No, F/SN se vysílal v roce 2006, takže si nejsem jistý, jestli bych to měl nazývat „konec sezóny“, ale řekl jsem si, že se budu držet konvencí.
Nedávno jsem na YouTube narazil na souboj Archer vs. Berserker a jakkoli byl ten souboj špatný, hudba v něm mě zaujala pro původní adaptaci Fate route. Tak jsem se rozhodl, že se na něj podívám. Překvapivě to bylo v pořádku a nebylo to tak špatné, jak mě všichni přesvědčovali. Pořád to ale mělo dost chyb.
To je jeden z těch neuvěřitelně kultovních anime záběrů.
Nejhorší věc: Vizuální stránka
Báječný lučištník
Bojové scény v F/SN nevypadají zas tak skvěle. Liší se to boj od boje, ale v některých z nich, například v souboji Archera s Berserkerem, postavy v podstatě stojí na místě, než udělají jediný skok. Několik lepších však obsahuje trochu více pohybu. Animaci F/SN však nemohu příliš vyčítat. Vysílal se před devíti lety a nemám tušení, jak tehdy vypadala dobrá animace (určitě lépe než tahle, ale o kolik, to mi není jasné).
Pokud nepočítám některé souboje a občasné scény s panáčky, většina F/SN vlastně nevypadá tak špatně. Přinejmenším je to celkem koukatelné a některé záběry jsou docela dobré. Líbí se mi, jak si v mnoha scénách hraje se světlem, a opravdu se mi líbí, že se nedrží výrazu „všichni jsou zachmuření a vážní“, místo toho dost často volí praštěnou mimiku.
Nejhorší věc: Emiya Shirou
Slyšel jsem, že Emiya na Fate route je nejhorší Emiya. Do jisté míry je to pravda.
Na začátku anime se docela často objevuje „ne, Saber, jsi holka, neměla bys bojovat a nechat se zranit“ a to už je otravné. Bylo mi Saber líto a toho, že ji povolal zbytečný mistr. Emiya se docela zlepší, když během boje s jezdcem vyvolá Saber a přizná, že ano, přece jen potřebuje její pomoc. Po tomto souboji začne Shirou bojovat se Saber, ale stále trvá na tom, že bude jejím ochráncem, což je dost hloupé. Stále trvá na tom, že Saber by neměla bojovat, pokud nemusí.
Shirouova přehnaně rytířská povaha je po celou dobu otravná, ale zlepšuje se. Někde v průběhu (ke konci) mu na Saber opravdu začne tak nějak upřímněji záležet. Začne respektovat její přání, i když jsou v rozporu s jeho vlastními. To se mi líbilo. Líbilo se mi, že Shirou ke konci skutečně trochu dospěl a stal se mnohem snesitelnějším. Shirou, kterého vidíme na konci, je skutečně lepší než Shirou, kterého jsme viděli dříve.
V nejhorším případě je Shirou z osudové cesty mnohem méně snesitelný než Shirou z UBW, ale v nejlepším případě je Shirou z osudové cesty dynamičtější a zajímavější. V UBW je Shirouovi řečeno, že je idiot, ale odmítá se změnit, protože je tvrdohlavý mezek. V anime Fate se Shirou skutečně mění a co je důležitější, je to on, kdo říká ostatním (hlavně Saber), že jsou hloupí a musí se vzdát svých ideálů. Je to zajímavý kontrast a vzhledem k tomu, že pocházím z UBW, nemohl jsem si pomoct, ale fascinovalo mě, jak moc se Shirou na trase Fate liší.
Nejhorší věc: Slabá Saber & Zamilovaná Saber
Všeobecná stížnost na trasu Fate (zejména ze strany fanoušků Saber) je, že Saber zde byla naprosto špatně zpracována. Nebyla jí dána trasa, kterou si zasloužila. S tím musím souhlasit. Saber zde vyvolaná je slabá. Je připoutaná k nepoužitelnému pánovi a nemá téměř žádnou manu. Jediné použití jejího velkého útoku ji položí do postele. Děj sice uvádí „důvody“ její slabosti : vyvolána neužitečným mágem, není úplným služebníkem atd. atd. Ale upřímně řečeno, v první řadě ji prostě neměli udělat tak slabou.
Slabost Sabery slouží jedinému cíli, a to aby Shirou vypadal lépe. Nejde ani tak o to, že by Shirou nakonec vypadal silnější jako takový, ale má víc příležitostí jí podat pomocnou ruku. Má víc příležitostí zatlouct svůj příběh „Saber, nebojuj!“. A samozřejmě, okouzlena tím, jak moc se o ni Shirou stará, se do něj Saber nakonec zamiluje. Hurá! /s
Nejvtipnější je, že na konci série už Saber není slabá (nebo alespoň ne takhle slabá). Podstoupí tu rituální věc s Rin a získá Avalon a tak, takže může úplně klidně vystřelit hromadu Excaliberů, aniž by umřela. Proč by nemohla být tak silná od začátku? Nebo, i když trváš na dodržení pravidel, mohla být vylepšena krátce po svém vyvolání. Neměla být tak dlouho slabá. Byla to hloupost a medvědí služba nejdůležitější postavě F/SN.
