Když krize COVID-19 způsobila ekonomické otřesy, jaké nebyly zaznamenány od dob Velké hospodářské krize, představitelé veřejného zdravotnictví a ekonomové očekávají, že Američané budou i nadále čelit nejistotě v zaměstnání a stresu a že psychologické intervence budou mít zásadní význam pro pomoc lidem, aby se s nimi vyrovnali.
Dopad dnešní ztráty zaměstnání na duševní zdraví bude pravděpodobně významný vzhledem k rozsáhlým výzkumům, které ukazují, že nezaměstnanost je spojena mimo jiné s úzkostí, depresí a ztrátou životní spokojenosti. Podobně i nedostatečná zaměstnanost a nestabilita zaměstnání – dva další důsledky pandemie koronaviru – vytvářejí potíže pro ty, kteří nejsou započítáni do počtu nezaměstnaných.
Mnozí z těchto lidí budou potřebovat psychologickou podporu. Výzkumy totiž naznačují, že přístup zohledňující duševní zdraví je nejen užitečný, ale i nutný: Programy hledání zaměstnání, které nezahrnují péči o motivační a kognitivní zdroje lidí, prostě nejsou tak účinné jako ty, které ji zahrnují. Psychologové mohou také informovat tvůrce politik o důsledcích nezaměstnanosti pro fyzické a duševní zdraví.
„Ztráta zaměstnání a dlouhodobá nezaměstnanost je psychickým traumatem a finančním traumatem, přičemž tyto dva faktory jsou úzce propojeny,“ říká doktor Carl Van Horn, profesor veřejné politiky a odborník na politiku zaměstnanosti a nezaměstnanosti na Rutgers University. Podpora v oblasti duševního zdraví může být podle něj životně důležitá. Psychologové sice nemohou vyřešit ekonomický problém, „ale rozhodně mohou lidem pomoci se s ním vyrovnat a zvládnout ho.“
Rizika pro duševní zdraví
Výzkum nezaměstnanosti ukazuje, že ztráta zaměstnání poškozuje duševní zdraví – a často i fyzické zdraví – i bez vážné finanční zátěže. „Práce nám poskytuje časovou strukturu, poskytuje nám identitu, poskytuje nám cíl a také nám poskytuje sociální interakce s ostatními,“ říká doktorka Connie Wanbergová, průmyslová a organizační psycholožka z Minnesotské univerzity. „Když tohle všechno ztratíte, vytváří to pro lidi spoustu potíží.“
Nejvíce ohroženi psychickými problémy po ztrátě zaměstnání jsou ti, pro které nezaměstnanost představuje bezprostřední hrozbu přežití. Podle metaanalýzy, kterou vedla doktorka Frances McKee-Ryanová, profesorka managementu na Nevadské univerzitě v Renu (Journal of Applied Psychology, Vol. 90, No. 1, 2005), jsou lidé s menšími finančními zdroji a ti, kteří vnímají větší finanční zátěž způsobenou nezaměstnaností, méně spokojeni se svým životem.
„Pointa je v tom, že lidé potřebují jíst. Potřebují mít přístřeší. Potřebují mít zdravotní péči,“ říká doktor David Blustein, profesor poradenské, vývojové a pedagogické psychologie na Boston College.
Ztráta zaměstnání má však také negativní dopady ve všech oblastech. Vlivná metaanalýza doktora Karstena Paula a doktora Klause Mosera, oba z katedry organizační a sociální psychologie na Univerzitě Friedricha Alexandra v Erlangenu-Norimberku v Německu, zjistila, že ve 237 průřezových a 87 longitudinálních studiích se nezaměstnaní lidé více trápí; jsou méně spokojeni se svým životem, manželstvím a rodinou a častěji uvádějí psychické problémy než zaměstnaní (Journal of Vocational Behavior, Vol. 2, str. 1). 74, č. 3, 2009).
