V roce 1972 Ford po dvanáctileté přestávce obnovil značku Courier a použil ji pro svůj první kompaktní pick-up, přeznačenou verzi Mazdy řady B. Tato modelová řada, prodávaná po celém světě, byla prvním produktem uváděným na trh společně oběma výrobci a zahájila tak spojenectví, které trvalo až do roku 2020.
První generace (1972-1976)Upravit
Na počátku 70. let se název Ford Courier používal pro kompaktní pick-up Mazda řady B vyráběný společností Mazda. Měl vyšší spotřebu paliva než tehdejší plnohodnotné pickupy. Model Courier byl vyráběn společností Toyo Kogyo (Mazda) a dovážen do Severní Ameriky a prodáván společností Ford Motor Company jako reakce na nepředvídanou popularitu malých pickupů Toyota a Nissan/Datsun. Obsadil tržní segment, který předtím zaujímal model Ranchero na bázi Fordu Falcon, když byla tato platforma v roce 1966 modernizována na větší Ford Fairlane.
Stejně jako ostatní minipickupy té doby byl vybaven čtyřválcovým motorem o objemu 1 272 cm3 (1,3 l; 77,6 cm3), čtyřstupňovou manuální převodovkou, pohonem zadních kol, vzhledem ke své velikosti působivou nosností 1 400 lb (635 kg) a poměrně nízkou cenou ve srovnání s tehdejšími plnohodnotnými pickupy. Aby se vyhnuly 25% „kuřecí dani“ na lehké nákladní vozy, dovážely se Couriery (stejně jako vozy Chevrolet LUV) v konfiguraci „cab chassis“, která zahrnovala celý lehký nákladní vůz – bez nákladové schránky nebo ložné plochy – a podléhaly pouze 4% clu. Následně bylo k podvozku připojeno lůžko pro nákladní automobil a vozidlo mohlo být prodáváno jako lehký nákladní automobil.
Styl karoserie byl v podstatě stejný jako u příbuzné Mazdy řady B; jeho přední část však byla jedinečná tím, že mřížka chladiče byla navržena tak, aby napodobovala větší Ford řady F, a velké jednoduché světlomety namísto menších dvojitých jednotek řady B. Nákladní automobily Couries byly vybaveny mřížkou chladiče, která byla navržena tak, aby napodobovala větší Ford řady F, a velkými dvojitými světlomety.
Když byl Courier představen, byl standardně vybaven motorem s objemem 1,8 litru s horním vačkovým hřídelem, který dosahoval výkonu 74 k (55 kW) při 5070 ot/min a 92 Nm (125 Nm) při 3500 ot/min. Standardem byla čtyřstupňová manuální převodovka a na přání třístupňová automatická převodovka. Pro modelový rok 1976 byla zavedena možnost pětistupňové manuální převodovky.
Označení modelu Courier se v první generaci několikrát změnilo. V letech 1972 a 1973 bylo na zadních dveřích velkými vystouplými písmeny napsáno „COURIER“ a vlevo nahoře malý odznak „FORD“. Model z roku 1972 měl na předním okraji kapoty na straně řidiče malý odznak „COURIER“ a v letech 1973 až 1976 bylo na kapotě napsáno „FORD“. Od modelového roku 1974 byl na zadních dveřích velkými písmeny nápis „FORD“ a vpravo dole malý odznak „COURIER“. V roce 1976 byla kabina prodloužena o 3 palce (76 mm) a mřížka chladiče dostala přidanou lištu.
Druhá generace (1977-1985)Upravit
Od roku 1977, Ford dal modelu Courier nový vzhled a přešel k hranatějšímu a hranatějšímu designu, který je charakteristický pro automobilový design 80. let. V roce 1979 byl zvětšen objem motoru základního modelu na 1,8 l
Vůz byl k dispozici s předními kotoučovými brzdami a volitelně s motorem Ford o objemu 2,3 l (který byl stejný jako u vozů Ford Pinto & Mustang II a Mercury Bobcat & Capri). Klíčovým rozpoznávacím znakem modelu Courier od Mazdy řady B byly stále samostatné světlomety, i když od roku ’78 s parkovacími a směrovými světly umístěnými v mřížce chladiče (’77 měly ještě směrová světla v nárazníku). 1979 byl základní model zvětšen na 2,0 l (120,1 CID). Volitelný motor Ford o objemu 2,3 litru (140 cid) se vyráběl v Brazílii. v USA nebyl Courier nikdy k dispozici se vznětovým motorem. Mazda B2200 z roku 1980 však byla k dispozici se vznětovým motorem S2, čtyřválcem Perkins 4.135 (135 ccm) o objemu 2,2 litru a výkonu 66 k (49 kW) při 2100 ot/min. Stejný vznětový motor byl k dispozici ve vozech Ford Rangers z let 1983 a 1984, ale pro vozy Ford Rangers z let 1985 až 1987 byl nahrazen 2,3litrovým turbodieselem Mitsubishi 4D55T (používaným také ve vozech Mitsubishi Mighty Max a Dodge Ram 50).
Kurýr se v Severní Americe prodával až do modelového roku 1982. Pro rok 1983 představil Ford vlastní model Ford Ranger, který zaplnil segment kompaktních nákladních vozů ve Spojených státech a Kanadě a fakticky nahradil model Courier. Na ostatních trzích (např. v Austrálii) však tato generace Courierů pokračovala až do modelového roku 1985, kdy byla představena další generace. Australské modely se dočkaly faceliftu kolem roku 1982/1983.
V letech 1979 až 1982 se vyráběla řada elektrických vozů Ford Couriers. Společnost Jet Industries zakoupila „vozidlové kluzáky“ (karoserie Ford Courier bez motorů) a vložila do nich sériový stejnosměrný motor a olověné akumulátory, aby mohla vyrábět model Jet Industries ElectraVan 750. Ty se prodávaly hlavně jako servisní vozy, zpravidla pro místní úřady. Jejich maximální rychlost se pohybovala kolem 113 km/h a na plné nabití ujely 50 až 60 mil (97 km). Řada těchto vozidel stále existuje, obvykle s modernizovanými systémy řízení motoru a akumulátory s vyšším napětím.
Třetí generace (1985-1998)Edit
Shodou okolností v roce 1985 došlo k přepracování designu Mazdy řady Proceed/B-Series, dostal Courier větší a modernější kabinu. Nová výbava zahrnovala pětistupňovou manuální převodovku, pohon všech kol a motor V6. Poprvé byla k dispozici prodloužená a čtyřdveřová kabina.
Podobně jako se severoamerický Ford Ranger stal dárcovskou platformou pro SUV Ford Explorer, měl být na základě této verze Courieru vytvořen sportovně užitkový model. Pod označením Ford Raider (a ekvivalentní Mazda Proceed Marvie) se prodával v letech 1991-1997.
Čtvrtá generace (1998-2007)Upravit
V roce 1998, Mazda vydala kompletně přepracovaný design řady B, přičemž Ford přijal označení Ranger pro kompaktní nákladní vozy vyráběné Mazdou i Fordem. Tento Ranger se prodával po celém světě s výjimkou Severní Ameriky (a některých latinskoamerických trhů).
Ford Australia pokračoval v používání označení Ford Courier a prodával jej do roku 2006 v Austrálii a na Novém Zélandu.
.