Mému drahému nejlepšímu příteli,

konečně jsem sebral dostatek odvahy, abych ti odhalil hlavní příčinu svých depresí a dalších duševních nemocí, kterými jsem trpěl. Ukážu ti podstatnou část svého já a rozhodla jsem se to udělat proto, že ti tolik důvěřuji a věřím ti víc než kterémukoli jinému příteli, kterého na tomto světě mám. Rozhodl jsem se tak proto, že potřebuji, abys mě poznal jako celého člověka. Rozhodl jsem se to udělat, protože to břemeno je čím dál těžší a já už ho neudržím. Píšu Ti tento dopis, protože Tě mám moc rád a potřebuji Tvou podporu víc než kdykoli předtím.

Píšu Ti tento dopis a zároveň mám na paměti, že to může být konec našeho přátelství. Chápu, že to může být konec dlouhých diskusí, vtipných konfliktů, emotivních zpráv, bláznivého smíchu, upřímného objímání, podivných vtipů, tagů na sociálních sítích, telefonátů a dalších milých věcí, které jsme spolu mívali. Strávil jsem s tebou úžasné chvíle a v průběhu let ses stal součástí mé rodiny, vždy ses pro mě cítil jako bratr a já jsem Bohu velmi vděčný za dar mít tě ve svém životě.

Píšu to a zároveň jsem zcela vyděšený, protože nevím, jak bys přijal zprávu, kterou se ti chystám sdělit. Píšu a přitom pláču, protože nemohu zapomenout na to, čím jsem si prošla, a upřímně řečeno nemohu zapomenout na to, jak mi zničilo dospívání něco, nad čím jsem neměla žádnou moc.

Pamatuju si, jak jsi mi jednou řekl, že jsi zvědavý na mou ženu víc než na ženu svého bratra. Bylo to milé a vtipné, ale dnes jsem tady, abych ti řekl, že se to nikdy nestane, protože jsem homosexuál nebo gay, promiň, ale pořád mi není příjemné používat přímo slovo gay, a upřímně řečeno nevím proč.

Seděl jsem tady a díval se na tuhle poslední větu a třásl jsem se, když jsem si vzpomněl, že jsi to četl. Zajímalo by mě, co se ti honí hlavou. Chci, abys věděl, že jsem pořád stejný člověk, který byl tolik let tvým nejlepším přítelem. Chci ti říct, že taková jsem byla vždycky a že se na mně nic nezmění. Vždycky budu mít stejný úsměv, stejný smích a stejné smýšlení. Stále tě miluji a budu tě milovat bez ohledu na to, co by se s naším přátelstvím brzy stalo.

Už od základní školy jsem věděla, že mám ráda společnost svých spolužáků mužského pohlaví a že mě někteří z nich fyzicky přitahují. Byl to skvělý pocit, když mě někdo přitahoval. Bylo to kouzelné, když jsem se v něčích očích dokázala zapomenout. Od mládí jsem však také dobře věděl, že tento druh přitažlivosti a lásky je synonymem osamělosti a opuštěnosti, takže jsem se s tím nikdy nesmířil a začal jsem se potlačovat, což ve mně vyvolávalo silnou úzkost a strašnou nejistotu.

Před osmnáctým rokem bylo mým snem dokončit vysokoškolská studia a odjet do zahraničí, abych se podrobil konverzní neboli reparativní terapii, která tvrdí, že se lidé z homosexuálů stávají heterosexuály. Problém je v tom, že už v 18 letech jsem měl klinickou depresi, ale nevěděl jsem o tom. Moje chování nebylo normální, byl jsem pořád smutný, pořád negativní, pořád jsem brečel a rychle jsem se upínal na lidi, honil jsem se za kamarády a věcmi, abych zaplnil tu prázdnotu, kterou jsem měl celý život, ale nic mi nepomáhalo.

Skoro každý den a každou noc jsem brečel a doufal, že se jednoho dne změním. Přesto jsem se vždycky každý den probouzela a zjišťovala, že jsem stejný člověk se stejnými pocity. Přesto jsem stále bojovala s nadějí, že se jednoho dne probudím jako jiný člověk. Nemohu změnit to, kým jsem. Věřte mi, když říkám, že jsem se snažila, jak jen to šlo, abych to změnila. Bůh ví, že jsem se snažil.

Nikdy předtím jsem neměl žádný vztah, nechodil jsem s holkami ani s kluky. Soustředil jsem se na své vzdělání a doufal jsem, že se jednoho dne srovnám a budu moci chodit s dívkami. Bránil jsem svému srdci v lásce a intimitě, a to byla jedna z nejtěžších věcí vůbec, protože zatímco moji spolužáci a vrstevníci se zamilovávali, já se na druhé straně utápěl v hlubokém smutku.

Víte, proč jsem se chtěl stát heterosexuálem?

Chtěl jsem se stát heterosexuálem ne kvůli rodině nebo společnosti, ale proto, že jsem se ve svém životě cítil tak osamělý, protože jsem neměl otce, neměl jsem dobře uspořádanou rodinu, neměl jsem intimní vztah s nevlastními bratry a teď možná ani nebudu moci mít děti nebo mít normální rodinu, jak to lidé mohou dělat.

