Desátého srpna 2018 se nad Seattlem odehrála neplánovaná a tragická letecká show: letoun Bombardier Dash 8 Q400 následovaný dvěma stíhačkami F-15 amerického letectva provedl řadu odvážných manévrů, než se zřítil v málo obydlené oblasti. Letoun byl ukraden leteckým technikem, což vyvolalo důležitou otázku: Jak se to stalo, a co je ještě důležitější, jak zabránit tomu, aby se to opakovalo?“
Ačkoli událost zpočátku vyvolala řadu spekulací, nakonec se objasnily příčiny, motivace pachatele i technické detaily. Devětadvacetiletý Richard Russel neměl žádný pilotní výcvik, ale dobře se vyznal v rutinním spouštění motorů, aby mohl provádět pravidelné kontroly, a své letecké dovednosti zdokonaloval při hraní leteckých simulátorů na počítači.
Bylo to nepravděpodobné štěstí, že náhodný člověk, který postupoval podle několika snadných kroků a skončil u řízení dvacetitunového vysokorychlostního projektilu nad velkou obydlenou oblastí, neměl v úmyslu ublížit jiným lidem a spokojil se s tím, že se před sebevraždou pobavil několika vzdušnými manévry
Takové štěstí neměl vždy. K únosům letadel personálem docházelo i dříve, nejtragičtějšími příklady jsou let Germanwings 9525 a pravděpodobně i let Malaysia Airlines MH370. V mnoha případech je záměrem pilota letadlo odklonit a zřítit se s ním. S výjimkou loupeže Boeingu 727 společnosti Angola Airlines v roce 2003 bylo ukradené letadlo vždy již ve vzduchu a myšlenka, že by takový čin provedl prostý technik, prostě nepřipadala v úvahu.
Počáteční šok způsobený incidentem se rychle změnil ve volání po změnách. Byla jich navržena celá řada, jednou z nich byla instalace mechanických systémů zabraňujících přístupu neprověřeného personálu k letadlu. Generální ředitel společnosti Alaska Airlines Brad Tilden se na dotaz deníku The Washington Post po havárii k takovému systému pouze odmítl vyjádřit. Je zřejmé, že techniky, zejména ty, kteří mají oprávnění k provádění motorového provozu, nelze z letadla snadno „uzamknout“.
Dalším návrhem bylo elektronické omezení ovládání letadla. Alan Stolzer, odborník na bezpečnost z College of Aviation na Embry-Riddle Aeronautical Academy, tuto myšlenku vyslovil v rozhovoru pro časopis Wired. Podle něj by počítač mohl zablokovat ovládací prvky mimo provozní dobu a zabránit tak únosu letadla i oprávněným zaměstnancům.
O této možnosti se však četné zprávy a doporučení, které vzešly z vyšetřování, nezmiňují. Samozřejmě by to vyžadovalo velkou spolupráci mezi výrobci letadel, letišti a leteckými společnostmi, které letadla vlastní, a seriózní nasazení všech těchto stran, nemluvě o investicích potřebných k modernizaci softwaru a hardwaru tisíců letadel.
Takový krok nelze považovat za pravděpodobný, zejména s ohledem na to, že by nijak nezabránil viditelnějšímu a běžnějšímu druhu únosů letadel, tedy těm, které provádějí piloti nebo cestující uprostřed letu.
Jedinou zbývající možností, o které se po havárii dlouze diskutovalo, bylo zlepšení prověrek a psychologických testů veškerého personálu zapojeného do provozu letadel. Zákon o prověřování a zvyšování bezpečnosti zaměstnanců v letectví byl schválen většinou Sněmovny reprezentantů USA v roce 2017, tedy rok před incidentem v Seattlu. Zákon vyzýval ke zlepšení různých bezpečnostních systémů na letištích, ale také ke zvýšení spolupráce mezi donucovacími orgány a letišti ve snaze zabránit tomu, aby lidé, kteří by mohli představovat vnitřní hrozbu, získali práci v tomto odvětví.
Sněmovna schválila návrh zákona, který obdržel Senát a posoudil jej příslušný výbor, načež se již tři roky nic nedělo. Není známo, zda – a kdy – o něm bude hlasovat Senát, jehož schválením musí zákon projít. Ještě nejasnější je, zda změny, které zákon zavádí, mohou zabránit tomu, aby se něco podobného jako loupež v Seattlu opakovalo. Richard Russel neměl v minulosti žádné kriminální činy ani snadno identifikovatelný sebevražedný úmysl. Jeho interakce s řídícím letového provozu ukazuje, že projevoval povznesenou, ne-li hravou náladu.
Takže, co se stalo od incidentu, kromě prostého pochopení, že k takové tragédii může dojít a že jí nelze snadno zabránit? Na národní i mezinárodní úrovni – z velké části nic. Mezinárodní letiště Seattle-Tacoma (SEA), z něhož osudný Q400 vzlétl, bylo jediné, které zareagovalo. Podle mluvčího Perryho Coopera, s nímž rok po incidentu hovořil server KomoNews, byly provedeny „desítky změn“ doporučených v následných zprávách, od zlepšení bezpečnostního přístupu až po dodatečné služby v oblasti duševního zdraví.