Mloci jsou malí polovodní obojživelníci, kteří vypadají jako kříženci žáby a ještěrky. Mloci mají několik zajímavých vlastností. Například i když vypadají roztomile a neškodně, mohou být nebezpeční; toxiny vylučované kůží jako obranný mechanismus mohou člověka zabít. Mloci také dokážou obnovit ztracené končetiny a orgány. Díky této schopnosti jsou důležitým objektem lékařských studií o regeneraci. Někteří mloci také létali na vesmírných misích.

Mloci versus salamandry

Mloci patří do čeledi salamandrovitých (Salamandridae) a existuje jich přes 60 druhů. Všichni mloci jsou salamandry, ale ne všichni salamandři jsou mloci. Rozdílů mezi mloky a salamandry je podle Caudata Culture, webové stránky pro milovníky mloků a salamandrů, málo. Obecně platí, že až na výjimky tráví mloci větší část svého dospělého života ve vodě než salamandři. U mloka je také výraznější rozdíl mezi pohlavími.

Hlavním rozdílem mezi salamandry a mloky je způsob jejich klasifikace. Mloci patří do rodů Cynops, Echinotriton, Euproctus, Neurergus, Notophthalmus, Pachytriton, Paramesotriton, Pleurodeles, Taricha, Triturus nebo Tylototriton. „Praví salamandři“ patří podle webu Animal Diversity Web (ADW) do skupin Chioglossa, Mertensiella a Salamandra.

Velikost

Tělo mloků je ještěrovitého tvaru se čtyřma nohama a dlouhým ocasem. Většina z nich má hladkou a vlhkou kůži, i když některé druhy, například mloci drsnokožci, mají, jak by se dalo očekávat, drsnou, zrnitou kůži. Většina druhů má dobře vyvinuté plíce, zatímco některé si zachovaly žábry a jsou zcela vodní.

Při takovém množství druhů se mloci vyskytují v mnoha různých velikostech. Podle encyklopedie Britannica jsou obvykle menší než 8 palců (20 cm). Například mloka bradavičnatého, který dorůstá 7 palců (18 cm), váží 0,22 až 0,37 unce (6,3 až 10,6 gramu).

Prostředí výskytu

Mlži se vyskytují po celé severní polokouli v Severní Americe, Evropě, Asii a severní Africe. Někteří žijí na souši, jiní téměř výhradně ve vodě. Například mloka aligátorová žije na jižních ostrovech Japonska v bažinách, lesích, na pastvinách a orné půdě. Mlok východní se vyskytuje na východě Severní Ameriky v rybnících, jezerech a bažinách.

Zvyky

Mnozí mloci jsou aktivní ve dne, jiní v noci. Všichni tráví většinu času lovem potravy nebo lenošením na chladném místě ve stínu.

Zajímavý je zejména jejich rituál páření. Když nastane období páření, samec vylučuje silný feromon, aby přilákal samici. Poté předvede malý taneček, při kterém máchá ocasem ve vzduchu. Podle studie Svobodné univerzity v Bruselu z roku 2013 feromon funguje tak dobře, že když není v blízkosti samec, samice se snaží pářit mezi sebou.

Oko mloka

Mlok dokáže podle článku v časopise Nature regenerovat plně funkční končetiny, orgány a tkáně, včetně srdečního svalu, součástí nervového systému a oční čočky. Vědci doufají, že tato schopnost je založena na společném genetickém znaku a nachází se, byť v latentní formě, u všech živočichů. Studie však naznačují, že to nemusí být tak jednoduché kvůli obrovské velikosti genomu mloka, který je desetkrát větší než genom člověka.

Toxický dotek

Mnozí mloci spoléhají na barvu své kůže – zelenou, černou nebo hnědou -, aby se maskovali a unikli pozornosti predátorů. Jiní jsou označeni jasnými výstražnými barvami, aby dali najevo, že jsou jedovatí a nebyli by dobrou potravou, uvádí Caudata Culture.

Tito mloci vylučují sliz, který je značně toxický. Studie z roku 1966 publikovaná v časopise Toxicon zjistila, že nejméně 10 druhů má látky zvané tarichatoxin a tetrodotoxin. Tetrodotoxin neboli TTX je nejjedovatější nebílkovinná látka, kterou vědci znají, a podle časopisu Caudata Culture je podobná té, která se vyskytuje u puchýřnatek. Je to silný neurotoxin, který blokuje signály z nervového systému do svalů, takže například blokuje signály z mozku, které říkají srdci, aby bilo.

Studie zjistila, že kůže mloka drsnokožce je dostatečně jedovatá na to, aby potenciálně zabila 25 000 myší. Studie také uvádí případ, který se týkal muže z Oregonu, který na výzvu (hodně pil) spolkl mloka. Po několika minutách ho začaly brnět rty. Během následujících dvou hodin se začal cítit otupělý a slabý a poté došlo k zástavě srdce a plic. Později téhož dne navzdory nemocničnímu ošetření zemřel.

V jiné studii, publikované v roce 1974 v časopise Copeia, se toxin z mloka dostal do bodné rány na ukazováčku vědce a ten trpěl 30 minut trvajícím znecitlivěním ruky až do ramene a určitou doprovodnou nevolností a závratí.

Někteří mloci ještě přidávají urážku ke zranění. Kromě toho, že vylučují toxin, mloka španělská žebernatá a mloka aligátorová protlačují žebra skrz kůži, aby propíchly své oběti a zajistily tak, že se jed dostane do těla útočníka.