Když jsem se přestěhoval do Kanady, moje deprese se zhoršily, protože jsem se cítil osamělejší, a pochopil jsem, že terapie přeměny je velká lež, což mě přimělo bojovat ještě víc. Nikomu kromě svých lékařů jsem se nepřiznal a vy jste první člověk z mé rodiny a přátel, kterému se přiznávám.

Dalším důvodem mé deprese je, že jsem nebyl schopen sladit své náboženství a svou sexuální orientaci, a to bylo velmi těžké, protože to bylo jako mít dvě ruce a být požádán, abych si jednu z nich uřízl, a vy víte, jak moc je pro mě moje víra důležitá. Velmi zásadní, že bych ji nevyměnil za nic na světě.

Moje náboženské přesvědčení a můj vztah k Bohu byly obrovským kusem mého života a strávil jsem spoustu času dlouhými rozhovory s Bohem. Byl jsem tak zmatený, vyděšený, depresivní a naštvaný, a věřte mi, že právě kvůli náboženské výchově, kterou jsem měl, jsem se většinu svého dospívání snažil popírat a skrývat, kým jsem. Byl jsem naprosto zmatený. Strávil jsem tolik času popíráním toho, kým jsem.

Můj boj byl urputný a neskrýval bych vám, že jsem se několikrát plánoval pokusit o sebevraždu, ale zabránila mi v tom představa tváře mé mámy, až se dozví, že umírám. Neodvážil jsem se spáchat sebevraždu, protože jsem věděl, že někteří lidé mě budou mít rádi takového, jaký jsem.

Chci ti říct, že na našem přátelství mi velmi záleží. Chci ti říct, že každé objetí, které jsem ti dal, bylo nevinné a že pro mě je sexuální orientace jen mou součástí, vůbec to není to, kým jsem.

Měl jsem v Kanadě velkou podporu a chtěl bych ti říct, že jsem se svou sexuální orientací a náboženstvím smířenější. Našel jsem podpůrnou skupinu a ta mě přesvědčila, že svatá kniha má několik výkladů, a já upřímně řečeno ani nevěřím, že homosexualita je hřích. Jsem lidská bytost, která není definována svou touhou ani ničím jiným. Jsem to já. Chci milovat a mít normální život jako kdokoli jiný.“

Myslím si, že si zasloužíš svět, přesto si nějak nemyslím, že to vždycky vidíš. Ale chci, abys věděla; sama se často přistihnu, že přemýšlím, čím jsem si tě zasloužila, a i když se zablokuješ a opustíš mě, bude to naprosto v pořádku, pochopím to a nebudu ti to vyčítat, jen prosím, aby to tajemství zůstalo mezi námi.

Naučila jsi mě, co je to spřízněná duše, a já bych bez tebe ve svém životě nedokázala přežít. Přicházíš do lidských životů s určitým záměrem a měníš je. Každého člověka kolem sebe děláš lepším, aniž by sis to uvědomoval.

Dnes chci, abys věděl, že jsem hrdý, nejsem hrdý na svou sexuální orientaci jako takovou, ale jsem hrdý na člověka, kterým jsem se stal. Jsem hrdý na svou odolnost, trpělivost a odvahu. Věřím, že coming out bude prvním krokem k získání svobody. Zasloužím si být šťastný a udělám vše pro to, abych žil autentický život.

Být gayem mě naučilo spoustu věcí. Díky tomu, že jsem gay, jsem empatičtější, chápavější a lépe přijímám bolesti druhých lidí. Být gayem mi ukázalo, jak je důležité vážit si maličkostí v životě a jak žít pro dnešek, protože zítřek není nikdy zaručený. Být gayem mi pomohlo pochopit, jak důležitá je pro mě moje víra. Být gayem mi pomohlo vážit si své lásky, protože je to něco, o co jsem tvrdě bojoval. To, že jsem členem komunity LGBTQ+, mi pomohlo vidět důležitost rodiny, přátelství a komunity.

Nechci, abys měnil své chování ke mně, protože teď tě potřebuji ještě víc než kdokoli jiný. Žádám tě jen o tvou podporu, bezpodmínečnou lásku a citové pochopení pro jejich přijetí.

Jsem zamilovaná do jednoho kluka; jmenuje se Alex. Nemůžu se dočkat, až se s tebou podělím o tyto podrobnosti, protože pro mě s tebou nic nemá smysl. Chci se s tebou podělit o své štěstí. Buď si jistá, že se s radostí zúčastním tvé svatby, budu milovat tvé děti, jako by byly moje, a budu ti přát na každém kroku tvého života. Mám sen, že ty bys pro mě udělal totéž.

Řekl jsi, že nemáš problém s tím, co lidi přitahuje, ale předpokládám, že může být těžké mít přítele v podobné situaci. Nevím, jak se budeš cítit po přečtení této zprávy. Chápu, že tě to může bolet, a přál bych si, abych s tebou mohl sdílet tvou bolest. Chci vám dát čas, abyste to mohla zpracovat. Vím, že to nemůže být snadné. Dokážu si jen představit tu škálu emocí, které teď možná prožíváte. Mám tě moc rád a nechci, abys tímto zmatkem procházel sám, takže pokud máš nějaké otázky, jsem tu, abych ti na všechny odpověděl.

Teď mě znáš.

S láskou,
Mohamed

.