Podobně příšerná byla i červenající se zamilovaná Saber. Předtím je tam scéna, kdy Shirou přijde za Saber a ona je celá „neboj se vidět nahé tělo sluhy“. Později udělá to samé a ona je celá „nechtěla bys vidět tohle svalnaté, neženské tělo“. To byla asi nejhorší scéna z celého anime. Ani si nedělám legraci. Hrozné! Proč jsi Saber nutil říkat takové věci.
Dobrá věc: Výrazy obličeje & Goofs
F/SN UBW měl spoustu úžasných obličejů Rin a několik dobrých obličejů Shiroua, stejně jako několik opravdu smutných obličejů Archera. Tváře ve F/SN (2006) byly mnohem přehnanější a často byly velmi hloupé. Nejlepší obličeje dělala samozřejmě Taiga. Tahle hloupá, dětská stránka F/SN se mi líbí. UBW byl velmi klinický a tak trochu chladný. UBW byl celkově lepší seriál, ale musím uznat, že F/SN (2006) má trochu toho „anime kouzla“, které má většina z nás tak ráda.
Úžasná věc: Hudba
Naznačil jsem to už dříve, ale jedním z důvodů, proč jsem se začal dívat na F/SN (2006), byla hudba v souboji Archer vs. Berserker, která byla tak dobrá, a všechny komentáře k videu naznačovaly, že tato verze Fate má úžasnou hudbu.
Hudbou jsem nebyl zklamaný. Byla opravdu dobrá. Nebudu tvrdit, že F/Z nebo F/SN UBW měly špatnou hudbu, ale hudba ve F/SN (2006) byla mnohem výraznější. UBW zvolil velmi decentní přístup k hudbě. Mnoho anime nemělo hudbu na pozadí, a když už hrála, byla to skutečně hudba na pozadí. Hudba v UBW je jako tenká vrstva čokolády, která vylepšuje dort, ale nikdy není tím nejdůležitějším na dortu. Hudba v F/SN (2006) je jako kyblík plný šlehačky nalitý na vrch, který přehluší všechno ostatní, ale víte co? Šlehačka je výborná, takže to funguje!“
V F/SN (2006) bylo mnoho scén, u kterých bych se spokojil s tím, kdybych jen zavřel oči a poslouchal hudbu. To, co se dělo na obrazovce, nebylo až tak zajímavé a až tak důležité, takže by opravdu nebylo na škodu, kdybyste udělali jen to. Úvodní a závěrečné písně jsou také velmi dobré.
Můj osobní favorit je asi Fuya no Yousei, ale samozřejmě jsem také velkým fanouškem Emiya od Kenji Kawaie. (Způsob, jakým byly Fuya no Yousei a Emiya použity v tom souboji s Lučištníkem, byl fenomenální. Byl to jeden z mých nejoblíbenějších momentů letošního anime.)
Mixed Bag: Shirou x Saber & Saberino předsevzetí
Jak už jsem poznamenal, nebyl jsem fanouškem toho, že se Saber zamilovala. Stejně tak jsem po většinu svého působení nefandil zamilovanému Shirouovi. A abych byl upřímný, šel jsem do toho s tím, že Shirouovi x Saber vůbec fandit nechci. Shirou x Rin není skvělé, ale je to lepší než Shirou x Saber, už jen proto, že to působí oboustranně výhodněji. Doufám, že Shirou x Sakura dopadne opravdu dobře, ale nebudu si dělat velké naděje. Každopádně jsem se na začínající románek mezi Shirouem a Saber moc netěšil
A měl jsem tak trochu pravdu. Jejich vztah byl tak trochu hloupý, když Shirou pořád mluvil o tom, jak by Saber neměla bojovat a jak ji miluje a Saber tvrdila, že bude bojovat a že Shirou by jí neměl mluvit do života. Nebyl to dobrý vztah, ale, ale, ale….Lhala bych, kdybych řekla, že tam nebyly žádné dobré momenty.
Nebylo to úplně chtěné objetí, ale ehhh, docela sladké, i když.
