Dárce kostní dřeně Christopher McAfee- DKMS
Jako dárce kostní dřeně jsem se zapsal v Salt Lake City v Utahu na fotbalovém zápase Real Salt Lake v roce 2008. Marcia Williamsová, manželka hráče Andyho Williamse, bojovala s leukémií a tým uspořádal dárcovskou kampaň a finanční sbírku, aby jednak rozšířil informace o potřebě dárců a jednak pomohl rodině Williamsových. Šel jsem na obě akce a věděl jsem, že šance na shodu je mizivá.
Nyní, o více než 10 let později, jsem měl tu úžasnou příležitost pomoci darováním. Nikdy jsem nemohl tušit, jak významným se pro mě toto rozhodnutí v roce 2008 stane.
Hovor, který všechno změnil
Běžel jsem se svou ženou a dětmi na pochůzce. Poté, co jsem pochopil, že jsem shoda, jsem musel odejít, protože jsem se úplně zhroutil. Vyšel jsem ven a seděl v autě, dokud jsem se nevzpamatoval natolik, abych jim vysvětlil, co jsem se právě dozvěděl.
Pocítil jsem ohromný příval vděčnosti a zlomeného srdce. Napadlo mě, že když jsem tuto zprávu slyšel bez varování, byl to povrchní vhled do toho, jak se asi cítil člověk, s nímž jsem byl spárován, když se dozvěděl o své diagnóze. Bylo nesmírně pokořující pomyslet na to, že jsem mohl poskytnout jiskřičku naděje, že jsem mohl změnit jejich život a životy jejich blízkých.
Příprava na darování
Poprvé jsem se o tom, že jsem vhodný dárce, dozvěděl před několika lety a změnilo to můj život i to, jak jsem přemýšlel o svém zdraví. Vědomí, že mohu změnit nejen svůj život, ale potenciálně i život jiného člověka tím, že se o sebe budu lépe starat, bylo velmi významné. Nakonec jsem byla kvůli této osobě vyřazena z evidence, a když jsem se znovu shodla, cítila jsem se psychicky i fyzicky připravená.
Moje rodina mé rozhodnutí darovat zcela podpořila. To, že jsem mohla využít této příležitosti a naučit své děti, jak je důležité žít svůj život způsobem, který zlepšuje život druhých, bylo něco, za co budu navždy vděčná, že mi bylo dopřáno.
Týden před mým darováním jsme s manželkou vzali naše děti (ve věku šest a sedm let) do Disneylandu. Výlet jsme naplánovali ještě předtím, než mi bylo oznámeno, že odběr bude naplánován na ten měsíc, ale byl to dokonalý způsob, jak sebe a svou rodinu na odběr psychicky připravit. Mohla jsem strávit čas se svou rodinou a soustředit se na radost a lásku, zatímco jsem se věnovala dětem a probírala s nimi, co budu dělat a proč je to důležité. S manželkou jsme také uspořádali sbírku kostní dřeně na její právnické fakultě, což nám dalo příležitost promluvit si s lidmi o tomto procesu a odpovědět na otázky, o kterých jsem nikdy neuvažoval, a další zapojení mé ženy do toho, co budu dělat, byl skvělý způsob, jak nás oba připravit.
Dárcovství
Dárcovství bylo ve skutečnosti mnohem rychlejší a jednodušší, než jsem předpokládal. Měl jsem štěstí, že se mi s pomocí filgrastimu podařilo vyprodukovat tolik buněk, že darování bylo téměř antiklimatické. Mohla jsem si popovídat s dalším dárcem, který byl na pokoji se mnou, a trochu si zdřímnout, a pak už jsem byla za dveřmi dřív, než jsem si stačila poslechnout knihu, kterou jsem si přinesla na ukrácení času. Bylo to upřímně tak snadné, že si připadám trochu jako podvodník, jako bych snad nemohl někomu, kdo bojuje o život, pomoci něčím tak jednoduchým.
Byl jsem trochu unavený a bolel mě Filgrastim, tak jsme si s manželkou zdřímli a pak jsme se šli projít a pokochat se krásami oblasti, kam jsme kvůli odběru cestovali. za pár dní jsem se cítil skvěle. Fyzické náklady celého procesu byly tak nepatrné, že si musím neustále připomínat, že je to vlastně kompletní.
Verdikt
Bez váhání, bez výhrad, určitě bych daroval znovu.
Dopis příjemci jsem zatím nedokončil. Hraji tak nepatrnou roli ve zmatku, který oni a jejich blízcí v současné době prožívají, že nemám pocit, že bych měla právo brát si jejich pozornost a čas. Snažím se najít vhodný způsob, jak jim poděkovat, protože mám pocit, že jsem zatím jediná osoba, která z tohoto procesu měla prospěch.
Nazývat tento proces „darem“ je téměř zavádějící, protože jsem z této zkušenosti čerpala a budu čerpat tolik výhod, že mám pocit, že jsem to já, kdo dostal skutečný dar. Každého, kdo uvažuje o tom, že se stane dárcem kostní dřeně, bych chtěl požádat, aby si představil jednoho ze svých nejbližších v pozici těch, kteří hledají dárce, a aby si představil jiskru naděje, kterou by pocítil, kdyby se dozvěděl, že v registru je pro něj vhodný dárce. Pak ať si představí, že by sami byli tou jiskřičkou naděje.