Epidemiologie a přenos

Vše lidská tělní (Pediculus humanus corporis), obecně známá jako veš lidská tělní, je jedním z čeledi 3 ektoparazitů stejného podřádu, který zahrnuje také veš pubickou (Phthirus pubis) a veš hlavovou (Pediculus humanus capitis). Dospělci jsou velcí přibližně 2 mm a mají stejný životní cyklus jako vši hlavové (obrázek 1). Vyžadují krevní potravu zhruba pětkrát denně a bez krmení nepřežijí déle než dva dny.1 Ačkoli mají podobnou strukturu jako vši hlavové, liší se chováním v tom, že se neusazují na těle svého lidského hostitele; místo toho napadají oděv hostitele, lokalizují se ve švech (obrázek 2) a migrují k hostiteli za krevní potravou. Ve skutečnosti byla na základě tohoto chování genetická analýza raných lidských tělních vší použita k postulování doby, kdy byl oděv poprvé použit člověkem, a také k určení raných migračních vzorců člověka.2,3

Obrázek 1. Dospělá veš tělní (Pediculus humanus corporis).

obrázek 2. Hnidy vší tělních lokalizované ve švech oděvů.

Ačkoli lékaři ve vyspělých zemích mohou být ve srovnání se svými kolegy méně obeznámeni s výskytem vší tělních, přesto zůstávají vši tělní celosvětovým zdravotním problémem v chudých, hustě osídlených oblastech, stejně jako v populaci bezdomovců v důsledku nedostatečné hygieny. K přenosu vší často dochází fyzickým kontaktem s postiženým jedincem a jeho osobními předměty (např. ložním prádlem) prostřednictvím fomitů.4,5 K napadení vší tělní dochází častěji u bezdomovců, kteří spí venku nebo v útulcích; jako další rizikové faktory byly zaznamenány výskyt vší pubických v anamnéze a nedostatek pravidelného koupání.6 Výskyt vší byl zaznamenán po přírodních katastrofách, v prostředí politických otřesů a v uprchlických táborech, stejně jako u osob žádajících o politický azyl.7 Na rozdíl od vší hlavových a pubických mohou vši tělní sloužit jako přenašeči infekčních onemocnění, včetně Rickettsia prowazekii (epidemický tyfus), Borrelia recurrentis (vešmi přenášená recidivující horečka), Bartonella quintana (zákopová horečka) a Yersinia pestis (mor).5,8,9 Ve francouzské studii bylo z téměř třetiny odebraných vzorků vší tělních izolováno několik druhů Acinetobacter.10 Kromě toho byla v jedné městské populaci bezdomovců ve Spojených státech zjištěna pozitivita sérologie na B quintana až u 30 % případů.4

Klinické projevy

Pacienti často trpí generalizovaným pruritem, obvykle podstatně závažnějším než u P humanus capitis, s lézemi koncentrovanými na trupu.11 Kromě často impetiginizovaných, samovolně vzniklých exkoriací se mohou místa výživy projevovat jako erytematózní makuly (obr. 3), papuly nebo papulózní kopřivka s centrálním hemoragickým punktátem. Rozsáhlá infestace se také může projevit jako hovorová vagabundská nemoc, charakterizovaná pozánětlivou hyperpigmentací a ztluštěním postižené kůže. Pozoruhodné je, že se u pacientů může vyskytnout také značná anémie z nedostatku železa, která je sekundární k vysoké zátěži parazity a velkému objemu krve. Četné kazuistiky prokázaly související morbiditu.12-14 Diferenciální diagnóza pedikulózy může zahrnovat svrab, lichen simplex chronicus a ekzematózní dermatitidu, ačkoli lékař by měl obezřetně zvážit, zda může být přítomen jak svrab, tak pedikulóza, protože koexistence je možná.4,15

Obr. 3. Pedikulóza. Erytematózní papuly sekundárně vzniklé při napadení vší tělní.

.