Ernie Johnson je držitelem ceny Emmy a již 40 let působí v oblasti sportovních televizních pořadů. Johnson je však také synem slavného baseballového hlasatele Ernieho Johnsona staršího a jeho nejdůležitějším úkolem je spolu s manželkou pečovat o jejich adoptivního syna Michaela, který trpí svalovou dystrofií.

Johnson se v profilu ESPN rozpovídal o svém životě, o tom, jak se potýká s péčí o Michaela, o své lásce s manželkou Cheryl a o rodinné dynamice, která se pojí s pečovatelstvím a úspěšnou kariérou. Po obdržení mnoha ohlasů od mnoha diváků a fanoušků se Johnson rozhodl jít více do hloubky prostřednictvím své nové knihy Unscripted: V knize The Unpredictable Moments That Make Life Extraordinary (Nepředvídatelné okamžiky, které dělají život výjimečným).

Knihu nazval Unscripted kvůli různým nepředvídatelným okamžikům, které se staly v jeho životě, a také kvůli nepředvídatelným momentům, které tvoří pořad, jímž je nejznámější – Inside the NBA. Kniha vyšla tento týden a Johnson si udělal čas, aby o knize, svém životě a kariéře pohovořil.

Ve své knize hodně mluvíte o „ostružinových momentech“. Aniž bych vám chtěl kazit dojem z knihy, jaké to jsou?“

Celá ta ostružinová záležitost se váže k době, kdy jsem hrál malou ligu, když mi bylo osm nebo devět let a jeden z mých zápasů se na chvíli zdržel, protože dva naši hráči v poli přelezli plot, aby šli hledat míč, a pak místo toho, aby hledali míč, našli nějaké ostružiny a prostě je tam za plotem jedli. Až po letech jsem si na to vzpomněl a stalo se z toho pro mě takové novodobé podobenství.

Někdy jsme tak zabraní do hry, že ztratíme ze zřetele ostružiny, které jsou právě tam. Sladké okamžiky, které jsou přímo tam, kde je můžeme zažít, ale my se prostě příliš soustředíme na to, co děláme, ať už je to naše práce nebo další konferenční hovor nebo další schůzka nebo další obchodní cesta, a vidíme věci, které jsou přímo tam na dosah, a zanedbáváme je. Blackberry momenty mohou být cokoli, co někomu jinému zpříjemní den, co zpříjemní den vám, co jsou prostě milé okamžiky, na které budete vždycky vzpomínat.

O ostružinových momentech, které se staly v jeho osobním životě během boje s rakovinou:

Když jsem v letech 2003 až 2006 prodělal epizodu rakoviny, byla spousta blackberry momentů, kdy nemáte dobrý den a najednou se podíváte na e-mail a tam je nečekaný vzkaz od kamaráda, který vám přeje vše dobré, nebo je tam hlasová zpráva od Charlese (Barkleyho), který říká ‚právě na tebe myslím‘, protože předtím během dne tak nějak sedíte na infuzi a víte, že sedíte v křesle šest hodin a jste tak nějak bez kontaktu, a najednou se podíváte na telefon a je tam hlasová zpráva od Charlese, který říká ‚chlapče, právě na tebe myslíme a doufáme, že vše jde dobře a máme tě rádi.‘

Jaký je nejvtipnější nepsaný okamžik, který se stal mezi vámi a kluky z Inside the NBA?

Důvod, proč jsem pro knihu zvolil dokonce název Nepopsaný, je ten, že se vztahuje nejen na život, který jsme s rodinou vedli, a na to, že se objevily tyhle nečekané okamžiky, ale je to způsob, jakým ten pořad děláme. Myslím tím, že je to nenacvičená, spontánní show, která se děje z ničeho nic, a nechtěli bychom, aby to bylo jinak. Nechceme nacvičovat, co budeme říkat.

