Více než čtvrt století po své smrti je zpěvák skupiny Queen Freddie Mercury připomínán jako jeden z největších rockových interpretů v historii. Jen málo fanoušků si však uvědomuje, že byl také první mezinárodní popovou superstar s asijskými a africkými kořeny.

„S Freddiem Mercurym je to tak:

King poznamenává, že o dvou z těchto skříní – které se točí kolem jeho sexuality a později kolem jeho diagnózy AIDS – se již hodně psalo. Méně známé jsou skříně, které obsahovaly jeho rasu a národnost.

„Přestože existoval v těchto čtyřech různých skříních, dokázal z nich vytvářet díla, protože si cenil určitého druhu soukromí a tajemství,“ řekl King, který v současné době pracuje na životopisu Mercuryho.

S listopadovým vydáním knihy Mercuryho životopis je jeho životopis spojen s jeho životem. V souvislosti s uvedením očekávaného životopisného filmu o skupině Queen „Bohemian Rhapsody“ mnozí přehodnocují Mercuryho odkaz a to, jak jeho původ ovlivnil jeho tvorbu.

Narozený jako Farrokh Bulsara parsijským rodičům žijícím na Zanzibaru, byl Mercury poslán do Indie, aby se vzdělával ve škole svatého Petra, což byla internátní škola pro chlapce v tehdejší Bombaji. Po zanzibarské revoluci v roce 1964 se rodina přestěhovala do Anglie.

„Je zajímavé, kolik lidí si stále myslí, že to byl bílý Brit,“ říká pákistánská spisovatelka Nadia Akbarová. Akbarová poprvé poslouchala Mercuryho hudbu, když se v 90. letech jako dítě probírala otcovou sbírkou cédéček, ale o Mercuryho minulosti se dozvěděla až od rodinného přítele Parsího, který jí o zpěvákově minulosti vyprávěl. Její román „Sbohem Freddie Mercury“, který vyšel v červnu, se soustředí na rozhlasového dýdžeje v současném Láhauru, který k rockerovi cítí zvláštní vztah.

„Queen není jen jeho oblíbená skupina, Freddie Mercury je jeho idol,“ řekla Akbarová o hlavní postavě svého románu Bugsy. „Freddie Mercury je někdo, kdo překročil to, že je jenom desi, a dostal se víc na takovou tu světovou scénu. Freddie je pro něj místo, kde může být a kam může jít.“

Toto spojení s Mercuryho tvorbou je obzvlášť silné v indické komunitě Parsíů, kteří poprvé přišli do Indie z Íránu v osmém století, aby unikli náboženskému pronásledování. Pro devětatřicetiletého hudebníka Pheroze Karaiho byla skupina Queen vždy součástí soundtracku jeho života.

„Pokud jste vyrůstali v parsíjské domácnosti, zejména v devadesátých a osmdesátých letech, byl tak trochu zářivou hvězdou,“ řekl Karai, který si prý pamatuje, jak jeho matka několik dní plakala po Mercuryho smrti na komplikace způsobené AIDS v roce 1991. „Rozhodně byl dáván za jeden z příkladů, že Parsisové dokážou všechno.“

Karai dlouhá léta vedl tributní kapelu Queen nazvanou „The Good Old-Fashioned Lover Boys“ podle stejnojmenné písně z roku 1976. „Jedna věc, které jsem si na té kapele všiml, byla, že ať tam byl kdokoli, všichni dávali pozor – všichni znali písničky Queen.“

Karai řekl, že kanalizování Mercuryho slavné postavy změnilo i jeho vlastní styl vystupování. „Protože Freddie byl na pódiu tak svobodný, umožnilo to tu svobodu i mně,“ řekl. „Mohl jsem prostě nosit krátké šortky, mít knírek a jen tak pobíhat a být lidem na očích a předvádět se tak, jak to se svými vlastními věcmi nedělám.“

Ačkoli někteří naznačují, že se Mercury snažil skrývat svůj etnický původ, podle Kinga tomu nic v historických záznamech nenasvědčuje.

Freddie Mercury je někdo, kdo překročil to, že byl jen desi, a dostal se více na takovou tu světovou scénu.

Nadia Akbar

„Když se vrátíte zpět a podíváte se na jeho rané rozhovory, které poskytl, zejména britskému tisku kolem skupiny Queen v 70. letech, velmi často se ho ptají na jeho původ,“ řekl King. „Řekne: ‚Ano, jsem ze Zanzibaru, tady jsou moji rodiče‘.“

Jedním z faktorů, proč se Mercury o své identitě více neotevřel, mohla být politická situace ve Spojeném království v 60. letech.

„Jeho život v Londýně byl v podstatě exilem ze života na Zanzibaru,“ řekl King. „Jsem si jistý, že byl v Londýně rád, protože v polovině šedesátých let to bylo vzrušující místo, ale zároveň to bylo místo neuvěřitelně nepřátelské vůči migrantům.“

Ačkoli se o Mercuryho dědictví za jeho života možná příliš nemluvilo, King i Karai tvrdí, že vliv jeho dětství je v jeho písňové tvorbě patrný.

„Freddie se vždycky zajímal o západní hudbu, ale myslím, že když vyrůstáte v indické domácnosti, tyhle věci do vás tak nějak proniknou,“ řekl Karai. „Je to zjevné v písních jako ‚Mustapha‘. Dokonce i když jen riffuje naživo, byla tam kombinace věcí, kdy by to mohl být téměř ghazal,“ s odkazem na starověkou básnickou formu.

„Mustapha,“ obsahuje Mercuryho „v podstatě takový druh vokalizace, který byste dělali při volání k modlitbě,“ řekl King. I další písně – včetně epické Bohemian Rhapsody – lze považovat za příklady postkoloniálního písničkářství, poznamenal King a další hudební novináři.

„Stejně jako mnoho postkoloniálních subjektů, které se vytěsňují, se stal vysoce anglickým,“ řekl King a poukázal na takové věci, jako je Mercuryho nošení vlajky Union Jack během koncertů a název, který zvolil pro samotnou skupinu.

„Jak fantastické by bylo, kdybychom mohli Freddieho Mercuryho znovu prozkoumat jako jednu z největších afrických popových hvězd všech dob? Nebo jako jednu z největších indických popových hvězd všech dob?“ zeptal se King. „Rozhodně je to největší parsí rocková hvězda všech dob.“

Sledujte NBC Asian America na Facebooku, Twitteru, Instagramu a Tumblru.