Analýza zjistila, že vliv nezaměstnanosti je pravděpodobně příčinný: V longitudinálních studiích nezaměstnaní zaznamenávají zlepšení duševního zdraví, když si zajistí nové zaměstnání. Studie o zavírání továren, v nichž všichni přijdou o práci ve stejnou dobu, také ukazují, že téměř u všech propuštěných pracovníků dochází k následnému zhoršení duševního zdraví – což je důkazem toho, že ztráta zaměstnání poškozuje duševní zdraví, a nikoliv toho, že by lidé s horším duševním zdravím byli častěji nezaměstnaní. Čím delší je doba nezaměstnanosti, tím hůře na tom lidé jsou, přičemž nejhorší výsledky v oblasti duševního zdraví mají lidé, kteří jsou bez práce šest měsíců a déle. Země s vysokou nerovností v bohatství a slabou ochranou proti nezaměstnanosti měly v metaanalýze Paula a Mosera horší výsledky v oblasti duševního zdraví nezaměstnaných, což je faktor, který ohrožuje Američany. Podle Giniho koeficientu, ekonomického měřítka nerovnosti, mají Spojené státy nejvyšší příjmovou nerovnost ze všech zemí G-7 a jejich ochrana v nezaměstnanosti je relativně slabá. Mnozí propuštění pracovníci přicházejí o zdravotní pojištění na základě zaměstnání a mají přístup k méně štědrým dávkám v nezaměstnanosti než pracovníci v jiných zemích OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj).
Naneštěstí pro ty, kteří během krize COVID-19 přišli o práci, se zdá, že solidarita je jen malou útěchou. Wanberg, McKee-Ryan a jejich kolegové nenašli žádné důkazy o tom, že by ztráta zaměstnání během krize zaměstnanosti měla menší důsledky pro duševní zdraví. Ztráta zaměstnání v důsledku masivního společenského šoku je dvoustranná mince, říká Wanberg. „Právě teď je nezaměstnanost tak velká, že je tu trochu více kamarádství nebo podpory. Ale zároveň je více ovlivněno duševní zdraví, protože lidé nemají snadný přechod k hledání nové práce.“
Kvalitativní studie Blusteina a jeho kolegů zjistila další důkazy o složitých pocitech pracovníků, když přijdou o práci. Lidé, kteří ze ztráty zaměstnání obviňovali vlastní selhání, se cítili hůře, ale zůstávali optimističtí, pokud jde o získání nových dovedností a nalezení nové, lepší práce. Ti, kteří ve ztrátě zaměstnání viděli otisky systémových problémů, jako je diskriminace nebo makroekonomické síly, se na sebe dívali méně negativně, ale také se cítili více frustrovaní, pokud jde o jejich schopnost změnit svou situaci (Journal of Vocational Behavior, Vol. 82, No. 3, 2013).
Při terapii i advokační práci mohou psychologové pomoci destigmatizovat nezaměstnanost a odradit od sebeobviňování. Studie bílých límečků ve Spojených státech a v Tel Avivu zjistila, že nezaměstnaní profesionálové ve Spojených státech měli tendenci obviňovat ze ztráty zaměstnání sami sebe, zatímco ti v Izraeli obviňovali širší systém (Sharone, O., Social Forces, Vol. 91, No. 4, 2013).
Sklon k méně velkorysému sebehodnocení po ztrátě zaměstnání je spojen s horším duševním zdravím. Psychologové také zkoumají dopady nedostatečné zaměstnanosti na duševní zdraví. Dosavadní důkazy naznačují, že nejistota a nestabilita zaměstnání také podporují špatné duševní zdraví, zejména pokud je mzda člověka nízká nebo pokud je nucen pracovat na dočasných pozicích, říká Blake Allan, PhD, docent poradenské psychologie na Houstonské univerzitě. Nový výzkum dlouhodobé nejistoty v zaměstnání na základě údajů shromážděných v Austrálii zjistil, že pokud nejistota trvá čtyři roky nebo déle, lidé jsou méně emočně stabilní, méně příjemní a méně svědomití (Journal of Applied Psychology, první zveřejnění online, 2020). Tyto osobnostní rysy jsou důležité jak pro pracovní výkon, tak pro pohodu, říká doktor Chia-Huei Wu, vedoucí katedry organizační psychologie na Leeds University Business School v Anglii, který je spoluautorem výzkumu.
„Tvrdíme, že chronická nejistota v zaměstnání může vést k takovým dopadům na změnu osobnosti, protože v průběhu času posiluje negativní sebeposilující smyčku,“ říká Wu. Říká například, že úzkost spojená s nejistotou zaměstnání může vést k tomu, že lidé věnují více pozornosti nejistým aspektům svého zaměstnání a života, což je zase často odvádí od úkolů, které by mohly pomoci nejistotu zaměstnání snížit, takže úzkost pokračuje.
