které lze u koček pozorovat, když se setkají s jinou bytostí než s kočičí matkou a vrhy. To ovšem zůstává neprokázáno. Ale vzhledem k tomu, jak se kočky chovají v současnosti, je to nejpravděpodobnější vysvětlení rozdílů v reakcích chování ve srovnání se psy.
Je tu ještě jeden bod, na který poukazují jiní odborníci na kočičí chování jako na podporu teorie o vztahu mezi matkou a koťaty. Jedná se o obecné pozorování, že existují určité situace, kdy kočka záměrně pláče velmi výrazným způsobem, který se velmi podobá pláči dítěte. Předpokládá se, že tento zvuk vyvolává charakteristickou reakci, která je ztotožňována s „mateřstvím“.
Kočky myslí na lidi
Co si tedy kočky myslí o svých majitelích? V návaznosti na argumentaci o chování řízeném vztahem mezi matkou kočkou a koťátkem lze bezpečně usoudit, že kočky si o nás nemyslí nic jiného než svou kočičí matku. A jako matky těchto kočiček od nás očekávají, že jim poskytneme veškerou lásku, které si kdysi užívaly jako koťata. To v podstatě vysvětluje téměř vše a může také pomoci odpovědět na otázku: „Milují kočky lidi?“
Často pozorujeme naše kočky, jak na nás „upřeně“ hledí. To má co do činění s oním koťecím instinktem souvisejícím se sledováním matky, jak dělá věci v jejich malém úkrytu. Malá kočka ví, že dříve nebo později ji kočičí máma bude muset poslat pryč, aby žila sama. Proto musí mládě pozorovat, co matka kočka dělá, a naučit se co nejvíce věcí. Od pronásledování a chytání kořisti až po to, aby se kořistí nestala sama, se koťata musí učit pozorováním.
Je to stejné, jako když se na nás kočky snaží dívat nebo se dívají na své majitele. Snaží se přijít na to, co děláme, a učí se to. A co je důležitější, hledají tu jednu konkrétní osobu, která jim vždy dává jídlo. Snaží se to také spojit s dalšími okolnostmi, například s denní dobou, kdy jsou krmeny, a s dalším chováním, které u nás vidí.
Pokud například krmíme naše kočky kdykoli mezi šestou a sedmou hodinou ranní, což se shoduje i s budíkem na vašich hodinách, naučí se takové signály znamenat, že už je čas jídla. A pokud jim po celou tu dobu dává jídlo jen jeden člověk, budou k němu mít mnohem blíž jednoduše proto, že je krmí právě on.
Pro nás si to často vykládáme jako náklonnost a mimořádnou loajalitu ke zcela konkrétnímu člověku. V mysli kočky však o věrnosti nepřemýšlí. Vlastně ani nemá představu o tom, co věrnost znamená. Chápe však, že touto „zvláštní osobou“ je ten, kdo jí dává potravu. Pro kočku není tato osoba ničím jiným než velmi velkou kočkou, která jí poskytuje potravu v podstatě stejným způsobem, jakým matka kočka krmí svá koťata.
Jde o to. Kočky chápou důsledky našeho jednání na základě toho, co vidí. To se však automaticky nepromítá do jejich chápání toho, co pro ně znamenáme.
Tím se dostáváme k otázce, zda nás kočky milují, nebo si to myslíme jen my.
Nenechte se mýlit; kočky jsou společenská zvířata, i když nečekejte, že budou tak společenské jako psi. Psovité šelmy existují ve smečkách a naučily se, jak důležitá je pro jejich přežití vysoce organizovaná sociální struktura. Kočky naproti tomu mají k dispozici pouze své vrstevníky, se kterými se stýkají jako koťata. Proto jsou kočičí rvačky poměrně časté. I z tohoto důvodu může být raná socializace koček nezbytná, pokud někdy chcete, aby se vaše kočička chovala trochu jinak než ostatní kočky.
Znamená to, že nás naše kočky nemají rády? Láska je velmi subjektivní. Různí lidé tomuto slovu přikládají různý význam. Většina z nás si bude chování naší kočky, která vrní a ošetřuje nás, vykládat jako její způsob, jak nám dává najevo, že nás má ráda. Nezapomínejme však také na to, že toto chování má svůj původ ve vztahu mezi kočičí matkou a koťátkem. Toto chování neprojevují ve skutečnosti proto, že by nás „milovaly“, ale je to spíše to, co odpozorovaly od svých matek. Mají tedy toto přesvědčení, že takové chování je součástí toho, že jsou kočky.
Existuje také toto pozorování, že kočky rády leží v blízkosti jedince otočené k němu zády. Některým lidem to může připadat neslušné. Odborníci na chování koček však tvrdí, že toto chování má co do činění s tím, že kočka danou osobu přijímá jako bezpečnou. Považují se jak za predátora, tak za kořist. Vědí, jak predátoři sledují svou kořist a vrhají se na ni. Proto když kočky převezmou roli kořisti, obvykle se otočí zády ke zdi nebo k něčemu, o čem vědí, že je bezpečné nebo odkud predátor přijde s nejmenší pravděpodobností. Pak se otočí čelem směrem, odkud může hrozba (predátor) případně vyskočit.
Pokud si tedy kočka lehne před vás nebo do vaší blízkosti a pak se k vám otočí zády, měli byste se radovat, protože tato kočka vám zřejmě důvěřuje natolik, že vás nepovažuje za hrozbu. Je to jeden z těch velmi jemných signálů, které spousta lidí, dokonce i milovníků koček, obvykle přehlíží nebo si je špatně vykládá.
Co si o nás kočky skutečně myslí
Kočky si o svých majitelích také myslí; to je jisté. Nečekejte však, že to bude podobné tomu, jak o lidech obecně, a zejména o svých majitelích, přemýšlejí psi. Kočky mají zcela odlišný soubor chování, který je velmi obtížné rozluštit, natož pochopit. Je však známo, že chování, které dnes u koček pozorujeme, lze snadno vysledovat zpět k jejich dřívějším zkušenostem z doby, kdy byly koťaty; konkrétně k jejich interakcím a vztahům s matkami a vrstevníky.
Před námi je ještě dlouhá cesta, pokud jde o pochopení toho, co si o nás kočky myslí. Zatím nám stačí, že o nás nepřemýšlejí jako o lidech, ale jako o velkých kočičích matkách.
Related Post: Jak poznat, jestli je vaše kočka levák nebo pravák