Chceme, aby všechno bylo na úrovni niter a aby to bylo bez scénáře. V tom pořadu se neustále dějí neskriptované věci, na které na produkční poradě nikdy nedojde. Shaquille O’Neal přišel a řekl, že když děláme highlight Golden State… Řekl jsem: „Pojďme do Oaklandu na highlights.“ A on na to: „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Shaq: „EJ, proč pořád říkáš Oakland?“ EJ: „Protože tam hrají Warriors.“ Shaq: „To jsem netušil, vždycky jsem si myslel, že jsme v San Franciscu.“ Takové věci se nedají napsat, prostě se to stane.

O vypjatém okamžiku s Charlesem Barkleym na place během reklamy

Jsme v play-off a vzali jsme pořad na cesty a co mám místo toho, abych nosil před sebou velký starý formát pořadu s počítačovým výtiskem, tak si tak nějak zapisuju plán pořadu na tyhle kartičky 5 na 7 a rozděluju se na první segment, druhý segment, třetí segment a pak, když musíme udělat změny – Tim Kiely, který je producent, může říct: hele, tenhle highlight přesuneme z druhého segmentu do třetího a ve čtvrtém segmentu máme nějaký zvuk Gregga Popoviche, takže si to zapisuju, abych věděl, až se k tomu dostaneme, jaký je provoz.

Mezi třetím a čtvrtým segmentem je Kenny prostě jako Charles, vyzývám tě, abys ty karty roztrhl napůl. To je v reklamní přestávce. Charles na to: „Ty si vážně myslíš, že bych měl?“ A já říkám: „Charlesi, tohle je moje příprava na pořad, tohle je pro mě důležité, tohle je můj plán, kam se budeme ubírat dál. Potřebuju tyhle věci. On se natáhne a roztrhne to napůl. Pak nás dělilo asi 30 vteřin od návratu do vysílání a on věděl, že jsem vytočená. Řekl jsem mu, že mu říkám: ‚Člověče, jestli to uděláš ještě jednou, tak tě ta horká káva potřísní‘. Kenny na to: „Člověče, takhle horkýho Charlese jsem Ernieho ještě neviděl.“

Vrátili jsme se do pořadu a já ho jenom zmrazil. Ten segment jsem s Charlesem nemluvil. Nechtěl jsem se ho na nic zeptat, se vším jsem šel za Kennym a Shaqem. Charles nakonec řekl: „Hej, hej, hej.“ Řekl jsem: „Hele, já se s tebou bavit nebudu, něco jsme tady měli, a jestli se chceš účastnit pořadu, tak už to dělat nebudeš.“

Zacházel Shaq s JaValem McGeem příliš daleko?“

S JaValem se stal problém, když se začalo řešit to, co se děje na Twitteru. Napsal jsem Shaqovi uprostřed toho a zřejmě jsem mu napsal až poté, co mu už napsala jeho matka. Řekl jsem mu, že mu říkám: Hele, chlape, jsi v Síni slávy, nemusíš dělat tyhle věci.

Twitter pro mě může být skvělá věc. Když ho používáš pozitivním způsobem, myslím, že tím můžeš lidi povzbudit. Ale když se používá k něčemu takovému, tak to dopadlo tak, že to byli dva dospělí muži, kteří se chovali jako děti. Naštěstí jsme schopni to hodit za hlavu. Doufejme, že už je to za námi.“

Stane se Lonzo Ball v příštím ročníku terčem ligy?“

Již teď bylo řečeno dost na to, aby všichni v lize věděli, jak ho jeho táta rád propaguje. Je to způsob, jakým to vždycky dělal. Viděl jsem reportáž na CBS a on rád mluví, miluje své děti a rád mluví o tom, jak skvělé budou.

Jenom si myslím, že je třeba být opatrný. Táta mi vždycky říkal jednu věc: číslo 1 je být pokorný. Říkal, že všeho s mírou. Nepřehánějme to. Nemyslím si, že to Lonzovi usnadní život, když bude mít radar hráčů v lize ‚dobře, tohle je další opravdová věc? Tak se na to podíváme.“