Pokud jste zarytý fanoušek Mustangu, je pravděpodobné, že pro vás platí buď V8, nebo nic. Ale z téměř 10 milionů Mustangů, které byly vyrobeny od roku 1964, bychom se vsadili, že většina z nich má pod kapotou šestiválce. V 60. letech to byl na hranici zkázy stojící řadový šestiválec Thriftmaster. V 70. letech pak šestiválec debutoval v Mustangu II druhé generace prostřednictvím motoru Cologne o objemu 2,8 litru. A ačkoli čím méně se o modelu II mluví, tím lépe, poprvé se do Stangu dostal také čtyřválec 2,3 Lima, který poháněl Pinto a který kupodivu přežil až do konce 90. let.

Přes několik vzácných výjimek (ehm, Mustang SVO) sloužil čtyřválec na konci řady Mustang až do roku 1993, kdy tiše zemřel s vozy Fox body třetí generace. Pokud jste chtěli krabicovou dobrotu, jakou byl Fox, s úspornými a bohužel i jízdními vlastnostmi Fordu Tempo, byl čtyřtaktní Stanger vaším vozem. Pokud ne, vždycky se hodil jako levný projektový vůz. Co se týče motoru V6: stal se základním motorem. A ve vozech čtvrté až šesté generace byl zatraceně dobrý. Přes 300 koní bylo v 60. letech teritoriem velkých bloků, od 90. let až dodnes je to základní motor Mustangu.

Když přišel aktuální Mustang pro rok 2015, čtyřválcový model vstal z mrtvých. A jako shakespearovský zvrat se nový model 2,3 l EcoBoost přesunul do středu nabídky, zatímco věrný 3,7 l V6 byl ponechán jako základní motor. Kolem tohoto rozhodnutí bylo mnoho povyku – tedy do té doby, než se lidé s EcoBoostem projeli. Dnes stále více kupujících upřednostňuje čtyřválec před šestiválcem, a to natolik, že se proslýchá, že dny šestiválcového Mustangu jsou sečteny. Pokud jste tedy dostatečně otevření, abyste se poohlédli i po osmiválci, který Mustang byste si měli koupit – ostrý EcoBoost, nebo osvědčený šestiválec? Tak právě na to se podíváme v tomto posledním díle seriálu Kup to, ne tamto.

Příběh z pásky

Zvenčí si velkého rozdílu mezi základním šestiválcem a EcoBoostem nevšimnete. Nejsou tu žádné odznaky, karosářské kity ani žádné skutečné náznaky toho, co máte pod kapotou – pokud ovšem nepočítáte do očí bijící absenci oněch chromovaných štítků 5.0 na blatnících. Jako každý Mustang i tyto vozy pojmou čtyři cestující, jsou dlouhé 188,3 palce, nabízejí šestistupňovou manuální i automatickou převodovku a bez ohledu na převodovku váží do 6 kg. Uvnitř je stejný tmavý, ale stylový kokpit, jaký najdete v každém Stangu, s pohlednou palubní deskou otočenou motorem, startovacím tlačítkem na konzole a rychloměrem „Ground Speed“ s rychlostí 160 mil za hodinu. A pro případ, že byste byli za volantem příliš nafoukaní: Mustang získal od NHTSA celkové pětihvězdičkové hodnocení bezpečnosti.

Rozdíl je v jízdě. Motor V6 je dobrý a výkonný – 300 koní a 280 N.m točivého momentu. Cena začínající na zhruba 26 tisících dolarů znamená, že na zadní kola jde hodně šťávy. Příplatkové výbavy zde není mnoho (automatická převodovka za 1195 dolarů a rezervní kolo za 255 dolarů jsou jediné skutečně výjimečné prvky), takže cenový strop pro V6 je nízký. Za tyto peníze dostanete látková sedadla, couvací kameru, diferenciál s omezenou svorností a slušně znějící šestiválec. Tento vůz má spotřebu 18 mil na galon ve městě a 28 na dálnici a EcoBoostu dokáže zrychlit z nuly na stovku o celou sekundu (5,3 s oproti 6,3 s). Bohužel zaostává, pokud jde o spotřebu paliva a maximální rychlost.

EcoBoost je zde jednoznačně favoritem Fordu a je to vidět téměř okamžitě. EcoBoost dosahuje odhadem 22/31. A i když by ve sprintu prohrál, V6 ‚Stang se řídí rychlostí 124 mil za hodinu. EcoBoost s výkonem 310 koní a točivým momentem 320 N.m bude táhnout až do rychlosti 149 mil za hodinu. Kromě 10 možností lakování si můžete EcoBoost objednat také s černě lakovanou střechou a stříbrnými nebo černými závodními pruhy. K dispozici jsou tři zadní nápravy, všechny s diferenciálem s omezenou svorností, čtyři různé varianty kol, paket sportovních sedadel RECARO a hliníkové kryty pedálů, pokud se cítíte obzvlášť sportovně. A zatímco cenově výhodná verze V6 dosahuje maximální ceny poblíž 30 tisíc dolarů, EcoBoost můžete specifikovat tak, aby vás vyšel maximálně na téměř 40 tisíc dolarů.

Verdikt

Ford usilovně pracoval na odstranění jakéhokoli stigmatu čtyřválcového Mustangu a my můžeme bez jakýchkoli pochybností říci, že se mu to podařilo. Pokud máme k EcoBoostu nějakou skutečnou výtku, pak je to fakt, že na to, co je, může být vážně drahý, a na této úrovni se dostáváte nejen na území Mustangu s objemem 5,0 litru, ale i Focusu RS, který je vyladěn tak, aby z motoru 2,3 vymámil 350 koní a 350 N.m. V případě, že je EcoBoost opravdu drahý, pak je to fakt, že se s ním můžete setkat i ve Focusu RS. Pokud však chcete zažít radosti současného Mustangu a osmiválec vás nezajímá, EcoBoost je tou správnou volbou.

A skoro nás bolí to říct. Protože Stang s motorem V6 byl celá desetiletí skvělou alternativou k vozu s motorem V8. Ale v této generaci vozu se na něj jakoby zapomnělo. V porovnání s motorem EcoBoost, který je nad jeho síly, působí V6 starším a pomalejším dojmem. Považujeme za příznačné, že navzdory tomu, že Chevrolet vydal vynikající výkonnostní paket 1LE pro Camaro s motorem V6, Ford vůbec nereagoval.

Pokud bychom se chtěli pojistit ohledně budoucnosti velkoobjemových motorů, vsadili bychom se, že Mustang bude mezi posledními, kdo se vzdá motoru V8. Zdá se však, že nucené vstřikování a malý zdvihový objem jsou pro ponycar značky Ford stále vlnou budoucnosti, a ta se rozhodla vrhnout své síly na EcoBoost. Nedivili bychom se, kdyby tato generace byla posledním hurá Mustangu s motorem V6. Podle nás je to sázka na správného koně.