No, bylo tam pár, velmi něžných momentů, které mi připadaly opravdu sladké. Líbila se mi epizoda s rande (20. díl), a i když Shirou ke konci vypustil spoustu nesmyslů ovlivněných láskou, měl pravdu v tom, že Saber měla hloupý ideál a chtěla předělat výběr krále. Shirou měl pravdu v tom, že Saber svým lidem vlastně nic nedluží. Nerad to přiznávám, ale i to objetí a polibek byly svým způsobem sladké. Od té doby se jejich vztah rozhodně zlepšil a nejlepší byl, když si Širou a Saber uvědomili pravdu o tom, co by měli dělat a chtít.
Širou si už uvědomil, že chce, aby Saber prostě zůstala, ale ke konci si uvědomil, že jeho sen byl hloupý. Saber sem nepatřila a skutečně se chtěla vrátit. I kdyby nechtěla zachránit svou zemi, musela se vrátit. A co bylo důležitější, Širou si uvědomil, že od něj bylo špatné vzepřít se její vůli a jít proti ní. Saber si uvědomila, že nejenže její přání nemůže být splněno, ale že to bylo celou dobu hloupé přání, protože Saber udělala, co bylo v jejích silách. Stala se králem, a i když měla pocit, že své zemi neprokázala spravedlnost (což vůbec nebyla pravda), naprosto se držela své přísahy. Tato uvědomění v kombinaci s faktem, že grál je zbytečný a zlý, podnítila poslední kousek a ten byl skutečně dobrý.
Širou i Saber si uvědomili, že tu nemohou zůstat, a smířili se s tím. Jistě, závěrečné souboje byly hloupé (Shirou překonávající kletbu, kterou měl i jeho otec, byl ale docela dojemný), ale řešení, které ti dva na konci našli, nebylo ani špatné, ani hloupé. Za to jsem si jich začal vážit.
Skutečně se mi líbila Saberova závěrečná scéna loučení. Ta část „Miluji tě“ sice nebyla až tak nutná, ale jak bych se jako divák mohl do Saber nezamilovat, když takhle stála a loučila se? Stejně tak se mi líbilo, jak se Shirou vyrovnal se Saber. Rychle se smířil s tím, že už ji neuvidí, stejně jako s tím, že na ni brzy zapomene všechno kromě toho, že ji miluje. Díky tomu jsem k panu Mrkvičkovi získala respekt.
Úžasná věc : Konec královského snu
Naprosto miluju kontrast mezi tímto a prvním obrázkem tohoto příspěvku. Vzkříšený, utrápený král vs. král, který konečně našel klid.
Přidám se k velkému počtu lidí, kteří chtějí předělanou trasu Fate a její lepší adaptaci, která by byla spravedlivá pro oblíbeného krále všech. Rozhodně vezměte Fate route, zbavte ji zbytečných romantických věcí, zbavte Shiroua rytířskosti, zbavte Saber slabosti a udělejte z toho všechno dobré. Ale prosím, ať už uděláte cokoli, neodstraňujte Artušův konec.
Pokud jste četli mé předchozí příspěvky týkající se Fate, pravděpodobně to už víte, ale já naprosto miluju hrdinské smrti. V UBW se mi líbil Heraklův závěrečný útok. Miloval jsem Lancerův poslední vzdor. Miloval jsem rozloučení Hrdiny Emiyi. Ve F/SN (2006) jsem miloval Archerův konec, kdy byl Illya nucen uznat své schopnosti. Miluji legendy, které končí hrdinskou smrtí. Miluji příběhy, kde velký vůdce vydá poslední rozkaz, nebo příběhy, kde přepracovaný hrdina konečně najde klid. Zbožňuji tento druh hrdinských nesmyslů.
Takže si asi dokážete představit, jak moc se mi líbily Artušovy poslední chvíle. Král Artuš, který nikdy doopravdy nezemřel, se vrátil do svého času, kde se probudí ze snu. Umírá na smrtelné zranění způsobené Mordredem (její dcerou) a Artuš vydává poslední rozkaz svému věrnému rytíři siru Bediverovi. Bedivere tento poslední rozkaz splní (jsem rád, že se odklonili od legendy, kde Bedivere rozkaz dvakrát neuposlechl) a vrací se s tím, že vrátil velký meč Jezerní paní. Král Artuš spokojený, že jí byl meč vrácen, spokojený, že pro svou zemi udělal to nejlepší, konečně nachází klid a věčný odpočinek.
BWAAA. Čichněte si. Sniff. BYLO TO TAK SMUTNÉ A DOKONALÉ. Smutná hudba v pozadí byla naprosto správná a Bediverovy reakce taky, byly dokonalé. Mám blízko k pláči, jen si na to vzpomenu. Omlouvám se, jsem taková šťabajzna. Takové věci nezvládám. Hloupý osud. Neměla jsem cítit takový šťastný smutek.
Každá série Fate má spoustu chyb a pár zásahů, ale když zasáhne ty moje chuunské slabé stránky, zatraceně silně je zasáhne.