Austrálie začala rok 2013 rekordní vlnou veder, která na mnoha místech země trvá již více než dva týdny. Teploty pravidelně překračovaly 48 °C, přičemž nejvyšší zaznamenané maximum bylo 49,6 °C v Moombě v Jižní Austrálii. Extrémní podmínky souvisely se zpožděným nástupem australského monzunu a pomalu se pohybujícími meteorologickými systémy nad kontinentem.
Austrálie vždy zažívala vlny veder a jsou běžnou součástí většiny letních období. Současná událost, která postihla velkou část australského vnitrozemí, však rozhodně nebyla typická.
Nejvýznamnější na nedávných vedrech bylo jejich pokrytí celého kontinentu a jejich přetrvávání.
Je velmi neobvyklé, aby byly tak rozsáhlé extrémní teploty – a aby přetrvávaly tak dlouho. Jen podle těchto dvou ukazatelů, prostorového rozsahu a délky trvání, překonávají poslední dva týdny jedinou předchozí obdobu v historických záznamech (od roku 1910) – dvoutýdenní celostátní horké období v létě 1972-1973.
Dobrým měřítkem prostorového rozsahu veder je australská průměrná maximální denní teplota. Jedná se o průměr nejvyšší denní teploty vzduchu těsně nad povrchem australského kontinentu včetně Tasmánie. Celostátní průměr se vypočítává pomocí trojrozměrné interpolace (včetně topografie) z více než 700 pozorovacích míst každý den.
V pondělí a úterý minulého týdne (7. a 8. ledna) tato teplota vystoupala na více než 40 °C. Pondělní teplota 40,33 °C vytvořila nový rekord a překonala tak dosavadní nejvyšší australské denní maximum 40,17 °C z roku 1972. Úterní teplota se s hodnotou 40,11 °C zařadila na třetí místo v historii.
Přiložená mapa teplot ukazuje, na jak velké části země byly zaznamenány extrémně vysoké teploty – na více než 70 % kontinentu byly zaznamenány teploty přesahující 42 °C.
A takové dny se nevyskytují tak často. Rekordy z minulého týdne se pohybují o dvě až tři směrodatné odchylky nad dlouhodobým lednovým průměrem 35 °C.
Možná ještě neobvyklejší je, že australská průměrná teplota (představující průměr denního maxima a nočního minima) dosáhla v obou dnech rekordních hodnot 32,22 (7. ledna) a 32,32 °C (8. ledna), které výrazně převyšovaly dosavadní maximum 31 °C.86 °C, který byl stanoven v roce 1972.
Je to však skutečně délka trvání této extrémní vlny veder, která ji činí tak neobvyklou a z hlediska dopadů tak významnou.
Některá města v Austrálii jsou sice proslulá dlouhodobým trváním vysokých teplot, ale od letošní lednové vlny veder je odlišuje omezený geografický charakter těchto událostí. Vícedenní extrémní vedra pokrývající většinu kontinentu jsou jednak vzácná, jednak ojedinělá.
Není tak běžné, aby průměrná teplota v Austrálii překročila 39 °C dokonce dva dny po sobě. Série tří dnů s teplotou nad 39 °C se vyskytla pouze třikrát a série čtyř dnů jen jednou, a to v roce 1972.
V současné vlně veder trvala série australských teplot nad 39 °C sedm dní a nad 38 °C jedenáct dní v kuse.
Stejně působivá byla i série australských průměrných teplot. Za současného stavu jsou nyní první dva týdny ledna 2013 držiteli rekordů pro nejteplejší australský den v historii, nejteplejší dvoudenní období v historii, nejteplejší třídenní období, nejteplejší čtyřdenní období a, no, všechny po sobě jdoucí rekordy v délce od jednoho do 14 dnů pro průměrné denní teploty.
Počet rekordů, které padly pro jednotlivá místa, je nyní příliš velký na to, abychom je zde uváděli, a Meteorologický úřad připravil Zvláštní klimatické prohlášení s podrobnou analýzou překonaných teplotních rekordů. Seznam rekordů je omezen pouze na ty stanice, které mají alespoň 30 let záznamů.
Má to všechno něco společného se změnou klimatu?“
Abychom to uvedli do souvislostí, musíme se podívat na vliv změn v pozadí klimatického systému.
Planeta se otepluje a Austrálie také
Planeta Země se otepluje. Klimatologové používají ke sledování globálního oteplování řadu různých ukazatelů. Patří mezi ně obsah tepla v oceánech, teplota mořské hladiny, hladina moří, teploty ve spodní a střední troposféře a rychlost tání ledovců a ledových příkrovů.
Zemský povrch, měřeno globální průměrnou teplotou, se za posledních sto let oteplil přibližně o jeden stupeň Celsia a desetiletí 2001-2010 bylo nejteplejším, jaké jsme kdy zaznamenali.
Toto oteplování je silně připisováno rostoucímu množství skleníkových plynů z lidské činnosti. Ačkoli na klimatický systém působí řada vlivů, například měnící se sluneční záření nebo atmosférické aerosoly, je zcela zřejmé, že oteplování dominuje zvýšená hladina oxidu uhličitého.