To, jak dobře se člověk vyrovnává se ztrátou zaměstnání, může být dáno ochrannými faktory v jeho životě. McKee-Ryan, Wanberg a jejich kolegové ve svém přehledu z roku 2005 zjistili, že na ztrátu zaměstnání lépe reagují nezaměstnaní, kteří mají sociální podporu, možnost udržet si denní režim, kteří považují práci za méně zásadní pro svou identitu a kteří mají velké naděje na opětovné zaměstnání. Zdá se, že přerámcování ztráty zaměstnání lidem také prospívá: Podle studie ekonoma Clemense Hetschka, PhD., a jeho kolegů (The Economic Journal, Vol. 124, No. 575, 2014) ti, kteří se označili za „důchodce“, a nikoliv za „nezaměstnané“, měli větší životní spokojenost.
„Interpretace je taková, že skok v životní spokojenosti je téměř výhradně způsoben stigmatizací, identitou a změnou toho, jak se k vám lidé chovají,“ vysvětluje Allan.
Populace, které jsou nyní ohroženy
Krize COVID-19 podle vědců postihuje některé kategorie pracovníků více než jiné. „Začnete se dívat na to, kdo je nezaměstnaný, a to jsou lidé ve službách, a to jsou neúměrně ženy a lidé barevné pleti,“ říká doktorka Nadya Fouadová, poradenská psycholožka a profesorka pedagogické psychologie na University of Wisconsin-Milwaukee.
Podle ní mohou utrpět i kariéry žen, pokud se do škol a center péče o děti nevrátí plný úvazek, vzhledem k tomu, že domácí povinnosti a péče o děti neúměrně dopadají na ženy. Navíc mnoho chudých a venkovských Američanů nemá spolehlivý širokopásmový přístup k internetu, říká Van Hornová, což fakticky eliminuje jejich šance na zajištění práce na dálku.
Výzkum nezaměstnanosti naznačuje, že ztráta zaměstnání může být obzvláště škodlivá pro zdraví a pohodu starších pracovníků. Pracovníci ve věku 50 a 60 let, kteří ztratí práci během recese, vykazují zvýšenou úmrtnost, pravděpodobně proto, že ztráta zdravotního pojištění je pro ně nebezpečnější než pro mladší pracovníky; ztráta zaměstnání po získání nároku na dávky Medicare však nemá na úmrtnost vliv (Coile, C.C., et al., American Economic Journal: Economic Policy, Vol. 6, No. 3, 2014).
Vir může také poškodit kariéru nejmladších pracovníků, říká Saba Rasheed Ali, PhD, profesní psycholog z University of Iowa, který provádí výzkum s mnoha mladými lidmi, jejichž rodiny pracují v masném průmyslu. Tito mladí lidé často pracují ve službách a mnoho z těchto pracovních míst zaniklo.
„Tato zaměstnání nemusí být pro dospívající mládež dostupná a určitě by pro ně mohla být právě teď dost nebezpečná. Jaký to má tedy dopad na jejich kariérní rozvoj a životopis?“ ptá se. ptá se Ali. Školy podle ní mezitím možná nebudou schopny poskytovat obvyklou úroveň kariérového poradenství a rozvoje.
A bez většího množství pracovních školení nemusí dospívající a další lidé získat dovednosti, které potřebují k zajištění nových pracovních míst. Metaanalytický přehled intervencí při hledání zaměstnání zjistil, že nejúspěšnější programy učily uchazeče o zaměstnání, jak navazovat kontakty, vyhledávat vhodná volná místa a ucházet se o ně. Nejlepší programy také učily uchazeče o zaměstnání, jak se psychologicky vyrovnat s odmítnutím a jak si udržet motivaci každý den (Psychological Bulletin, Vol. 140, No. 4, 2014).
„Intervence při hledání zaměstnání účinně podporovaly zaměstnanost pouze tehdy, když byl ve vzdělávacím programu kladen důraz jak na rozvoj dovedností, tak na posílení motivace,“ říká doktor Songqi Liu, průmyslový a organizační psycholog z Georgijské státní univerzity, který je spoluautorem přehledu.
