Draperova cena, celým názvem Charles Stark Draper Prize, cena udělovaná Národní akademií inženýrství USA (NAE) za konkrétní inženýrské úspěchy, které významně ovlivnily moderní společnost „zlepšením kvality života, poskytnutím možnosti žít svobodně a pohodlně a/nebo umožněním přístupu k informacím“. Cena je udělována na počest amerického leteckého inženýra 20. století Charlese Starka Drapera (1901-1987) a je udělována výzkumnou laboratoří, kterou Draper založil v Cambridge ve státě Massachusetts. Ocenění se skládá ze zlaté medaile a 500 000 dolarů.

Cena se uděluje za úspěchy v jakékoli inženýrské disciplíně. Mezi laureáty patří sir Frank Whittle a Hans von Ohain, vynálezci prvních funkčních proudových motorů, sir Tim Berners-Lee, který se zasloužil o vznik celosvětové sítě, a Frances H. Arnold a Willem P. C. Stemmer, bioinženýři, jejichž práce v oblasti řízené evoluce umožnila vyrábět biologické molekuly se specifickými vlastnostmi ve velkém množství pro tvorbu produktů od léčiv po biopaliva. Kandidáty každoročně nominují členové inženýrských a vědeckých asociací ve Spojených státech a po celém světě a vítěze vybírají speciálně svolané výbory členů NAE. Cena je otevřena kandidátům všech národností. Neuděluje se za celoživotní dílo, ale za konkrétní úspěchy, a neuděluje se posmrtně.

Draperova cena vznikla z dlouhodobé nespokojenosti s tím, že Nobelovy ceny nezahrnují cenu za inženýrství. Díky značnému finančnímu příspěvku se Draperova cena stala jedním z nejprestižnějších ocenění za inženýrství na světě a její udělování je považováno za cenný nástroj pro zlepšení porozumění veřejnosti inženýrství a technologiím. V letech 1989 až 2001 se cena udělovala jednou za dva roky, následně se tak dělo každoročně.

Vítězové Draperovy ceny jsou uvedeni v tabulce.

.