Potrava

Mlži jsou masožravci. Na souši se živí slimáky, červy, drobnými bezobratlými, vajíčky obojživelníků a hmyzem. Ve vodě jsou na jídelníčku pulci, krevety, vodní hmyz, larvy hmyzu a měkkýši. Mláďata mloka, tzv. larvy, se mohou živit malými krevetami a larvami hmyzu, které najdou při plavání.

Potomstvo

Většina mloka klade vajíčka a jedna samice jich může naklást stovky. Například mloka bradavičnatá může podle National Geographic naklást 200 až 300 vajec. Klade je však po jednom a připevňuje je na vodní rostliny, uvádí A-Z Animals. Žáby naproti tomu kladou vajíčka ve shlucích, které plavou blízko vodní hladiny. Několik druhů mloka klade vajíčka na souši.

Mláďata mloka, nazývaná pulci, se podobají malým rybkám s opeřenými vnějšími žábrami. Podobně jako žáby se i mloci vyvíjejí do své dospělé podoby. Někteří se vyvíjejí od vajíčka přes larvu k dospělci, jiní od vajíčka přes larvu k mláděti až po dospělce.

Klasifikace/taxonomie

Tady jsou taxonomické informace o mlocích podle Integrovaného taxonomického informačního systému (ITIS):

Rod: : živočichové (Animalia) podříše (Subkingdom): Bilateria Infrakingdom: (Deuterostomia) Fylum: Chordata Subphylum: Vertebrata Infraphylum: Gnathostomata Superclass: Třída: Tetrapoda Třída: Obojživelníci (Amphibia) Řád: Čeleď: Caudata: Čeleď: Salamandridae Rod: Salamandridae

• Calotriton (mihule potoční) – 2 druhy
• Cynops (mihule ohnivá) – 7 druhů
• Echinotriton (mihule horská) – 2 druhy
• Ichthyosaura (mloci alpští) – 1 druh
• Lissotriton (mloci hladcí) – 10 druhů
• Neurergus (mloci kurdští) – 4 druhy
• Notophthalmus (mloci východní, severoameričtí mloci) – 3 druhy
• Ommatotriton (mloci páskovaní) – 2 druhy
• Pachytriton (mloci čínští, pádloocasí) – 3 druhy
• Paramesotriton (mloci bradavičnatí) – 9 druhů
• Pingia – 1 druh. Někteří odborníci tvrdí, že těch několik málo zkoumaných exemplářů byli juvenilní jedinci rodu Pachytriton.
• Pleurodeles (mloka žebernatého) – 3 druhy
• Taricha (mloka tichomořského) – 4 druhy
• Triturus (mloka alpského) – 7 druhů
• Tylototriton (mloka krokodýlího) – 7 druhů

Stav ochrany

Stav ochrany mloka se pohybuje od nejméně dotčeného až po kriticky ohroženého, podle Mezinárodního svazu ochrany přírody. Mezi kriticky ohrožené druhy patří mihule čínská (Echinotriton chinhaiensis), jejíž populace čítá asi 300 dospělých jedinců, a mihule kurdská (Neurergus microspilotus). Pokles populace je způsoben lovem, ztrátou biotopů a obchodem se zvířaty v zájmovém chovu.

Astronewts in space

Dvě kosmické mise v letech 1994 a 1995 studovaly embryonální vývoj mloka japonského. Podle studie publikované v časopise Biological Science in Space byly samice „astronewtů“ přiměny ke kladení vajíček na oběžné dráze. Vajíčka byla vystavena kosmickému prostředí, například nízké gravitaci, na palubě mise SpaceLab. Po vyjmutí embryí se jejich morfologie neodlišovala od embryí vyvinutých na Zemi. U dospělých mloka, kteří se vrátili živí, však byly zjištěny patologické změny na několika orgánech.

Další zdroje

• Howard Hughes Medical Institute: Regenerace končetin mloka
• BBC: The Flamboyant Courtship of Newts
• BBC: Botanická zahrada Univerzity Karlovy v Berkeley: Newts

p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 8.0px 0.0px; font: Barva: 11.0px ‚Trebuchet MS‘; barva: 11.0px ‚Trebuchet MS‘: #000000; -webkit-text-stroke: #000000} p.p2 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; font: barva: 13.0px ‚Helvetica Light‘; barva: 13.0px ‚Helvetica Light‘; barva: 13.0px ‚Helvetica Light‘: #2f5496; -webkit-text-stroke: p.p4 {margin: 0.0px 0.0px 2.0px 0.0px; font: #2f5496}: barva: 13.0px ‚Helvetica Light‘; barva: #2f5496; -webkit-text-stroke: #2f5496; min-height: 16.0px} li.li1 {margin: 0.0px 0.0px 8.0px 0.0px; font: Trebuchet MS‘; color: Trebuchet MS‘; color: 11.0px ‚Trebuchet MS‘; color: 11.0px ‚Trebuchet MS‘: #000000; -webkit-text-stroke: #000000} li.li3 {margin: 0.0px 0.0px 8.0px 0.0px; font: 11.0px ‚Trebuchet MS‘; color: #0563c1; -webkit-text-stroke: #0563c1} span.s1 {font-kerning: none} span.s2 {text-decoration: underline ; font-kerning: none; color: #0563c1; -webkit-text-stroke: 0px #0563c1} span.s3 {font: 12.0px Helvetica; color: #000000} span.s4 {font: 12.0px Helvetica; color: #000000; -webkit-text-stroke: 0px #2f5496} span.s5 {font: 11.0px ‚Trebuchet MS‘; text-decoration: underline ; font-kerning: none; -webkit-text-stroke: 0px #0563c1} span.s6 {font: 12.0px Helvetica; color: #000000; -webkit-text-stroke: 0px #000000}