Milá paní Buddová,

v roce 1894 se můj přítel plavil jako palubní pomocník na parníku Tacoma, kapitán John Davis. Vypluli ze San Franciska do čínského Hongkongu. Po příjezdu tam on a dva další lidé vystoupili na břeh a opili se. Když se vrátili, loď byla pryč.

V té době byl v Číně hladomor. Maso jakéhokoli druhu stálo od 1 do 3 dolarů za libru. Utrpení mezi nejchudšími bylo tak velké, že všechny děti mladší 12 let byly prodávány za jídlo, aby ostatní nezemřeli hlady. Chlapec nebo dívka mladší 14 let nebyli na ulici v bezpečí. Mohli jste přijít do jakéhokoli obchodu a požádat o steak – kotlety – nebo dušené maso. Přinesli část nahého těla chlapce nebo dívky a ukrojili z něj právě to, co jste chtěli. Nejvyšší cenu vyneslo chlapcovo nebo dívčino pozadí, které je nejsladší částí těla a prodává se jako telecí kotleta.

John tam pobyl tak dlouho, že získal chuť na lidské maso. Po návratu do N. Y. ukradl dva chlapce, jednoho sedmiletého a druhého jedenáctiletého. Vzal je k sobě domů, svlékl je do naha a svázal je ve skříni. Pak spálil všechno, co měli na sobě. Několikrát denně a v noci jim naplácal – mučil je – aby jejich maso bylo dobré a křehké.

Nejprve zabil jedenáctiletého chlapce, protože měl nejtlustší zadek a na něm samozřejmě nejvíce masa. Uvařil a snědl každou část jeho těla kromě hlavy – kosti a vnitřnosti. Byl pečený v troubě (celý zadek), vařený, smažený, smažený a dušený. Další na řadě byl chlapeček, který šel stejnou cestou. V té době jsem bydlel na 409 E 100 st., poblíž – na pravé straně. Tak často mi vyprávěl, jak je Lidské maso dobré, že jsem se rozhodl ho ochutnat.

V neděli 3. června -1928 jsem tě navštívil na adrese 406 W 15 St. přinesl jsem ti hrnkový sýr — jahody. Dali jsme si oběd. Grace mi seděla na klíně a líbala mě. Rozhodl jsem se, že ji sním.

Pod záminkou, že ji vezmu na večírek. Řekl jsi, že ano, že může jít. Vzal jsem ji do prázdného domu ve Westchesteru, který jsem už měl vybraný. Když jsme tam dorazili, řekl jsem jí, aby zůstala venku. Sbírala divoké květiny. Šel jsem nahoru a svlékl si všechno oblečení. Věděl jsem, že kdybych to neudělal, měl bych na nich její krev.

Když bylo vše připraveno, přistoupil jsem k oknu a zavolal ji. Pak jsem se schoval do skříně, dokud nebyla v pokoji. Když mě uviděla celého nahého, začala plakat a snažila se utéct ze schodů. Chytil jsem ji a ona řekla, že to řekne mamince.

Nejprve jsem ji svlékl do naha. Jak kopala – kousala a škrábala. Uškrtila jsem ji a pak jsem ji rozřezala na malé kousky, abych si mohla odnést maso do svých pokojů. Uvařit a sníst ho. Jak sladký a křehký byl její zadeček pečený v troubě. Trvalo mi devět dní, než jsem snědl celé její tělo. Nešukal jsem ji, i když jsem mohl, kdybych chtěl. Zemřela jako panna.“