Zeměkoule se neotepluje všude stejně, což je způsobeno především přirozenými regionálními rozdíly v klimatu. V Austrálii se teplota pevniny a okolních oceánů od roku 1910 oteplila přibližně o 1 °C, což je poměrně blízko celosvětovým trendům.
Teplejší planeta znamená teplejší atmosféru pro veškeré naše počasí a klima
Při oteplování klimatického systému v důsledku rostoucího množství skleníkových plynů se ve spodních vrstvách atmosféry zadržuje více energie. Tato dodatečná energie ovlivňuje veškeré naše počasí a klima.
V podstatě každý meteorologický systém a oceánské proudy fungují v klimatickém systému, který je nyní v průměru o stupeň teplejší než před sto lety.
Vliv globálního oteplování je tak jasně patrný v posunu rozložení denního počasí i v posunu měsíčního a sezónního klimatu směrem k vyšším teplotám. Jak nyní sdělují mnozí klimatologové, oteplující se planeta zatěžuje klimatické kostky ve prospěch teplejších podmínek.
Takže zatímco „příčina“ jednotlivé povětrnostní události, včetně vln veder, je vždy bezprostředně spojena s předcházejícími povětrnostními podmínkami – je možné určit vliv klimatických změn na četnost výskytu takové události. Ten se projevuje zvýšenou pravděpodobností výskytu těchto extrémních událostí ve srovnání s minulostí nebo ve srovnání se scénáři klimatického modelování s neměnným klimatem.
Ještě více se vliv oteplování projevil u samotných předchozích povětrnostních podmínek lednové vlny veder.
Předchozími klimatickými podmínkami pro tuto událost byly čtyři měsíce velmi vysokých teplot v celé Austrálii. Září až prosinec 2012 byly nejteplejším takovým obdobím v historii (od roku 1910), co se týče maximálních denních teplot.
V průběhu listopadu postihla předzvěst lednové vlny veder na delší dobu mnoho částí země. Ta stanovila nejvyšší jarní teplotu v historii státu Victoria (a Nový Jižní Wales nedosáhl svého rekordu; nedokázal překonat extrémní vedra, která se vyskytla v roce 2009). V tomto kontextu není nedávná vlna veder ničím jiným než prodloužením rekordně horkých čtyř měsíců pro Austrálii, což je ještě horší, protože je polovina léta.
Jsme svědky více rekordních veder než chladných událostí
Relativně malá změna průměrné teploty může snadno zdvojnásobit četnost extrémních veder. Austrálie se od 40. let 20. století neustále otepluje a pravděpodobnost výskytu extrémních veder se nyní zvýšila téměř pětinásobně ve srovnání s obdobím před 50 lety.
V posledním desetiletí počet rekordů extrémních veder v Austrálii převýšil počet rekordů extrémních mrazů v poměru téměř 3:1 pro denní maximální teploty a 5:1 pro noční minimální teploty.
Délka trvání vln veder se v některých částech zvýšila, zejména v severní polovině kontinentu. Jinak řečeno, četnost abnormálně horkých dnů (nad 90. percentilem) se zvýšila o 30 % a četnost horkých nocí (nad 90. percentilem) se zvýšila o 50 %.
Stojí za zmínku, že právě uplynulé léto v USA bylo nejteplejší v historii, přičemž rekordy extrémních veder byly překonány v dosud nevídané míře. Studie u nás i v zámoří nyní ukazují, že mnohé z nedávných extrémních letních veder po celém světě – například evropská vlna veder v roce 2003, ruská vlna veder v roce 2010 a americké vlny veder během let 2011 a 2012 – by byly bez vlivu globálního oteplování velmi, velmi nepravděpodobné.
Globální oteplování nejenže otepluje léto, ale také rozšiřuje období roku podobné létu, což vytváří ideální podmínky pro rekordní extrémní vedra.
V Austrálii vzbuzuje velké obavy výrazný trend nárůstu silného požárního počasí – počasí příznivého pro šíření a zesilování požárů křovin a trávy – přibližně v polovině studovaných monitorovacích míst po celé zemi, s koncentrovaným nárůstem na jihovýchodě kontinentu. Požární sezóna je nyní delší, což zkracuje čas na přípravu, například na redukci paliva.
To opět není překvapivé a bylo to předem předpovězeno – kombinovaný vliv oteplování a vysychání v chladném období zvyšuje nebezpečí požárů v oblasti, která je již tak velmi náchylná k požárům.
Očekáváme, že k extrémně teplému počasí bude docházet častěji
Budoucí oteplování klimatu v důsledku emisí skleníkových plynů velmi pravděpodobně povede k dalšímu nárůstu četnosti neobvykle teplých dnů a nocí a k pokračujícímu poklesu neobvykle chladných dnů a nocí.
Tyto změny povedou k výskytu počasí, které se bude stále více vymykat našim dřívějším zkušenostem.
A nejde jen o teplotní extrémy. Předpovědi klimatických modelů naznačují, že s oteplováním planety se bude měnit četnost mnoha různých typů extrémního počasí.