Naneštěstí jen málo programů to dělá dobře, říká Liu. Jedním z těch, které fungují, je program JOBS, vyvinutý psychology Richardem Pricem, PhD, a Amiramem Vinokurem, PhD, z Michiganské univerzity, který je poskytován malým skupinám uchazečů o zaměstnání vyškolenými facilitátory. Program se zaměřuje na budování sebedůvěry účastníků a využívá diskusi, hraní rolí a pozitivní zpětnou vazbu k nácviku dovedností při hledání zaměstnání. Program se ukázal jako účinný v mezinárodním měřítku, přičemž studie byly zopakovány mimo jiné v Číně, Finsku a Irsku („The JOBS Program:
Prokázalo se také, že program zlepšuje zejména opětovné zaměstnání a duševní zdraví účastníků, kteří jsou vystaveni vysokému riziku špatného duševního zdraví (Vinokur, A.D., & Price, R.H., in Vuori, J., et al. (eds.), „Sustainable Working Lives: Aligning Perspectives on Health, Safety and Well-Being,“ Springer, Dordrecht, 2015).
V dnešní pandemii je hledání práce náročné ze dvou důvodů. Jedním z nich je, že celkový pokles ekonomiky snížil počet nových volných pracovních míst, což znamená, že uchazeči čelí ostré konkurenci při hledání práce. Přístup založený na psychologii tomuto problému nepomůže, ale pochopení duševního zdraví, motivace a lidského chování může být schopno řešit druhou výzvu: přizpůsobení kariérních intervencí sociálně distancovaným způsobem.
Přestože existuje mnoho intervencí při hledání práce online, jen málo z nich je dobře prozkoumáno, říká Liu. Jednou z výjimek je intervence Building Relationships and Improving Opportunities (BRIO) Minnesotské univerzity, která učí dovednostem navazování kontaktů prostřednictvím série videí a online modulů. V terénním experimentu na 491 nezaměstnaných, kteří se programu zúčastnili, Wanberg, Liu a jejich spolupracovníci zjistili, že intervence zlepšila schopnost účastníků navazovat kontakty a jejich pocit vlastní účinnosti v souvislosti s navazováním kontaktů ve srovnání s kontrolní skupinou, která intervenci neabsolvovala (Personnel Psychology, první zveřejnění online, 2020). BRIO také pomohla účastníkům převést jejich úsilí v oblasti networkingu do hmatatelných přínosů, což vedlo k vyšší kvalitě zaměstnání, měřeno zlepšením pozice a příjmu.
Psychologové, kteří se zabývají pochopením nezaměstnanosti, se také mobilizují, aby reagovali na jedinečné aspekty této pandemie. Blustein a jeho kolegové zahajují kvalitativní studii o práci a nejistotě, aby se dozvěděli více o zkušenostech lidí s tím, jak se pandemie vleče, a současně spolupracují se sítí psychologů, ekonomů a poradců v oblasti zaměstnanosti na vývoji intervencí na ochranu před dopady ztráty zaměstnání na duševní zdraví během této krize. Ty by zahrnovaly tradiční intervence v oblasti duševního zdraví i intervence zaměřené na kariéru, říká Blustein. Vyzývá také psychology, aby rozpoznali nejistotu pandemie a z ní vyplývající ekonomickou krizi jako existenciální zkušenost ztráty (Journal of Humanistic Psychology, první zveřejnění online, 2020). Psychologové mohou pomoci tím, že se budou zasazovat o politiky, které prokazatelně chrání duševní zdraví nezaměstnaných osob, včetně záruk základního příjmu a politik zajišťujících jistotu bydlení a přístup ke zdravotní péči, říká.
„Nevíme, co se stane v této krizi COVID, zatímco v recesi máte tendenci vědět, že se z ní nakonec dostaneme,“ říká Blustein. „To je místo, kde se psychologové musí angažovat v klinické práci a v oblasti veřejné politiky.“
Je také důležité vnímat dnešní ekonomickou krizi na pozadí pracovního života před pandemií, říká Allan. Říká, že i před výskytem koronaviru byla práce ve Spojených státech stále více nejistá a stále více pracovníků pracovalo na smluvních nebo příležitostných pozicích, často s malou ochranou nebo výhodami. Právě tito pracovníci se nyní často potýkají s nejnebezpečnějšími a nejistými pracovními podmínkami – nebo jim hrozí, že o práci přijdou úplně.
„Psychologové musí být u stolu, když se přijímají politická rozhodnutí, protože máme do těchto diskusí co přinést,“ říká Allan. „Máme data a porozumění systémovým problémům, ale máme také spojení s hlasy lidí, kteří to zažívají, prostřednictvím naší klinické práce a kvalitativních studií. Víme, jak měnit postoje a podporovat přesnější vyprávění, a toho musíme dělat více.“